Bohumír Pospíšil

Mireckator

Bohumír Pospíšil





Jsem už postarší pán a spaní ve stanu není pro mě. Po dvou nocích ve stanu jsem měl bloklý záda a rýmu jako hrom. Na to, abych si hrál na zálesáka, jsem už asi trošičku starej. Do stanu mě pozbytek cesty už nikdo nedostane. Naše další destinace byla Sequoia National Park, kam jsme se jeli podívat na gigantické stromy –Sekvoje. Cesta z Yosemit k sekvojím byla dlouhá asi 190 mil (cca. 300 km) a velká část cesty byly serpentýny. Vyrazili jsme v 7 ráno a kemp ještě spal. Musím říct, že Američani kempujou ve velkým. Myslím, že nemám tolik nábytku ve svém bytě, kolik si ho berou s sebou do kempu. Grily, několik stanů obrovskou ohrádku pro děti, stoly, židle, cokoli vás napadne. Do Sekvojového parku jsme dojeli někdy po poledni. Sekvoje jsou impozantní stromy, půdorys ... read more
Sekvoj a nějaký pán
medvědi
Tunel Skrz Sekvoj


Cesta do Yosemitů byla první dlouhá štreka na našem programu. Celková vzdálenost byla kolem 200 mil (320 km). Ráno jsme ještě přejeli před Golden Gate, abychom si ho nafotili z několika vyhlídek. Kupodivu, tenhle originální nápad napadl ještě několik stovek dalších lidí, takže tam byla docela tlačenice. Další zastávka byla Silicon Valley, ale odtud už jsme jeli nejkratší cestou do Yosemitů. Poprvé jsem řídil, a v pravidlech silničního provozu je dost rozdílů mezi Evropou a Amerikou.Pokud je víc pruhů na silnici, tak se dá předjíždět zprava. To dává smysl, protože tu mají klidně 8 pruhů v jednom směru a v tomhle chaosu řešit jestli někoho předjíždím zprava nedává smysl. Navíc občas se tu z dálnice sjíždí vlevo, takže pak už v levém pruhu můžou být nejpomalejší vozidla a nikdo to neřeší. Na semaforech je mož... read more
Vrchný vodopád
Masivy kolem
Horní Vodopád z blízka


Druhý den v USA byl zasvěcen prohlídce Friska a Alcatrazu. Do centra jsme se přepravili trolejbusem, linka číslo 1 stavěla pár bloků od našeho ubytování. Cestou jsme pozorovali život ve městě. Ulice byly plné lidí, co si šli ráno zaběhat, a lidí, co šli ráno pro koblihu a kafe. Kdo neběžel, nesl v ruce jeden nebo víc kelímků kafe. V Trolejbusu s námi jelo hodně asiatů. Zdá se to logické, Frisko musí být pro Číňany a celkově lidi z Asie branou do USA, ale že v Americe uslyším tolik čínštiny jsem nečekal. Jak jsme se blížili centru, tak se ulice proměnily na prudké svahy, takže úhel naklonění trolejbusu dával pocit, že jedeme spíš v lanovce než ve vozidle na kolech. Každopádně řidič musel být v minulém životě pilotem F1, protože jel stylem brzda-plyn. Centrum města působilo ... read more
Centrum Friska
Alcatraz
Lanovka


Naše velkolepá výprava má 4 členy. První je Martin, hlavní organizátor, zvaný námi, plebsem, jako náčelník. Martin jede do Ameriky už potřetí, takže je to velký mazák, celou cestu naplánoval a zorganizoval. Druhá je Michaela, paní náčelníková, zdravotnice a nejkrásnější holka v celé skupině. Třetí člen je Ondra, jehož hlavní funkce je dělat klauna, a poslední člen je samozřejmě moje maličkost, takový Taťka Šmoula výpravy. Vstávání ve 4 není úplně moje nejoblíbenější disciplína, ale pro cestování se musí trpět. Odlet z Prahy byl v 7 a nikdo nechtěl riskovat nějaký trable. Přípoj do Amsterdamu měl ¾ hodiny zpoždění hned při našem příletu, a další víc jak hodinu nabral tím, že si někdo nechal naložit kufr do letadla a potom nenastoupil. Od útoku nad Lockerbie, kdy si terorista nechal do letadla naloži... read more
Náš domov na kolečkách s Ondrou a Martinem
Golden Gate

South America » Peru » Ica » Paracas November 29th 2015

Po navštěvě Uyuni mě čekala dlouhá cesta do Limy. Nejdřív let z Uyuni do La Pazu a pak let do Limy se zastávkou v Cuscu. Lety na sebe nenavazovaly. Jsou to jiné letecké společnosti a šance na nějakou spolupráci je nulová, jsme v Bolívii. Na letišti v Uyuni po mně chtěli opět podepsat stvrzenku na platbu kartou. To už je teoreticky 3. platba, doufám, že to bylo opravdu jen pro kontrolu. Na přestup, vyzvednutí zavazadla a check-in jsem měl 2 hodiny. Naštěstí jsme letěli na čas. Letiště v La Pazu je naprosto kapesní, i Brněnské letiště je proti tomu světový terminál, takže na přestup stačilo ujít pár metrů. Lehké problémy nastaly v Cuscu. Protože Cusco je už v Peru, tak evidentně musela proběhnout pasová kontrola. Všichni jsme vystoupili, dostali jsme do rukou kufry, vyplnili jsme zase ... read more
Lachtan
Ani centimetr na zmar
Pláž smrti

South America » Bolivia » Potosí Department » Uyuni November 23rd 2015

Po skvělém sjezdu silnice smrti jsem měl v plánu navštívit solné pláně poblíž Uyni. Let měl trvat 40 minut a proti tomu autobus to měl jet 16 hodin. Zvolil jsem teda letadlo. První podezřelá věc byla, že mi posunuli odlet o 40 minut zpátky a oznámili mi to pouze emailem den předem. No naštěstí email čtu, jinak bych se asi na letišti divil. Další zajímavost byla, že přestože jsem zaplatil kartou, tak po mně chtěli při vyzvednutí listku kartu znovu. Pak ji projeli žehličkou a chtěli to ode mně podepsat. No, technicky je to další platba, ale budu jim věřit, že je to jen pro kontrolu. Velmi by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby moje karta byla jen virtuální, jak to mají některé banky, nebo kdyby neměla vystouplé písmo pro žehličku, nebo kdyby to za ... read more
Východ Slunce nad plání
Plameňáci
Plameňák

South America » Bolivia » La Paz Department » La Paz November 22nd 2015

Na Hánisovu radu jsem jsem se rozhodl sjet si na kole takzvanou Death Road, Cestu smrti. Sešli jsme se v půl osmé ráno 10 chlapů a 4 holky. Já jsem byl asi nejstarší. Náš průvodce byl asi 25letý Američan. Moc milý kluk a očividně blázen do sjezdů na kole. Vykládal něco o sportu zvaný “heliskiing“, kde lidi se nechají vynést vrtulníkem na vysokou horu, kam by se jinak nedostali, a pak ji sjíždí na lyžích. On tvrdil, že je jedním ze zakladatelů sportu „helibiking“, kde lidi dělají to samé, jen na kolech. Prostě magor bez pudu sebezáchovy. Silnice smrti začíná asi ve 1200 metrech nad mořem a v nejvyšším místě kousek před La Pazem překonává sedlo ve výšce asi 4600 metrů nad mořem. Vybudovali ji zajatci z krvavé války mezi Bolívii a Uruguají, bylo jich asi ... read more
Vyhled cestou
Prvni zastavka
Starec a cesta

South America » Bolivia » La Paz Department » La Paz November 21st 2015

Z Puna jsem vyrazil autobusem do La Pazu, hlavního města Bolívie. Silnice byla opravdu špatná, samá díra. Rychlost v obcích tu omezují zásadně retardéry a to i několika za vesnici. Podle mě tu nemají žádnou techniku na měření rychlosti. Když jsme s autobusem přejížděli už asi 50. retardér, tak už jsem toho měl plné zuby. Nejde jen o to houpnutí, ale i to, jak ridič s duší závodníka před každým brzdil a potom akceleroval. Krajina vypadala jako suchá step. Baráčky kolem silnice byly maličké a nejspíš jednopokojové. Zajímalo by mě, jak se jim tam vejde koupelna nebo záchod, podle mě na to byly baráčky moc malé. Odpadky místní vyhazují tam, kde je už nepotřebují, takže okolí silnice je jedno velké smetiště. To, že jsme jeli po hlavní silnici, šlo poznat podle toho, že byla jediná pokrytá ... read more
Katedrála
La Paz 2
Centrum La Pazu

South America » Peru » Puno » Puno November 20th 2015

Do Puna jsem z Cusca jel nočním autobusem. Za 240 Kč asi osmihodinová cesta v obrovských spacích sedadlech. Uvažoval jsem i o vlaku, ale ten stál přes 6000 Kč, takže volba byla jasná. Cestou jsme projížděli město Juliaca. Byly asi 3 v noci a já si připadal jak v postapokalyptickým filmu. Neskutečně rozbitá silnice. Domy co připomínaly spíš zříceniny a nikde žádná známka života. Nejhorší byl prach, co všude vířil a který jsem v nose cítil ještě dva dny potom. Puno je na břehu jezera Titikaka ve výšce zhruba 3800 metrů nad mořem. Puno má asi 160 000 obyvatel a je to největší město u Titikaky. Mně se docela líbilo, na místní poměry není ve špatném stavu, má solidní centrum a není to jen atrakce pro turisty jako centrum Cusca. V Punu jsem si připlatil ... read more
Plovoucí ostrov
Loď pro turisty
Zvědavé děti

South America » Peru » Cusco » Cusco November 16th 2015

Krajina kolem Cusca je pro Středoevropana neskutečná. Pohybovali jsme se autobusem po náhorní plošině kolem 3700 metrů nad mořem a v dálce se tyčily hory přes 5000 metrů. Bylo vidět hodně malých políček i rozsáhlých polí. Moc mechanizace jsem nezahlédl, za celodenní cestu jsem viděl snad dva traktory a to si nejsem jistý, jestli to nebyl ten samý. Zato jsem na několika místech viděl orat s pomocí krav. Po pár kilometrech jsme odbočili na polní cestu a pak jsme už většinu času jezdili po polňačkách. Asi spousta vesnic ani jinak než po polních cestách dostupná nebude. Nejdřív jsme dojeli na místo, kde si Inkové aklimatizovali rostliny na vyšší nadmořskou výšku. Jednalo se o obrovskou díru v zemi se stupni asi 2 metry vysokými. Když si rostlina zvykla na nadmořskou výšku na jednom stupni, tak ji zasadili ... read more
Pětitisícovky
Solný důl z dálky
Solný důl z blízka




Tot: 2.428s; Tpl: 0.044s; cc: 11; qc: 88; dbt: 0.0903s; 2; m:saturn w:www (104.131.125.221); sld: 1; ; mem: 1.5mb