Advertisement
Naše velkolepá výprava má 4 členy. První je Martin, hlavní organizátor, zvaný námi, plebsem, jako náčelník. Martin jede do Ameriky už potřetí, takže je to velký mazák, celou cestu naplánoval a zorganizoval. Druhá je Michaela, paní náčelníková, zdravotnice a nejkrásnější holka v celé skupině. Třetí člen je Ondra, jehož hlavní funkce je dělat klauna, a poslední člen je samozřejmě moje maličkost, takový Taťka Šmoula výpravy.
Vstávání ve 4 není úplně moje nejoblíbenější disciplína, ale pro cestování se musí trpět. Odlet z Prahy byl v 7 a nikdo nechtěl riskovat nějaký trable. Přípoj do Amsterdamu měl ¾ hodiny zpoždění hned při našem příletu, a další víc jak hodinu nabral tím, že si někdo nechal naložit kufr do letadla a potom nenastoupil. Od útoku nad Lockerbie, kdy si terorista nechal do letadla naložit kufr s bombou, a sám do něj nenastoupil, už nesmí v letadle letět kufr bez pasažéra. Pro nás to znamenalo zpátky ke gate a hodinový přehrabování v nákladním prostoru, aby se našla ta přebývající zavazadla. Nevím proč někdo takovou blbost dělá, když nestihnu letadlo, tak si tam přeci nenechám naložit kufry. No co, nemusím rozumět všemu.
V San Francisku (Frisku) pěkně foukalo, tak to při přistáním s tou
naší lítající stodolou (B747) pěkně mávalo, a nakonec s tím pilot pěkně třísknul o zem. No hlavně, že se nikomu nic nestalo, ale asi to bylo moje nejtvrdší přistání, co pamatuju. Americká imigrační kontrola byla celkem v pohodě, a jak jsem po nich koukal, tak někteří působili dost příjemně až žoviálně.
Auto jsme měli zamluvený a když jsem ho uviděl, tak mi přišly moje starosti o to, jestli se tam vejdou naše kufry, vcelku směšný. Jen nevím jestli ho budu moct řídit, nemám řidičák na náklaďák. Martin s velikostí auta celkem bojoval, bylo vidět, že v zatáčkách moc nevěděl kam se ještě vejde, tak jel radši hodně opatrně. Když jsme vyjeli na ulici, tak bylo vidět, že tuhle velikost auta tu berou jako zlatou střední cestu. Potkali jsme i mnohem větší obludy.
Výbava auta je pro středoevropana taky trochu kulturní šok. Rádio umí nejen pozemní stanice, ale i satelitní. Umí se spojit s mobilem a přehrávat z něj hudbu. Klimatizace je třízónová, vlevo, vpravo a vzadu. Po chvilce boje se nám ji podařilo nastavit z fahrenheitů na stupně celsia. Na rychlost v mílích za hodinu je lepší si zvyknout, protože je tak všude značená. Spotřeba nás tolik netrápí,
mimochodem pohybuje se kolem 10l/100km, takže to, že ji počítač udává v mílích na galon, je celkem jedno. Samozřejmosti jako automatická převodovka a nebo třeba automatická detekce rozsvěcení světel není třeba ani zmiňovat.
Ubytovali jsme se přes Airbnb kousek od Golden Gate. Pokojík je pro 4 lidi malinkatý, jen tak tak se nám tam vešly naše kufry, koupelna je na chodbě a vzhledem k počtu lidí, co tu s námi bydlí, se u ní dělají fronty. Internet je tu ale celkem rychlý a to je jediný důležitý. Pokoj máme nad jakýmsi barem. Hosti z baru chodí ven kouřit a při tom si povídají o svých problémech, což mi poskytlo menší vhled do života běžných Američanů.
Poslední akce předlouhého dne byla ještě krátká návštěva Golden Gate. Od moře fouká pekelně studený vítr, ale most je krásný. Den druhý bude prohlídka Friska a návštěva Alcatrazu.
Advertisement
Tot: 0.066s; Tpl: 0.011s; cc: 6; qc: 47; dbt: 0.0429s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb