Svou poslední část kapitoly o mém dobrovolnictví na Vancouver Island jsem ukončila tím, že Němci odjeli a já měla mít domeček pro sebe! :) Tak tomu taky bylo :) Vzala jsem si ten větší pokoj, který byl světlejší a cítila z něj pozitivní energii. Ze začátku tam bylo trochu smutno, to víte, zvyknete si být obklopeni lidmi a najednou nic. Ale tento pocit netrval dlouho, pak jsem si to začala užívat:) Ptali se mě, jestli se tam nebojím, ale já se opravdu nebála. Dědeček mi vždycky říkal, ničeho se bát nemusíš, jen zlých lidí. A ty v divočině nehrozili:) Lidé si tam ani nezamykají domy, auta, nic. Ale to neznamená, že jsem vám teď dala nějaký návod ke špatnostem :-P Každé ráno vstávačka v 7h bylo docela vopruz, hlavně, když je ještě venku tma, prší, mlha
... read more