Vancouver Island - pokračování :)


Advertisement
Published: October 19th 2016
Edit Blog Post

Svou poslední část kapitoly o mém dobrovolnictví na Vancouver Island jsem ukončila tím, že Němci odjeli a já měla mít domeček pro sebe! 😊

Tak tomu taky bylo 😊 Vzala jsem si ten větší pokoj, který byl světlejší a cítila z něj pozitivní energii. Ze začátku tam bylo trochu smutno, to víte, zvyknete si být obklopeni lidmi a najednou nic. Ale tento pocit netrval dlouho, pak jsem si to začala užívat😊 Ptali se mě, jestli se tam nebojím, ale já se opravdu nebála. Dědeček mi vždycky říkal, ničeho se bát nemusíš, jen zlých lidí. A ty v divočině nehrozili😊 Lidé si tam ani nezamykají domy, auta, nic. Ale to neznamená, že jsem vám teď dala nějaký návod ke špatnostem :-P

Každé ráno vstávačka v 7h bylo docela vopruz, hlavně, když je ještě venku tma, prší, mlha a všude bláto. Vy se musíte přemoct a jít ke zvířatům, která už vás netrpělivě vyhlížejí😊 Po snídani vždy práce. Už si ani nevzpomínám, co vše jsme dělali😊 Vím, že jsme stáčeli víno, navlékali opět chilli papričky a dávali sušit, dělala jsem křížaly, pracovala na zahradě a pak přišel den D, den sázení česneku :-D

Ještě před tím se muselo 5 velkých políček pořádně vyplít, jelikož česnek nesnáší jakýkoli plevel kolem sebe. To byl děs! Měla jsem z toho bolavá záda každý den, ale pracovala jsem i ve svém volném čase a nevadilo mi to, měla jsem z toho dobrý pocit. Nakonec jsem udělala dobře, protože jinak bychom to nestihli. Hlásili potom už špatné počasí a já ještě před tím měla nárok na 2 dny OFF. Políčka byla vypletá, přijel Peterův syn z prvního manželství a ten nám s tím pomáhal, byli jsme na to celkem tři. Jako první se musí políčka upravit a pomocí hrábí uhladit a trošku nakypřit. Česnek musí mít mezi sebou rozestupy a musí se sázet hlavičkou nahoru. Já s Rollandem sázela, Anette uhrabávala... po chvíli jsem se modlila ať už jsme u konce😊 Když tak bylo, navážely jsme na políčka ještě mulčovací kůru, už ani nevím, kolik koleček jsem navozila, nespočet :-D Poté jsme políčka ještě překryly plachtami a zatěžkali čím se dalo, protože už k večeru mělo začít pršet a přijít mega bouře.

Za odměnu mě pak Anette vzala na západní pobřeží k Pacifiku do městečka Ucuelet a Tofino. Ucuelet je super, doporučuju ! Tofino je příjemné mini městečko, ale víc mě nadchla, nebo doslova dostala Long Beach, která se táhne od Tofina po západním pobřeží. To byla naprostá bomba, tam bych vydržela celý den! Byl i vítr, tak spousta lidí kitovalo nebo surfovalo.

Ze západu se na sever nedostanete, musíte jet zpět jen to jedinou silničkou, která vede přes Port Alberni až na východní pobřeží, kde najedete na jedinou dálnici tam haha, která spojuje sever a jih (Victoria). Anette říkala, že severní část ostrova je převážně lovící oblast a opravdu tam žije jen maličko lidí. Za to na jihu se nachází Victoria - hlavní město provincie Britská Kolumbie.

Cesta z Port Alberni do Tofina byla úžasná, prostě divočina, deštný prales. Ty stromy, ta příroda, ty jezera! 😊 Cestou jsme se zastavily s Anette i v části národního parku, teď mi vypadl název, ale najdete tam také ty obrovské stromy a přírodu téměř nedotčenou 😉 Je to tuším i v UNESCU.

Na druhý takový výlet mě vzal pak Rolland. Zastavili jsme se v městečku Coombs, které je pověstné tím, že tam najdete baráček, na jehož střeše můžete vidět kozy 😊 Příběh ve zkratce je takovýto. Majitel tam již měl nějaká zvířátka, ale chtěl i kozy. Problém byl ale s prostorem, kam je dát a pak ho napadlo, že by nebylo špatné je dát prostě na střechu, když jim zajistí travnatou plochu atd. Od té doby se projíždějící obyvatelé ostrova i turisté stále více a více zastavovali u jeho domu a fotili. Toho se samozřejmě musí využít marketingově. Už byl známý, začal prodávat výrobky a věci z farmy ve větším... no a jak se mu dařilo a dařilo, tak již dnes tam naleznete obchod z bio, zdravými, home made produkty. Mňaaam. Je tam mi restaurace. Doporučuji zavítat, je to tam super😉

Někde poblíž bylo místo, kde byla možnost si zajezdit na motokárách. Rolland mě pořád vybízel ať jdu s ním, tak jsem nakonec šla😊 Bylo to moje poprvé, jsem si říkala, že se nechci nějak ztrapnit, že asi pojedu pomalu atd., znáte to.. Normálně ale to byla bomba, jela jsem skoro stejně rychle jako on a moc si to užila😉 V budově měli nástěnnou mapu, kam každý návštěvník zapíchne špendlík. Já jsem byla poctěna, že jsem měla tu možnost zapíchnout první špendlík do ČR😊

Jedno odpoledne jsem taky vzala Ruby na procházku, bylo krásně, svítilo sluníčko a já chtěla to okolí i trochu prozkoumat. Asi po 10 min Ruby začala štěkat. Já se ohlédla na levou stranu a tam medvěd, úplně u mě u silnice. Lekl se, jak Ruby zaštěkala a začal šplhat po stromě nahoru a jak u toho funěl :-D Hned jsem vytáhla mobil a začala fotit, akorát to bylo ale proti světlu, takže z toho nic moc nebylo, takže mám alespoň video, což je lépe vypovídající 😉 Na zpáteční cestě jsme ho potkaly také, to už moc vysoko nevyšplhal a už se nás tak nebál, když začal slézat. To jsem si začala říkat, je čas radši odejít, nikdy nevíte😊

Pak už zas a zas jen pršelo. Nakonec dorazila velká větrná bouře a nebyl proud. To je nejhorší, protože jsme na elektřině závislí. Jeden večer mi to nevadilo, přijela jsem pozdě, tak jsem šla rovnou spát, ale to víte zima byla a pak takový pocit, že v celém domě tma, venku tma, jen meluzína, nějaké rány venku a déšť😊 Další den to začalo už po obědě.. vypadla elektřina a konec. To je pak děs..potřebovali jsme fungovat, tak jsme konečně nahodili ten záložní zdroj podle návodu a vše fungovalo. Generátor byl slyšet nejen v blízkém okolí haha😊 V tu chvíli jsem si říkala, tak super, bude to pohodový večer atd.., přijdu k sobě a nic! Bohužel, když jsme to zkoušeli poprvé, zda to vše funguje, zapomněli jsme zkontrolovat, náš front house! Takže jsem zas byla v zimě a tmě :-D V létě je to fajn, ale v těchto měsících už to moc sranda není :-D

Takže tak tak 😊


Měla jsem tedy i čas přemýšlet a rekapitulovat... Uvědomila jsem si, že jsem udělala správné rozhodnutí, když jsem šla jinou cestou než ostatní a to, že jsem nezůstala po příletu do Kanady jen na jednom místě, ale rozhodla jsem poznat a zažít co nejvíce to jde. Teď již můžu srovnat život ve velkoměstě (Toronto), menším městě (Vancouver) a uprostřed ničeho v divočině mimo civilizaci (Vancouver Island). Vše má svá pro i proti, vše má své kouzlo. Já se nejlépe cítím na západním pobřeží ve Vancouveru, a vím, že nejsem jediná! 😉

Proto vždy v životě poslouchejte svou intuici a jděte tam, kam vás srdce táhne. Nikdy se nenechejte od nikoho ovlivňovat, protože to je vás život, co žijete!😉


Peggy😊

P.S. fotky budou dodány později 😉 Nestíhám😊

Advertisement



Tot: 2.369s; Tpl: 0.055s; cc: 13; qc: 24; dbt: 0.0297s; 2; m:saturn w:www (104.131.125.221); sld: 3; ; mem: 1.3mb