Klasické památky Bangkoku

---

8. červenec, Bangkok
Tak právě jsme se vrátili z hotelového bazénu a ležíme na pokoji. Máme za sebou den plný klasických památek. Ale popořadě.

Ráno jsme si natáhli budíka na devátou (pro škarohlídy připomínám, že to je 4 hodiny našeho času), stihli hotelovou snídani (nabírali jsme si zejména ovoce a sladké pečivo) a hotelovou lodí dojeli na Saphan Taksim - centrální pier Chao Praya River. Odtud jezdí co deset minut lodě - řeka slouží jako velmi dobrý způsob vyhnutí se zácpám. Na loď se nastoupí a v průběhu plavby přijde průvodčí u které se koupí lístek za 14 bahtů na osobu.

Dorazili jsme až na Tha Chang a odtud vyrazili pěšky zkoumat okolí královského paláce. Po cestě nám bylo řečeno, že královský paláce je na dvě hodiny uzavřen, ale že můžeme jet na tu dobu tuk-tukem na jiné památky. Že to bude jen za 40 bahtů. No samozřejmě za tuto cenu jsme viděli nejen památky, ale hlavně krejčovský obchod a dvě turistické kanceláře - zhruba za hodinu takovéto prohlídky jsem trval na tom, ať nás dopraví zpět k paláci... Asi tuk-tukář pochopil, že nejsme ti praví blbí turisté, co by si takto něco koupili a on měl z toho provizi, odvezl nás zpět k paláci, dal jsem mu 50 bahtů a odjel. Zřejmě typický opruz na turisty-farangy. Ale zkušenost dobrá, jízda tuk-tukem je v Bangkokské dopravě zážitek sám o sobě.

V královském paláci je sice vstupné hodně vysoké - 350 bahtů (vsadím se, že pro místní to bude tak desetina), ale co se dá dělat, všichni kdo neumí thajsky mají smůlu. V každém případě se vstupenky do královského paláce vyplatí, je až neskutečně zdobený a krásný. V rámci paláce je i thajský chrám číslo jedna - chrám Smaragdového Budhy a několik expozic vykopávek a výstavy zbraní. Po cestě jsme potkali jedny Slováky a Češku s manželem Thajcem co nás se slušným pražským přízvukem vyfotil - žije totiž už 20 let v Praze. O kousek dál jsme ještě náhodně potkali spolucestující ze včerejšího letu - inu svět je malý a dvanáctimilionový Bangkok zvlášť.

Bylo horko, sluníčko krásně peklo a my na oběd zapadli do místního bufýtku, kde za 35 bahtů servírovali chlazený kokos. Kokosová šťáva je příjemně osvěžující, kokosu se člověk i nají a tak jedinou příloho byly dva místní nanuky - jeden s durianovou a druhý s příchutí červených fazolek. Pivo Chang k tomu a bylo fajn. Ještě k těm příchutím - durian je zvláštní ovoce co páchne jako olomoucké tvarůžky a chutná jako sladké tvarůžky. No rozhodně obě chutě nanuků byly zvláštní a tak není divu, že si Silvie musela "spravit chuť" klasikou - magnum za 40 bahtů.

Z královského paláce jsme se vypravili k thajskému chrámu číslo dva - o kousek níže stojícímu Wat Po. Po cestě nás samozřejmě oslovovali taxikáři a tuk-tukáři - asi v nás fakt vidí jen chodící peněženky - něco jako pražský taxikář když vidí japonce. Nejlepší je nereagovat, maximálně zavrtět hlavou a jít si dál vlastní cestou. Když pak za námi volali, že je chrám zavřený, usmáli jsme se na sebe se Silvií a o dvě stě metrů dál si za 100 bahtů koupili vstupenku a už jsme byli v chrámových zahradách...

Ležící Budha je impozatní, ale i okolí chrámu bylo zajímavé. V okolí nabízeli thajské masáže (chrámová škola je vyhlášená), ale bylo tam plno a tohle si ještě určitě dopřejeme... Z chrámu jsme vyšli kouskem do čínské čtvrti. Bylo docela zajímavé pozorovat co všechno se dá usušit a nabízet k prodeji. Ryby, korýši, sépie... Škoda že nejdou popsat vůně a pachy. Koupili jsme si tam u jednoho stánku ... pohledy a známky. Na víc jsme odvahu nesebrali. Prošli jsme ještě kousek čínské čtvrti a za 3 bahty na osobu přejeli přívozem řeku k Watu Arun - jednomu z dalších symbolů Bangkoku. Schody na něj jsou docela adrenalinové, však jsme taky viděli jednu turistku a dítě jak měli panický strach a chvíli schody blokovali. Ještě jedno chlazené Nescafé a nápoj a pak přívozem, lodí a hotelovou lodí do hotelu. Rychle jsme se ospršili a spěchali do hotelového bazénu a stihli nádherný západ slunce a to jak rychle přišel déšť. Náš první, něčekaný vydatný a po deseti minutách odbytý. Tak snad nám počasí takto vydrží déle, uvidíme...

Po koupání jsme se vydali hledat nějakou místní restauraci, našli několik stánků bez možnosti si sednout a až pak jsme nakonec našli stánek s několika židličkami a stolečky. Na víc než na objednání vody a smažených nudlí s kuřecím masem a balenou vodou našich pár thajských a jejich pár anglických slovíček nestačilo, ale i tak to bylo dobré. V seven-eleven jsme si ještě koupili oříšky a pivo na pokoj a bylo fajn. Zítra nás čeká Ayutthaya, původní hlavní město. Zachvátila mne trošku panika, že nevím kde a jak skončíme, jestli budeme mít internet... Přece jen tu máme v Chatrium hotelu pohodlí jak v bavlnce. Mno uvidíme. Snad to bude dobré...

---