Cesta do Ayutthaye

---

9. července, Ayutthaya
Uff, tak konečně ležíme po sprše v pokoji u Toníka a užíváme si klimatizace. Ale zpátky k dnešku.

Ráno jsme se probudili už před osmou, sešli dolů na snídani, ochutnali guávový džus a vzali si něco z dalšího exotického ovoce - mangosten - zvenku vypadá jako křížec jablka a švestky, ale to je jen sluka, která když se oloupe, objeví se bílá dužina - něco jako liči, která i tak chutná. K mangostenu jsme si vzali i čompú - anglicky rose apple. Jsou hruškovité plody které chutnají jako jablko se spoustou vody - podobně jak má meloun... No něco jako melounové jablko.

Potom jsme zaplatili a vyrazili hotelovým přívozem na centrální pier - Saphan Taksim. Odtud Sky Linem za 25 bahtů na Salam Daen odkud to bylo pěšky po mostech zároveň pod SkyLinem a nad rušnými ulicemi jen kousek pěšky k parku Lumphini. Park byl krásně udržovaný a hlídaný správci. Ti se najednou shlukli u jednoho malého varánka, kterého pokousal pes. Psi se mlsně v okruhu kolem strážců potulovali, ale ti varánka odnesli do vody a ten tam najednou ožil. Tak snad mu to tentokrát vyšlo a přežil.

V parku jsme z dálky obdivovali skupinkky cvičící Tai-chi a různě rozpláclé Thajce, kteří si užívali stínu v horkém dni. Toho jsme si my moc neužili, byli jsme durch propocení - prostě cizinci-farangové. Parkem jsme prošli na jeho konec, přešli rušnou ulici a nasedli na metro které nás za 20 bahtů odvezlo na nádraží Hua Lamphong. Bohužel jsme přišli v nevhodnou dobu o půl dvanácté a další vlak směrem na Ayutthayu jel až v jednu. V jednu jel jen osobáček výhradně třetí třída, jízdní doba přes hodinu a půl. Stál 15 bahtů na osobu. To my jsme podstatně více utratili za pečivo a frappé v kavárničce pro turisty v prvním patře nádraží.

Pak ještě za dva bahty na záchod a už svítil náš vlak č.211 na displayi zeleně - připraven k nástupu. Našli jsme si místo k sezení a přemýšleli o tom, že české dráhy až tak zase špatné nejsou. Z ČD známe jen druhou třídu a vlak druhé třídy stál naproti. Byl odpovídající kvality. Jenže my seděli ve třetí třídě... Ale nakonec jen přes hodinu a půl. Vlakem procházeli postupně smetač, utírač (co oko nevidí neexistuje) a nakonec prodejci vody (náam, náam...), ovoce, všelijakých pochutin, zase vody, zase pochutin až se nakonec vlak rozjel. Větsinu cesty jsme projížděli předměstími Bangkoku, z vlaku byly vidět i slumy kde si v odpadcích mezi plechovými boudami vesele skotačily děti. I takové je bohužel Thajsko, ale naštěstí tu evidentně nikdo hlady neumírá. Thajsko je dle průvodce Lonely Planet významným exportérem potravin - tropického ovoce, rýže a mořských plodů. Asi po hodině jízdy předměstími Bangkoku (mimo jiné i starým letištěm Dong Muang) konečně zmizely domy a objevily se třtinové a rýžové pole. Na nich spousta volavek a takových černých ptáčků... Před týdnem jsme byli s dětmi v Zoo Lešná a měl jsem pocit, že jim ze skleníku tropických rostlin a ptáků sem něco uletělo. Pod stropem vagónu byly sice větráky ale potili jsme se fest, pořád přistupovali další cestující a vlak byl sice plný ale ne přeplněný. Inu v jednu hodinu není dopravní špička.

Konečně jsme dorazili do Ayutthayi. Pěšky k přívozu a za 3 bahty na ostrov. Chvíli jsme procházeli tržištěm na ulici Naresuan, kde by mělo být podle průvodce levné ubytování a našli hotel Ayutthaya s cenovkou pokoj s klimatizací za 650 bahtů. Šli jsme se podívat ale byl to kamrlík bez okna a s velmi ošuntělou sprchou... Podívali jsme se ještě na pokoj "luxury" za 1500, ten byl pěkný, ale tolik jsme tu dávat nechtěli a tak jsme šli dál. Celí durch propocení jsme dorazili na Soi 2 Naresuan, na Tony's Place. Ukázali nám pokoj s klimatizací za 700 bahtů, docela pěkný a Silvie byla tak vyřízená, že rozhodla, že ho berem, aniž bychom se aspoň podívali na pokoj bez klimy za 350. Takže osrpšit a rychle za památkami.

Vzali jsme si Tuk-Tuk za 40 bahtů na Wat Phra Si Sanphet a zaplatili si vstup do nejvýznamější památky v Ayutthayi. Hned vedle právě probíhala motlitba v chrámu Wihan Phra Mongkhon Bophit - chrámu se sedmnáctimetrovým Budhou. Pak už jsme se tu jen procházeli a představovali jak velkolepé toto město muslo být než jej Barmánci vyplenili. Koupili jsme si za 25 bahtů trs banánků, po 20ti zmzrlinu a za 13 chlazené Nescafé a bylo dobře. Chvíli jsme se toulali společně s toulavými psy rozvalinami a nakonec si nazpátek vzali tuk-tukem za 50 bahtů usmlouvaných z původních 80ti.

Ještě si skočíme na rýži a uvidíme co přinese zítřek...

---