Pantanal: druha navsteva pralesa

---

Je brzo rano, sedim v hyper super internetovy kavarne v meste Corumba, snazim si uzit mozna posledni solidni pristup na net na dlouhou dobu a sesumirovat tenhle clanek. Prestoze neni ani devet hodin a ventilatory jedou naplno, tak uz jsem totalne propocenej, to bude asi zase den. Posledni clanek jsem psal pozde v noci a tak mi par zasadnich veci vypadlo. Zacnu tedy tim, co jsem posledne zapomnel.

Takze k lepsimu dokresleni Brazilie musim rict, ze vsude jezdej brouci, a to jak osobni, tak jejich autobusovi braskove. Nektery jsou jeste puvodni, ale vetsina jsou pozdejsi brazilsky modely, ktery se v Evrope vubec neprodavaly. Lisi se jen drobne, napr. zadnima svetlama.

Dalsi vec, ktera me zaujala jsou mistni snidane. Jidlo vubec mi v Brazilii zatim ohromne chutnalo, rozhodne ho hodnotim jako zdaleka nejlepsi z kuchyni, ktery jsem mel moznost poznat. Na farmach je jidlo formou bufetu, kazdej si nabere co hrdlo raci ceho se mu zlibi. A protoze mistni farmy zasobujou celou Brazilii, tak je z ceho vybirat. Na snidani je vetsinou babovka - pripadal jsem si jak doma. K babovce je vetsinou vymackanej dzus z cehosi. Pokazdy to ma jinou barvu, a zatim nikdy jsem nepoznal z ceho ten dzus je. Myslim, ze vetsina mistniho ovoce ani v cestine nebude mit jmeno. Krome toho je Brazilie vyhlasena kavou. Silna a vytecna. A nesmim zapomenout na napoj Guarana, ze stejnojmenneho ovoce. Jedna se o bublinkovou sladkou limonadu, takova mistni malinovka. Taky silna a vytecna. 😊

Dalsi pozorovani se tyka domu. Spousta baraku je nahore na zdi zakoncena rozbitejma flaskama proti zlodejum (ty levnejsi domy) nebo pul metru vysokym elektrickym ohradnikem (ty drazsi domy). Nepusobi to zrovna uklidnujicim dojmem, ale je treba si proste na tenhle kolorit zvyknout.

Dalsi stace byla Pantanal - vehlasny brazilsky prales a mokrady s velikou biodiverzitou, kam lidi jezdej pozorovat ruzny divoky zvirata. V Bonitu vyslo najevo, ze nevim, kterou farmu mi v Campo Grande chlapik zabookoval pro moji pristi staci v pralese. Netusil jsem, ze jich je tam tolik. Na voucheru bylo jen napsano ze se mam nechat vysadit na miste zvanem Buraco das Piranhas a nic vic. Po delsim telefonovani se zjistilo, ze 3denni safari probehne na farme Santa Clara. Znaje adresu pristiho pobytu jsme tedy spolu s ridicem mikrobusiku mohli vyrazit. Cesta trvala asi 4 hodiny a vetsina z ni byla na hlineny silnici uprostred pastvin.

Do Buraco das Piranhas jsme dorazili v poledne. Osada sestava z dvou domu, z cehoz jeden je dum silnicni policie a druhej je bouda ve ktery se da koupit draha voda a stoupnout si do stinu u silnice a cekat na to az z farmy dorazi vozidlo, ktery me vyzvedne. Cekani v drsnym vedru se protahlo na tri hodiny, starej cernoch - majitel kramku - me nustale uklidnoval slovy tranquilo, ale asi nechapal, ze jsem se na rozdil od neho pomalu varil a dochazely mi penize, takze jsem nechtel utratit to posledni za jeho predrazenou vodu. Tvrdil mimo jiny, ze neni zas tak hrozny vedro, ze nahore na severu je i o 15 stupnu vic. Rozhodne me to moc neuklidnilo.

Konecne dorazilo auto z farmy - starej nakladak se sedackama na korbe a vyrazili jsme. Opustili jsme silnici a vydali se na neco, co si slovo cesta moc ani nezaslouzi. V postate to byl jen kus zeme zhruba 5 metru na sirku, kterej byl jedinej nad vodou - vsude kolem byly jezera, reky a mokrady. Tech 5 metru bylo rozjezdenejch nakladakama tak, ze se jednalo spis o tankodrom. Cesta ubihala, prekonali jsme bezpocet drevenejch mostu a jednu sirokou reku na privozu, kolem bylo mraky ptactva, takze to slibovalo, ze nas cekaji dobry tri dni. Cestou jsme tankovali na domorody benzince, poprve jsem videl, jak vypada ta cerpaci masina zevnitr. Benzinka a jeji cerpadla se totiz rozpadaly podobne jako vsechny mistni auta. Aby ty stroje fungovaly, tak se jim vzdycky musi nejak pomoct. Bud rukou, nebo kladivem, ale evidentne to tak funguje uz leta a jeste mnoho let to fungovat bude, tak proc by si stim nekdo mel lamat hlavu 😊

Po asi 20 kilometrech jsme se konecne dostali na farmu Santa Clara. Prijezdova cesta byla z pulky pod vodou, a museli jsme presednout na valnik tazenej traktorem. Jeden chlapik podotknul "Na co proboha budem muset presednout priste?" Ale zadne priste uz nastesti nebylo, dorazili jsme na farmu. Farma byla ted, kdyz konci obdobi destu, obklopena kolem dokola vodou. Vsude se pasly kravy - v brazilii se pestujou bily indicky kravy s velkejma rohama, hrbem a faldama na krku, ovce a kone. Krome toho primo na farme pobihaly prasatka coby mistni nejvetsi mazlicci, par psu, pstrosi a papousci Ara. Udajne se doziji az 90 let a celej zivot jsou verny jednomu partnerovi. Kdyz ten zemre, tak zemrou nedlouho po nem. Pripadal jsem si tu jak na arse Noemove. Nebyli jsme sice na lodi, ale voda byla vsude kolem a tech zvirat, co tu pobiha ... Nas pokoj byl v chatce, ktera byla ohranicena moskytierou, na dverich pokoju misto cisel byly zviratka - hezky jako v matersky skolce.

V noci pak zacne to pravy predstaveni. Stmiva se brzo a hodne rychle. Jakmile se setmi, tak o sobe zacnou davat vsichni zivocichove vedet. Rozpouta se koncert kvakani, krakani, kunkani a buhvi ceho vseho - naprosta nadhera nebyt milionu komaru, takze koncert lze vychutnavat jen chvilinku nebo nabalzamovanej pod silnou vrstnou repelentu a s dlouhyma rukavama a kloboukem narazenym hluboko do cela.

Pristi den jsme vyrazili na prvni prohlidku - nas pruvodce, cernousek Sandro, s nama vyrazil na cestu vodou do dzungle, kde jsme meli pozorovat mistni opice a ptaky. Vecer predtim nam oznamil, ze budeme muset plavat, z cehoz dostaly dve Nemky v nasi skupince malinko strach - a opravdu. Brodili jsme se vodou cim dal hloub, az nakonec nastal usek, kde mi voda dostoupala az ke krku. Fotak a repelent jsem mel v nepromokavem pytli, takze to bylo ok, a jen jsem si predstavoval, jak asi moh nekto proboha v podobnejch podminkach bojovat, jeste ze nas nic podobnyho necekalo. Vylezli jsme z vody a byli v dzungli. Naimpregnovali jsme se repelentama a vyrazili do hloubi. Bylo prekvapive ticho, cekal jsem vetsi zivot. Konecne jsme prisli k mistu, kde nas pruvodce zacal ukazovat kamsi nahoru do stromu. Chvili jsem nic nevidel, ale nakone jsem nahore vysoko v korunach spatril cernou opici - cesky to bude asi vrestan. Pruvodce na ni zacal houkat a ona zacala houkat zpatky na neho. Bylo to super predstaveni. Dale jsme videli palmu, jejiz plod se pouziva jednak jako prirodni repelent a slupka jako cise na vodu. Steny cise fungujou jako filtr na necistoty, takze, po nekolikerym preliti se udajne voda da normalne pit. Dalsi rostlina zase mela slouzit k vyrobe provazu. Uvideli jsme jeste neco jako kuny, udajne velmi vzacna vec pro jejich plachost a diry v zemi po pasovcich. Pasovci se ale nedostavili.

Obedy jsou tu vytecny a jeste lepsi je odpoledni siesta v sitich - ony to vlastne nejsou site, je to zavesny luzko vyrobeny z latky. Anglicky se to jmenuje hammock. V tom pocasi a navic po obede se krasne usina... Odpoledne jsme si vyjeli na koncich. Moje zvire me vetsinu casu dokonce poslouchalo, i kdyz se mu moc nechtelo. Zato cestou zpatky do nej vjela energie, dokonce jsme i bezeli - evidentne proste zvire, co ma rado teplo domaciho krbu.

Dalsi den rano jsme vyrazili na reku. Na programu byl rybolov. Chytali jsme na odporne pachnouci rozkladajici se maso. Prvni pirana mi zabrala snad za minutu. Pripadalo mi, ze je to ohromne snadny. Druha pirana nasledovala do peti minut. Ale potom se nejak ty potvory zacaly mit vic na pozoru a dalsi dve hodiny jsme meli utrum. Nakonec jsme chytili sest ryb, ja mel stesti hned 3x - inu je videt, ze stesti zacatecniku vzdycky funguje. Po rybareni nas pruvodce presvedcil, at si jdeme zaplavat. Nikomu se do vody prave dvakrat nechtelo 😊, tak tam nakonec skocil sam, aby nas presvedcil, ze je to bezpecny. Nakonec jsme tam naskakali vsichni. Voda mela snad pres 30 stupnu a opravdu nas nikoho nezachvatily ty krveziznivy bestie. Udajne v obdobi destu se neni ceho bat. Navic v tyhle oblasti se pirane hodne lovi, takze jich je relativne malo a oni si pak na vetsi netroufnou. Kdyz je jich naopak hodne, navic je jeste obdobi sucha, takze je i malo potravy, tak to se pak nerozpakujou a utocej na cokoli se hejbe. Hlavne jdou po svetly barve. Takze takhle se to udajne ma s piranama. K tomu bych jeste dodal, ze rybky jsou to malinky a skoro zadny maso na nich neni. Pravdepodobne se vyplaca vic masa na navnadu nez kolik se pak ulovi 😊

Odpoledne jsme meli na programu tzv. hluboke safari, coz spocivalo v tom, ze nas nakladak zavez po ceste jeste hloub do srdce Pantanalu. A ze voda je vsude mimo cestu, tak se vsechny zvirata stahujou prave na cestu a jsou doslova na dosah ruky. Videli jsme spoustu kajmanu, kapibary (krecci velikosti ovce), tukany, a spoustu dalsiho ptactva. Vychutnali jsme si zapad slunce nad dzungli a zpatky jeli v noci. Zvirata ozili a zacali svoje serenady. Baterka procesavala houstiny kolem cesty, tu a tam se tam zkovavalo nekaky zviratko, ale predevsim odhalila hustotu komaru v mokradech po zapadu slunce. Vypadalo to, jakoby huste chumelilo. Ale chumelili moskyti, ne vlocky. Hruza, nastrikal jsem na sebe a na veci spousta repelentu a vicemene to ustal bez uhony, ale to jak v noci do obliceje neustale narazi mraky moskytu - i kdyz nestipou - neni vubec prijemny.

Nastalo posledni rano. Na programu bylo splavovani reky na gumovejch dusich. Vyzkouseli jsme si i zaves nad rekou, na kterym se dalo klouzat do vody, ale brzo jsme ho opustili. Simon - Brit z Manchestru si rozsek prst a jedna Nemka se pustila moc brzo a spadla do melky vody, tak jsme toho radsi nechali. Simon mel pak historku jak ho pokousali pirane, myslim, ze mu vydrzi jest hodne dlouho 😊

Cas se naplnil a vyrazili jsme zpatky, cestou aby jsme si jeste uzili drama jsme pichli. Vymena kola na nakladaku se pomerne protahla, protoze hever se boril do hlineny cesty. Nakonec ridic domontoval kus nejaky dreveny desky a pouzil ji jako podlozku. Konecnej cas ale byl pres pul hodiny, coz, jak jsme se shodli, roznodne nebyl cas F1 ani rallye. No treba to do priste natrenuje...

Autobus me odvez do hranicniho mesta Corumba, ubytoval jsem se v hostelu, kde jsem sam - aspon je klid a vecer jsem sel sesmolit clanek. Objevil jsem uzasnej dzusovej bar, kde meli menu s dzusama snad na deset stran. Dal jsem si kombinaci manga citronu a pomerance - aspon myslim - a muzu rict, ze lepsi napoj jsem v zivote nepil. Namixovali to s ledovou tristi a vsechno bylo ze 100% cerstvyho vymackanyho ovoce. Parada. Dneska me ceka dalsi prekroceni hranice, tak snad se vse s mym pasem vydari a vstoupim uspesne do Bolivie ...

P.S. Opet koukam mam fotky na vice strankach, takze se mrknete i na dalsi stranky.

---

Photos

Kyticka
Tahle vec slouzi jako repelent, z obalu se pije

Dalsi rostlina
Tahle slouzi k vyrobe provazu

Vyjizdka na konich
yeeeha

Comments

[Miloš]

NÁDHERA
Naprosto suprovsky fotky, ti papousci jsou nadherni, jen kdyby u nas nebyli tak drazi a tolik nervali hned bych si jednoho nechal. Drzim palce s pasem, zatim ciao