Advertisement
Published: December 6th 2008
Ahoj ahoj ahoj, v utery dorazila La Checa a jsme tudiz v plne sestave a nevahame ani den a hned ve stredu vyrazime na pruzkum prvniho narodniho parku v Chile a tim je La Campana. Naleza se cca 2h od Santiaga a prijezd k jeho branam je relativne jednoduchy. Cestou se jeste dozasobujeme na nase prvni kempovani a v podvecer uz rozbijime stan v kempu parku, kde nam jsou sousedy pouze kolibrik obrovsky a sem tam nejaky pes, ktery citi vuni dehydrovanych jidel. Kempujeme u potoka se skvelou tunkou na koupani, k dispozici jsou tu zachody a pitna voda, nic nam nechybi. Kemp je zapusteny do puvodniho porostu, proto nemame moc vyhledy, zato mame pres den trochu stinu, coz v narocnych 25-30 ve stinu je docela fajn.
Jeste v podvecer vyrazime na mensi prochazku, abychom rano lehce natrefili ty spravne chodniky a za zvuku bublajiciho potoka usiname. Rano v 7 uz jsme na nohou a slapeme skrze park do jeho velmi atraktivni casti co se flory tyce a to do severniho sektoru Ocoa, kde se nachazi puvodni chilsky druh palem La Palma Chilena (Jubaea Chilensis). Nejdrive se musime vyskrabat na 5,5km vzdalene sedlo, ktere nas navede do toho spravneho udoli a
Pullman bus.
Kam se hrabe Student Blbency, jizdy busem jsou tu velka parada, nabizi se nekolik kategorii, od uboheho sedadla az po postel. Ridic vzdy ochotne ulozi zavazadlo a nic vam za nej neuctuje :o)pote uz sestupejeme do stale hustsiho palmoveho porostu. Prochazime se jakousi polopousti, jak parkova brozurka uvadi, porostu stredozemniho typu. Kopce jsou porostle kaktusy, keriky, palmami a jinymi dalsimi sukulenty. Doprovod nam dela mistni pes, ktery se k nam z niceho nic pripojil na puli cesty a velmi opatrne s nami navazal kontakt. Byl skvely, celou cestu si nas hlidal, pote, v tom nejvetsim vedru se schovaval do stinu a nasledne nas zase dobihal, uplne jsme si ho zamilovali-samozrejme ze dostal testoviny a vodu, to je bez debat 😊. Navrat zpet do naseho udoli byl narocny, bylo opravdu vedro, takze jsme museli delat prestavky kazdou chvilku. Vzduch byl suchy, voda mizela po litrech, vzduch stal a sem tam se ozvala nejaka cikada - stredomori jak vysite 😊
Park samotny neni az tak rozlehly, ma asi 8000 hektaru. Narodnim parkem je od roku 1967. Jsou do nej vstupy ze tri udoli a je tedy rozdelen do tri sektoru - El Granizo, Cajon Grande a Ocoa. Lezi v pasmu hor Cordillera de la Costa Central a spada do provincie Quillota. Rozdil nadmorskych vysek je v parku od 400 do 2222mnm. Z kveteny je tu nejcastejsi oranzova lilie ci, jak sami odhadujeme, jiste druhy
Ridic pod kontrolou.
Chilsky zakon narizuje v autobusech zobrazovat cestujicim jmeno ridice, cas jak dlouho ridi a jakou jede rychlosti, maximum je 100km za hodinu... orchideji. Ze zvirat, ktere tu vidite uplne nejcasteji jsou tu jesterky ruznych druhu a barev, dravci, kolibrik obrovsky a mnoho dalsich. Kempovani je tu povoleno pouze na vyhrazenych mistech. Kemp stoji v prepoctu cca 200Kc na stan, ale za to mate kam davat odpadky, mate splachovaci zachod, kde brat vodu, kde se za studena osprchovat, kde grilovat a tak :o)
Dalsi den v parku mame opet brzky start, vyrazime pokorit vrchol La Campana nic netusic, ze je to pekna mrcha. Strazce parku nam den predem dava informaci o tom, jak to dokaze vybehnout od sveho domu, ktery lezi jeste nize nez brana do parku, za neuveritelnou hodku a pul, takze si rikame, ze to zvladneme v klidecku. Vyrazime opet na 7, abychom posnidali a nabrali prvni energii do tela kousek nad ranni inverzi s "dechberoucim" vyhledem na okolni kopce, pokracujeme uzkou cestickou porostem puvodniho chilskeho lesa az do faze, kde nam skopce bezici Nemec oznamuje, ze nam zbyvaji jeste 2 hodiny. Sam spal na cerno na vrcholu a bezel na autobus. Nastava nejtezsi cast naseho vystupu, 90min-2h prudky stoupak z casti po sterku, z casti po kamenech, ale hlavne zvostra vzhuru, nekde tech 1400 prevyseni holt musime nabrat. Celkove zastavujeme
stopky na 3h 50min a davame si viteznou vrcholovou polifku. Rozhledy jsou nam odmenou za narocny vysplh, v pozadi se kochami Chilskymi Alpami se zasnezenymi kopci, na druhe strane mame udoli s mestem Olmue a v nedohlednu a za mraky je nekde Pacifik. Udajne na tomto kopci byl i Darwin, rikali jsme si, ze to urco dal i s nejakym tezkym mikroskopem v batohu, takze to mel urcite narocnejsi 😊 Po 40 minutach na vrcholu schazime dolu, balime stan a veci, davame koupel v potoce a uhanime na autobus do Valparaisa, kde travime patecni vecer a sobotni dopoledne. Autobus nam k nasemu podiveni jede primo od brany parku. Na jednu stranu nadseni rychlym spojem a na druhou vyhladoveli a nateseni do Ekvadorske restaurace na namesti v Olmue naskakujeme do busu a vitezi rychlost prepravy. Smerujeme tedy rovnou do Valparaisa a cestou jime co stanky u silnice nabidnou...
Advertisement
Tot: 0.086s; Tpl: 0.012s; cc: 6; qc: 45; dbt: 0.0487s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb
