Valparaiso

---

Odpoledne prijizdime k chilskemu pobrezi, konkretne do jednoho z hlavnich chilskych pristavu a mesta zvucneho jmena Valaparaiso! propletame se divokymi predmestemi sestavajicimi se z neuveritelnych satelitnich mestecek, proti kterym jsou nase "smoulovy" bridilove. Satelitni mestecka, jako napriklad "Vila Aleman" se sestavaji z naprosto stejnych malinkatych domku ve stylu zahradnich chatek, ktere maji i stejnou barvu a jsou rozesete presne daleko od sebe a do vsech smeru. Bydlet tam, asi bych denne hledal svuj barak nebo spise svoji chatku. Oblast je relativne kopcovita a tak se skytaji vyhledy na satelity postavene na kopcich, ktere jsou kolem domu zpevnene betonem - nadhera. Hlavnim developerem v oblasti je spolecnost Aconcagua, smekame pred tebou Aconcaguo!
Stylem brzda plyn se dokodrcame az k pobrezi, ktere je lemovano domy a hotely a kancelaremi a to od Vina del Mar az po Valparaiso. Tyto dve vetsi pobrezni lokality jsou spojeny metrovlakem a dvouproudovou silnici. Vyskakujeme z autobusu a vyrazime se KONECNE najist! Do cesty nam padla skvela typicka pobrezni restaurace s vynikajici kuchyni. Davame si rybu "merluzu" na ruzne zpusoby, k tomu dostavame typicky chilsky predkrm sestavajici se z bagetky a "pebre" - tedy takoveho ostrejsiho cibulo-papricko-rajcatoveho salatku - dale obrovky kopec hranolek a skvele chilske pivo...a vubec...hlad byl veliky a proto byla i skvela cisnice Rosa, ktera nemela svuj den a pokazde, kdyz na ni zavolali z kuchyne, tak se line privalila k okenku s obligatnim "ya" tedy "uz jdu" nebo take "no jo...". Platime, vyrazime do ulic hledat ubytovani, kdyz v tom nas hned 2 nahodni kolemjdouci oslovuji jestli neco hledame, ze nejsme v uplne nejbezpecnejsi casti mesta a ze mame skocit do autobusu a uhanet kousek zpet. Cinime dle rady mistnich a jedeme kousek zpet do oblasti Bella Vista, ubytovavame se v jeste nedodelanem hostelu, kde podporime nadseneho majitele Gonzala, ktery nas vita s obrovskou touhou zbudovat prijemne ubytovani pro sve hosty. Hlavni upravy porozpadleho domu se deji zejmena pomoci barev, ktere ne vzdy zakryji vse podstatne, ale po 2 dnech kempovani jsme radi za teplou sprchu a fajn novou postel, kde jeste nespali zadni hotelovi hoste.
Vecer jeste, celi nadseni, vyrazime do mesta, kde si kupujeme kilo jahod a nechavame se vyvezt jednou z 15 Valparaiskych lanovek nebo, chcete-li, ascensoru. Mistni lanovky jsou fantasticke, vetsinou pres sto let stare (postaveny v letech 1883-1916). Mesto utrpelo v minulosti nekolik velkych ran, ktere jej dostali do puvodni podoby, kdy nevite jestli je mesto spise ohavne nebo tak fantasticke, ze byste tu chteli zit. Prvni rana byla zpusobena spanelskou armadou pri spanelsko-peruanskem konfliktu, kdy bylo mesto silne bombardovano. Po prestavbe, ktera trvala dlouhe roky, prislo roku 1906 silne zemetreseni, ktere zabilo asi 2000 mistnich obyvatel a znicilo vetsinu domu a nasledne, asi 8 let pote byl otevren Panamsky pruplav, ktery zasadil tehdy cilemu chilskemu pristavu posledni ranu, ze ktere se Valparaiso dodnes nevzpamatovalo a to i pres fakt, ze je dodnes jednim z nejrusnejsich chilskych pristavu, domovem chilske namorni flotily a namorniho velitelstvi atd.
Hlavni ulice maji malinko nasedively nadech, ale vyjedete-li ascensorem na kopce, domky na nich a vyhledy samotne tak jsou vskutku pekne. Koneckoncu, udelejte si z fotek svoji predstavu sami. 😊
Z Valparaisa se autobusem presunujeme opet do Santiaga abychom dalsi den preleteli na jih zeme, tedy do Patagonie.

---

Photos

Lanovka El Peral
Napis je dobovy...no neni to nadhera.

Ze zdi reznictvi.
...nejez me.

Pan jde s lamou do prace.
Zapujcuje lamu na foceni.