Advertisement
Published: January 15th 2015
Edit Blog Post
Poklidnou ranní jízdu autobusem ve Wellingtonu (z 2.pásma za $3.50) zdramatizovalo malé' nedorozumění'. Tak schválně, kolik z nás dvou si podle vás pořádně přečetlo jízdenku na autobus a trajekt? Objednávaly jsme z centra Wellingtonu, tak jak nás to mohlo rovnou odkázat na terminál trajektu? No, mohlo.
V zkratce: V 8:30 jsme měly odjíždět na trajektu a ne čekat na nádraží na autobus, který nás tam doveze. Taxi nás tam přesně 8:30 hodilo, ALE, jak bylo napsáno na palubním lístku, check in čas byl 45 minut předem. (Vy, kteří mě znáte, víte, že v takovýchto situacích mám adrenalin, vlasy, krevní tlak i snad hlas ve výšinách. Klid, absolutní klid a pozvolné tempo Saskie mi všechny tyto veličiny ještě pozvedlo. To jen, pokud si někdo z vás začal říkat: "Tyjo, s tou Kristy chci cestovat." Bacha na mě 😉)
Měly jsme ale opět z pr**le kliku. Paní nás bez poplatku přesunula na další trajekt, v 10:30 a byla při tom příjemná. (Blíží se můj návrat domů, tak už si toho přátelského přístupu začínám zase víc cenit)
Jízda trajektem byla slovy krásná, fotkami malebná, uvidíte, až je nahraju. Po 3 hodinách 10 minutách jsme dorazily do městečka Picton. Jeho důležitost spočívá v terminále trajektu
a mnoha autopůjčovnách. Jenže auto aby pohledal. Příliš pozdě jsme si rozmyslely, že bychom si vlastně chtěly pronajmout vlastní káru. Tak jsme se vydaly stopovat do asi 3 hodin vzdáleného města Nelson, kde 'určitě auto mít budou'. Stopovací úloha byla na mě: boží trest. Půl hodiny jsem stala v prudkém slunečním svitu, projelo asi 10 aut a posléze nám paní s pejskem řekla, že tudy nikdo nejezdí, ať jdeme na hlavní ulici. Po půl hodině chůze jsme na ní došly a další půl hodinu nikdo nezastavoval až juch, postarší milý pán s plným autem, kam jsme se samozřejmě vešly. Ukázalo se, že ten den už vezl jiného stopaře z Izraele a sám pochází z Nizozemska, ale žije tu od roku 1970. Vyhodil nás na příhodném místě, jelikož mířil do Christchurch (popravdě jsem zvažovala, zda absolutně nezměnit plány, nesvézt se s ním do Christchurch a objet trasu v opačném směru...ale Saskia trvala na našem původním plánu). Po další asi půl hodině stopování zastavili 2 mladí lidé z Austrálie, které jsme považovaly za pár. Jak jsme ale po mé otázce 'A kde jste se poznali vy?' zjistily, byli to sourozenci cestující na svatbu své sestřenice. I oni vezli v minulých dnech stopaře,
z Francie, což mě donutilo vytvořit teorii, že stopaře vozí ti a titéž lidé, kteří zažili éru bezpečného stopování (alias dřívější ročníky) nebo mladá generace, která sama stoupuje, přemýšlí o tom, nebo to dělá někdo z jejich blízkých. Konec filosofování, do Nelsonu jsme dojely v cca 7 večer.
Teď kde spát? 2 plné hostely, 3.nám konečně vyšel-Hostel Paradiso, $25/noc v teepee pro dva, zdarma snídaně a k večeři polévka (tu jsme zmeškaly, podávala se mezi 18-20). Navíc zdarma wifi, bazén, ping pong, beach volejbal, whitpool i sauna, jen....milión Němců! Nový Zéland je okupován mladými Němci, co si dávají cestovací rok-pauzu po střední nebo po bakaláři.
Jinak krása a druhý den jsme skutečně našly naše autó. Nebylo nejlevnejsi, ale stopování z Pictonu (stopování z Pictonu je pojem..,něco jako Sisifovská práce) nás 'vyléčilo' a dodalo kuráž do potřeby svobody. Nehledě na to, že žádné couchsurfing gauče na nás nikde nečekaly. V partnerské půjčovně s Apex jsme si vybraly nejlevnější automat, na 10 dní za $53 za den+$12 za bezlimitní pojistku (jinak je standardní, kde řidič platí prvních $1500 ze své kapsy), tmavě zelená Toyota Corola. Řidič jsem mohla být jen já, neb Saskia nedosahuje na požadovaných jedna dvacet.
Vyjely jsme vstříc severu...cestou
jsme vzaly 3 stopaře (mimochodem Němce😉),páreček a bratra jednoho z nich, kteří jeli na 5ti denní túru Heaps Track. My samy jsme jely pak na nejsevernější bod jižního ostrova, Cape Farewell. Fotky~~krása! A nikde nikdo, jen krávy, ovce, prudký vítr a my.
Noc jsme strávily na pláži, kterou jsme objevily po cestě zpět na jih, kde nebyla cedule Zákaz kempování a Soukromý pozemek. Místo s námi sdílel Novozélandský pár s pejskem, kteří nám dali pár mušlí, co nalovili, stejně jako kempovací tipy (například abychom tvrdily, že máme vlastní lopatku. Největší pokuta je totiž nejen za vyhazování odpadků,ale prý i za vyhazování odpadků trávicích cest-pozn. autorky: tuto radu jsme nakonec nevyužily, viz další díly KristyMau ságy). Roztomilá věc o Novozélanďanech, kterou mi tenhle pan připomněl je, že o sobě mluví jako o 'Kiwi'. Takhle: zeptáte se Novozélanďana odkud je a on odpoví Tady odtud, jsem kiwi. ?Mimochodem, ptak kivi je anglicky kiwi. Takze o sobe mluvi jako o ovoci i neletavem ptaku zaroven.
Stanování na pláži za úplňku, snídaně s výhledem na moře v odlivu, nikde žádní turisti, takhle jsem si představovala tu svobodu. 6. ledna jsme vyrazily z ráje na jih. Kam? To se již brzy dozvíte.
Advertisement
Tot: 0.065s; Tpl: 0.012s; cc: 12; qc: 28; dbt: 0.0266s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 8;
; mem: 1.1mb