Advertisement
Published: January 7th 2015
Edit Blog Post
Moji milí čtenáři,
Objevila jsem své nejoblíbenější město na druhé straně světa. Celkově se umístilo na 2. místě měst světa za tou naší matičkou Prahou, ale jinak: Wellington mě zcela nadchl.
Wellington, hlavní město Nového Zélandu, je položen na úplném jihu severního ostrovu a ani v nejmenším není největší město NZ (na druhou stranu ani v největším to není nejmenší město. To jen pro pořádek).
Celý NZ má 4,4mil. obyvatel. Auckland má 1,5-2mil.(včetně okolí), Christchurch jako největší město jižního ostrova, 330tis., Wellington má cca 200 tisíc. Přezdívá se mu větrné město, k čemuž přispívají větrné proudy z Antarktidy (v zimě tu být nechcete). Mraky se ale díky tomu pohybují hrozně rychle, což je 'romanťárna' 😊) Kopcovitý ráz a spousta zeleně ve mně evokuje mé rodiště, Karlovy Vary. A nejen ty kopce a zeleň...
Každý průvodce doporučuje určité atrakce~ Některé z nich jsem navštívila, nafotila, v dnešním blogu je popíšu, ale ještě než tak udělám vězte, že jsem neviděla všechno, a proto se sem MUSÍM vrátit (Kontrolní otázka za malé bezvýznamné plus: ve kterých měsících se sem musím vrátit?)
O čem ještě budu psát: stopování z Napier do Wellingtonu+kde jsme nakonec bydlely= dobrodružný zážitek! (Ač chronologicky nelogicky (prakticky fakticky),
cestu DO Wellingtonu popíšu až PO Wellingtonu. A ještě zmíním atrakce, které jsem nestihla.
• Atmosféra a moje vjemy: Maori je tu hned na první pohled rovnocenný jazyk angličtině: téměř všechny oficiální a důležité nápisy jsou v obou jazycích.
• Po Silvestru to tu bylo takové pomalé, ospalé...všichni asi někam zmizeli.
• Všude se dá dojít pěšky, není to tak velké jako Auckland, ani roztahané jako Sydney (v Sydney má totiž každý svůj domeček, a tak jsou, krásná čestino, rozplizlí)
• Te Papa Museum - miluju zajímavá muzea, co jsou zdarma. Jediná placená část byla výstava Tyranosauři, ale bez toho jsme se obešly. Zajímavá byla sekce o významných událostech a lidech. Věděli jste, že Nový Zéland jako první země světa dal ženám volební právo?
• Cable Car - tak tedy...kolem červeného 'autobusu', který za méně než 5 minut vyjede 120 metrů je humbuk ('Musíte navštívit'). Za $4 jednu jízdu jsem vyzkoušela a můžu říct: Jeďte radši na Dianu do Varů. Toť!
• City Gallery Wellington - aktuální foto-výstava Creamy Psychology zdarma nabídla zajímavé portréty novozélandské rodačky (jméno na fotce, až nahraju)
• Victoria University - nejlepší a nejmezinárodnější univerzita Wellingtonu je na žebříčku top univerzit jedna padesátá až stá v oboru psychologie. A zajímavýho psycho-magistra
tu nemají, tak nebojte, že bych sem psycho-utekla.
• Cuba street- tady to žije! Plno kaváren, restaurací, barů s prazvláštní 'fontánou', která strašně cáká mimo svoje korýtko a vůbec, vypadá, jako bych ji vyrobila já (Pozn.redakce, autorka nikdy fontány nevyráběla)
• Te Wharewaka o Poneke - přístavní umělecká konstrukce mezi City Gallery a Te Papa Museum, takže tudy projít chca nechca PROJDETE
Co jsme nestihly Cokoliv spojeného s Pánem Prstenů, včetně hory Mt Victoria (bohužel) - zahrnující i ateliéry Petera Jacksona
No..vlastně nestihly jsme vše až na výše zmíněné, ale kdo to má vypisovat 😉
Jak se dostat na jižní ostrov co nejlevněji? Normálně stojí lístek na trajekt pro osobu $65. Když si ale koupíte předplacené hodiny na autobusech Intercity jako my....koupily jsme si 25 hodin za $189. Jízda trvající 3 hodiny a 10 minut se dá zaplatit z jízdenky, takže za kolik jsme to jely?
Ušetřím vás matematiky, beztak moje čtenářstvo je především humanitní, že ano (ekonomové, nezlobte se, ale rodina+psychouši>VŠEáci O😊), stálo nás to $23,94.
Stopování z Napier do Wellingtonu, značka: veleúspěšné.
Jely jsme čtyřmi vozy. 2 zastavily po naší 15minutové snaze, 2 zastavily, aniž bychom zvedly paži. Ale popořadě:
Auto č. 1: asi asi spolubydlící
z ubytovny dobrovolníků. To "asi" je tu proto, že ani jedna jsme si je nepamatovaly. Ale stačilo, že si oni pamatovali nás. Zastavili, když jsme se plahočily na kruháč na hlavní ulici. Pěšky by nám to trvalo 40 minut, autem chvilinku.
Auto č.2: Moje stopovací premiéra na Zélandu (moje životní stopovací premiéra proběhla na Straddie ostrově), po 15 minutách zastavila dodávka s chlápkem a 2 mladými holkami, snad dcerami. Říkám snad, protože na naši otázku odkud jsou odpověděli z Mastertonu (město před Wellingtonem) a tím uhasla veškerá konverzace. No, proč ne, opakovat pořád dokola odkud jsme, kam jedeme, co děláme, jak jsme se seznámily atd.je únavné. 3 hodiny klidu.
3. řidič: v Mastertonu jsem si skočila do polí na toaletu, Saskia svačila a než jsem se vrátila, zastavilo nám auto. Řidič jel naším směrem, tak proč ne. Cestou se ukázalo, že jeho přítelkyni před rokem srazilo auto, když stopovala, a pachatel nebyl nalezen. Nerozuměla jsem mu vše, ale pochopila jsem, že zaplatil strašnou sumu za pohřeb (a možná i vyšetřování?), takže od té doby se stal bezdomovcem, navíc bez chuti žít, a tak jezdí autem z místa na místo a když vidí stopařky, tak je vozí a varuje, aby raději
jely autobusem nebo vlakem. Pane jo, těžká konverzace, psychologie v praxi. Ale co říct, to mě ve škole neučili...po asi půlhodině nás vysadil v malém městečku a jel zpět. Kam? Kdoví.
4. řidič: Stopovala Saskia, opět naše čtvrthodinka, zastavil chlápek (kdyby to byl pán, napíšu pán, ale tohle byl chlápek) s dlouhými vlasy a úplně plným autem, kam jsme se ale nějak zakládaly, a který mířil do Wellingtonu.
Zapomněla jsem zmínit, že jsme jely na blint, jelikož nám nikdo nenabídl svůj gauč (couchsurfing). No a co se nestalo, náš řidič jel opravovat dům svého známého, kde ještě nikdo nebydlí, tak prý že tam můžeme přespat. A ukázalo se, že majitel je trochu bizarní, ale zato strašně milý pán, který nás tam nechal bydlet celé 3 noci. 😊
Další blogy (se zpožděním a dočasně bez fotek) budou z jižního ostrova, ale ještě jedno mimochodem. Můj výlet končí v Austrálii, Melbourne, odkud domů letím 2.2. Ke vstupu ale potřebuju vízum, o které jsem zažádala 25.12. A 31.mi došel email s miliónem požadavků, které musím doložit, abych to vízum (na 12 dní) dostala. Díky mamince jsem dostala potvrzení o studiu, letenky mám taky, v Nelsonu (blog z budoucnosti😊 jsem 5.1. nahrála k
mé žádosti skoro vše (zcela vše jsem nestihla, půlhodinka na počítači knihovny utekla jako voda), takže teď čekám na výsledek... poněkud nervózně, to přiznávám, ale kdyby to nevyšlo, tak Nový Zéland je dobrá alternativa.
Otázka za Zlatého bludišťáka: Kam bych se jela podívat, kdybych nedostala australské vízum a musela si prodloužit pobyt na Zélandu o 12 dní? 😉
Advertisement
Tot: 0.105s; Tpl: 0.012s; cc: 7; qc: 45; dbt: 0.0482s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb