Stopování do Napier, centrum art deco, koštování vína a další ochutnávání

---

Konečně aktuální blog, vážení!
Z Taupa jsme na doporučení našeho CS (couchsurfing) hostitele nakupovaly lístek na autobus, nýbrž stopovaly. Ten nás také odvezl na nejlepší místo: kruhový objezd, kde musí řídiči zpomalit, těsně před dálnicí do Napier.
Saskia stopovala na severu, tak se toho ujala i nyní. Projelo středně hodně aut, dost plných, ale i dost poloprázdných, buď s páry nebo jen ženy. Projíždějící kluci na nás z okýnka spolujezdce vystrčili holej zadek! A auto plné kluků jedoucí opačným směrem, co na nás pokřikovali na nás ukázalo fakáče. Ale po 15 minutách zastavilo BMW s párem jedoucím taky do Napier. Slečna z Činy a kluk z Indie, velkou shodou okolností z Chadigarh, kde jsem před 2,5 roky byla. Hezky jsme si popovidali a cestou zastavily u pěkných vodopádů.
V Napier jsme počkaly 2 hodiny na pláži a potom nás vyzvedli naši další hostitelé přes couchsurfing.
Bydlely jsme v ubytovně pro dobrovolníky u školy pro děti se speciálními potřebami. Byla to taková komunita, všichni milí lidé, dobrovolníci v našem věku. Od centra města Napier to bylo vzdálené 1h 47min pěšky nebo 12 minut autem, takže jsme byly de facto závislé na autě našich hostitelů.
Ráno nás jeden z nich, psycholog z Brazílie vzal do města.
Napier v roce 1931 ho zasáhlo silné zemětřesení, které zničilo budovy. Budovy další generace byly postaveny v architektonickém stylu art deco, což se stalo jedním z typických znaků tohoto města. Má 61 tisíc obyvatel, nedaleký Hastings 62 tisíc a v oblasti kolem roste spousta vína.😊
Co jsme udělaly? Víno okoštovaly! A pro jistotu ve dvou vinicích. Koupily jsme si túru za $70 (dá se říct, že tohle byly naše ušetřené peníze za ubytování😊) (jo a mimochodem, mít auto, tak to objdeme samy jen za cenu benzínu), kdy jsme navštívili 2 vinice, medárnu, fíkárnu, olivárnu a jahodárnu (v tomto pořadí) a navíc pěkný vršek s nádherným výhledem.
První vinice byla rodinná firma Askerne, jen asi 12 let stará, ale s mnoha oceněními a úžasně dobrými víny. Jejich cena se pohybovala kolem $20/láhev až po $50 za dezertní vína. Lahodný Pinot Gris, úžasná dezertní vína Dessert Cabernet (16,5% alkoholu), Noble Semilton (11% a vypadalo i chutnalo jako med) a Noble Noir (14,5%). A dozvěděla jsem se, že víno musí být sladší než jídlo.
Další, velká vinice nedávno získala ocenění 14.nejlepší restaurace s vinárnou na světě. Ceny se zvedly, ochutnávka stála $7,5 na sklenku a testovalo se jen 7 vín (předchozí s deseti nás zmlsala) a navíc nebyly tak dobré. Na velikosti nezáleží, důkaz místo slibů.
Zato medárna byla úžasná. Jmenuje se Arataki Honey, mohli jsme si nabrat kolik jsme chtěli - viz fotky. Jo, při té příležitosti bych ráda zmínila slovo 'Gastroporno'.
Fíková farma (Te Mata Figs) vyrábí sladké rolky, zmrzlinu se zkaramelizovanými fíky, džemy, sirupy i čatný. Jo a víte, že se dá dělat i čaj z listů fíků?
Olivárna se jmenuje Telegraph Hill a na to, že olivy nejím - mňam!
Už si jen vychutnat jahody* s čokoládou na Te Mata vrcholku, Silvestr strávit dopisováním blogů (schovejte pro mě ohňostroje, letos mi unikly) a další ráno se jede do hlavního města, Wellingtonu. Tak dobrou chuť!

*Jahody jsme si i mohly samy natrhat, $4/kg, to musím letos udělat v Česku 😊

---

Photos

Mala rodinna vinice Askerne, ochutnavka zadarmo, vina byla strasne moc dobra, cena lahve se pohybovala kolem $20, az na ty posledni - vlevo, dezertni vina, to posledni stalo $50
Jo a citila jsem se dost vilne ;)