Říkejte si, že vždycky může být ještě hůře...:) aneb začátek velkého dobrodružství....

---

No jak začít... 😊

DEN PRVNÍ

Prvního března, datum odletu a Praha se se mnou loučila vydatnou sněhovou pokrývkou, Kanada = zima, tak jsem to brala tematicky a snažila se v pořádku a včas dopravit na letiště. Odbavení + kontrola, vše ok. Našla jsem gate a čekám na letadlo. Po chvilce mi to začíná být divné, že tam stále ještě není, uklidňuji se tím, že pro nás určitě přijede bus a my budeme nastupovat někde na runwayi... Ale omyl, nestalo se tak. To by bylo, abych to já neměla složitý, že jo=)

Po chvíli paní hlásí, že naše letadlo (už měl být dávno boarding, který začíná většinou půl hodinu před odletem) je stále v Mnichově. Tahle věta mě dorazila, bylo mi hned jasné, že to navazující letadlo z Mnichova fakt nestihnu. Nevěděla jsem, jestli se mám začít smát nebo brečet. Šla jsem se zeptat na sebe a zjistila, že jsme dohromady tři, co mají zabookovaný let do Toronta, že nás budou řešit ať vyčkáme. Uběhla skoro hodina a konečně se dovídáme, že nás dali na let do Frankfurtu, kde ovšem na letadlo do Toronta budeme muset počkat pět hodin:-D Přitom nás ujišťovali, že zavazadla v pořádku dorazí s námi ... nikdy jim nevěřte! Oba pánové už měli vytisklý boarding pass, u mě byl samozřejmě opět problém. Nakonec mi dali boarding pass jen na let do Frankfurtu, tam ať si to pak zařídím na transfer desku..ok tedy.



Přílet do Frankfurtu byl v pohodě... a musím podotknout, že je to opravdu mega letiště...ale moc hezké, všude byla možnost dobíjení mobilu, laptopu, el. zásuvky kam se podíváš i jsem tam snad zahlédla možnost přes USB. Jelikož jsem tam měla čekat 5h řekla jsem si, že zadarmo to nebude. Vyhledala jsem Lufthansu - service a vyžádala si, alespoň, poukázku na občerstvení na 10 Euro, za to čekání. Pak jsem hledala transfer desk Air Canady, po chvíli jsem ho našla, tam mi dali boarding pass na další let.



Ale asi to takhle mělo být, letadlo nebylo plné, jako dva předchozí lety. Měla jsem pro sebe celou dvousedačku, což při letu o délce 9h oceníte! Seating byl 2-4-2. Zkoukla jsem jeden film, snědla večeři - losos, salsa, těstovinová rýže...mňam😊 a pak se snažila trochu pospat, ale moc to stejně nešlo. Měla jsem to štěstí, že jsem viděla Grónsko ze shora, úžasný pohled!



Když jsme přilétali do Toronta, právě tu byla snowstorm, tak to bylo veselé, ale přistáli jsme ok. Prošla jsem celní kontrolou a čekalo mě imigrační oddělení..tak jsem si vystála frontu tak půl hodiny, předložila paní POE (port of entry letter) a ta mi dala working permit platný na rok. Na nic se neptala, nic víc nechtěla vidět. Super! Pak se šlo pro zavazadla...Samozřejmě tam moje nebylo, že jo, hlavně těch pánů, co se mnou cestovali do Toronta, dorazila, mě ne. Řekla jsem si proč ne?! Jsem utahaná, nevyspalá, rozlámaná a ještě nemám kufr (měla jsem jen oblečení, co mám na sobě :-D) Tak jsem to šla vyřídit na přepážku a řekly, že mi ho přivezou pravděpodobně ve čtvrtek někdy dopoledne (letěla jsem v úterý).



Kufr vyřízen a teď jsem měla před sebou další úkol najít stanoviště autobusu č. 192, který mě doveze na Kipling (konečná zelené linky). Bylo mi řečeno, že si mám koupit v Exchange tokeny. Doteď nechápu proč je tu mají. Jsou to takové malé mincičky v hodnotě pod 3 dolary, které vhazujete do takového boxu u řidiče busu. Pokud plánujete přestupovat zažádáte si u něj ještě o potvrzení platby, abyste mohli cestovat dál.



Příjezd na Kipling v pohodě. Byla jsem ráda, že metro jezdí. Jeden kamarád z CS psal, že je dočasně uzavřeno :-D Dojela jsem na Runnymede a šla na stanoviště autobusu. Až asi po 10min jsem zjistila, že je tam světelná tabule, která ukazuje za jak dlouho a který bus přijede:-D Můj tam měl 16min. Jenže ze 16min se stala půlhodina...Venku sněžilo o sto šest a lidé nestíhali. Přijel bus, já nasedla a jelo se, no jelo...krokem 😊 Na cestě byl takový docela malý nevinný kopeček, který se v tu chvíli stal pro nás nezvladatelným, nepřekonatelným. Bus se ne a ne dostat přes ně, neustále to klouzalo a místní v autobuse řidiče povzbuzovali - You can´t do it man, you can do it! And we made it! Haha.. v tu chvíli jsem měla nahnáno, nevěděla jsem kde jsem přesně, venku jsem taky viděla houby, v tu chvíli mi nešlo ani připojení na net, síť prostě nic, tudíž spojení s Paulem se přerušilo.

Bus hlásil příští stanici Coe Hill a v tu chvíli jsem nevěděla co dělat, viděla, že někteří mačkali STOP, ale znáte to, u nás se to mačká jen na zastávkách na znamení... tady se to po mém zjištění mačká vždy, když někdo na té zastávce chce vystoupit. Vystoupila jsem a ocitla se v bílé pustině :-D naštěstí tam pán prohrnoval tak jsem se ho zeptala, jestli neví kde to je, ukázal, že přímo naproti. To bychom měli, domy tu totiž moc dobře značené nejsou..Dům jsem našla, zazvonila na landlorda (domácí) toho domu, ten mi bzučákem otevřel. Poté mi předal klíče, co mi tam Paul u něj nechal. Našla jsem "můj" apartment odemkla, oddychla jsem si a v duchu si řekla: I made it! Yeah!

Přivítala mě Luxy, jeho kočka😊 Čekal na mě dopis, kytka 😊 Byla jsem utahaná a hned to zalomila.



DEN DRUHÝ

Ani jsem si pořádně neuvědomila, že jsem v Kanadě a už jsem měla naplánované povinnosti na další den. Paul mi se vším pomohl, měl totiž day off. Zařídila jsem si simku od Fido mobile, zřídila jsem si checquing account u Bank of Montreal, zašli jsme do City Hall pro SIN number, pak jsem si koupila Metropass na březen. Během toho mi Paul zařídil takovou menší poznávačku s Downtown (centrem). I když bylo asi mínus 8, když vysvytlo sluníčko, bylo to moc příjemný😊 Jen jsem si zapomněla sluneční brýle, bez nich to moc nejde😊 Ve 4 hodiny jsem měla domluvenou prohlídku pokoje u Dufferin. Katarina byla úžasná, je z Polska, řekla mi, pokud se mi pokoj líbí, tak je můj, i když byl ještě další zájemce. Tak jsem řekla Yes, i take it!!😊 Dala ji poslední nájem, v dubnu dám první a pokoj je od dubna můj! 😊

Pak už mě čekal jen poslední bod na mém seznamu a to meeting s holčinou (CZ), co mi ten pokoj dohodila...😊 Po cestě domů jsem zamířila do No Frills - je to nejlacinější obchod tady, aspoň doufám 😊



Jinak co mě dneska zarazilo, co jsem nečekala je, že tady platíte ještě daně navíc. Jdete někam si koupit kafe, polévku, ale ceny jsou uvedeny bez taxy, takže co stojí třeba 3,90, tak to může být něco k 5 dolarům. Prý jsou v Kanadě taxy vysoké, no co zmůžu 😊 Nic.. Tak dobrou! 😊)



Peggy

---