Göreme

---

Nad ránem jsme dorazili do Goreme. Goreme je vesnice uprostřed Kapadokie, pohádkového kraje utvářeného sopečnou činností a erozí do podoby skalních hradů a komínů. Po tisíce let zdejší lidé kutali do skály jeskyně, domy a dokonce i města.

Ubytovali jsme se v hotelu Flintstone, kterej nás zaujal jednak nízkou cenou a jednak velmi skalním image a taky bazénem přímo před dveřma pokoje.

Trochu jsme se dospali a vyrazili na ohlídku centra. V centru jsme potkali chlápka vzezření Řeka Zorby, kterej nám prozradil, že na oficiální túru je už pozdě, ale na plánku nám ukázal kudy se můžeme po okolí projít pěšky. Plánek byl dost schematickej a navic sever na něm ukazoval na západ. Ale co, na omyl jsme přišli poměrně rychle. Hned za vesnicí se nachází kaple a kostely vytesané do skály, bohužel spolu s davy turistů. Po obhlídce jsme vyrazili do přilehlejch údolí, kde už nás nikdo nerušil. Vedro bylo k zbláznění. Pod osamělým stromem jsme potkali domorodce, kterej se s náma podělil o víno ze svojí vinice. Nebylo vůbec špatný, ale zdálo se mi, že si ho pro sebe ředí vodou, zřejmě aby nehřešil tolik. Přeci jenom 20% alkohol je 20% hřích a 10% alkohol jenom 10% hřích, žáno.

Cesta údolím byla úžasná. Klid a mír a kolem dechberoucí scenérie. Někde v okolí se údajně točila nějaka scéna Hvězdnejch válek. Vůbec se tomu nedivím, protože to tu opravdu vypadá jako na jiný planetě. Cestou zpátky jsme potkali pirátku s páskou přes oko a trekingovejma holema, která se ptala kudy se dostane do údolí a potěšilo ji, že mluvíme anglicky. Místní sice umí, ale jenom ten kdo pracuje v turismu, zemědělci neumí anglicky ani slovo.

Přes den jsem v průběhu putování podcenil pitnej režim a večer se dostavila pěkná bolest hlavy. Snažil jsem se ji rozehnat příjemnou večeří pod širým nebem se sklenicí vína, ale moc se to nepodařilo.

Na následující jsme měli naplánovanej výlet po širším okolí. V plánu navštívit podzemní město, kaňon a pár jeskynních hradů. Auto stále nepřijíždělo. Nepojali jsme podezření, protože u jižních národů jeden nikdy neví. Nakonec se dostavili s tím, že na nás čekají na náměstí. Nepochopil jsem proč si potom brali adresu našeho hotelu jestli jsme se měli sejít na náměstí. Mikrobus byl plnej, takže jsme rovnou vyrazili.

První zastávka byla vyhlídka nad městem, odkud se dají pozorovat kromě skalních komínů a hradů taky balóny. Lety balónem jsou tu hodně populární, po Kapadokii se prohání plno aut s balónovou gondolou místo přívěsu.

Další zastávka nás zavedlas do podzemního města. Tyhle města stavěli neprve chetité a později raní křesťané jako ochranu před nájezdníky, nejčastěji před arabskejma a později osmanskejma tlupama potulujícíma se krajem. Nesloužili teda jako permanentní obydlí, ale jen jako dočasnej úkryt. Zatím jich bylo objeveno 36 ale může se jen do několika z nich. Je zdokumentováno, že některý města byly navzájem propojený podzemníma tunelama táhnoucíma se mnoho kilometrů. Aby se kutači mohli tehdejšíma metodama vůbec někdy potkat, tak vedli tunely podél podzemních toků, popřípadě se orientace řešila podle polohy dejchacích průduchů, který musely vést na povrch v pravidelnejch intervalech, aby se vevnitř vůbec dalo dejchat. Náš dungeon sestával ze sedmi levelů. První dvě úrovně vyhloubili chetité, další jsou novějšího data. V horních patrech byly hospodářský zvířata a píce. Jednak proto, že přemluvit osla aby sešel do sklepa je jednodušší než ho táhnout pět pater pod zem klaustrofobníma tunelama a druhak proto aby takovej úkryt na první pohled nevypadal jako město ale jen jako podzemní stáj. Místnosti jsou propojený uzounkejma a nízkejma tunelama, jež měli stížit postup obrněnýmu vojáku s výzbrojí. Další obraný prvky představovaly kameny, kterejma v případě ohrožení mohly obránci zablokovat přístupový chodby a znemožnit tak útočníkům další postup. Celej mechanizmus jakoby vypadnul z filmů o Indiana Jonesovi. Ve spodnějších patrech se nachází obytný prostory, kaple a dokonce i hrobky. Město mělo svůj podzemní zdroj pitný vody a tak mohlo vydržet poměrně dlouho. Probíhali jsme temnejma tunelama a obdivovali tu úžasnou stavbu. Vše je možné hlavně proto, že místní kámen je velmi měkkej. Jedná se o ztvrdlý sopečný vyvřeliny obsahující množství vzduchovejch kapes, takže hléoubení šlo relativně snadno.

Po návštěvě podzemí jsme zavítali do kaňonu a dali si kratší pochod na dně, hezky skovaný před pařákem stínem topolů a eukaliptů. Potůček bublal, ptáci zpívali a idylka byla dokonalá. V kaňonu jako tradičně všude se nachází přes sto deset kaplí. Kaple jsou zdobený bizantinskejma křesťanskejma motivama, který v době negramotnosti sloužili lidem místo bible k výkladu písma. Dalo by se říct, že se jednalo o tehdejší komiks. Pozdní osmani potom vsem postavám vyškrábali oči, protože - pohani jedni hloupí - věřili, že skrz oči přichází zlá energie. Proto taky všude po turecku je dodnes k dostání modré oko mající fungovat jako reflektor zla od jeho nositele. Jedná se o pohanskou pověru, která nemá s islámem nic společnýho, tak by mě zajímalo, co na tuhle herezi říkaj místní mullové v mešitách.

Po údolí jsme zamířili k jednomu skalnímuá hradu, kterej se tyčil nad krajem do široka daleka. Přístupný jsou jen spodní patra, anžto do horních se schodiště propadly a dá se tam dostat jen pokud jste horolezec. Opět se tu dají najít kaple a civilní a hospodářské místnosti.

Nakonec jsme zavítali do místního klenotnictví, kde nám ukázali, jak se opracovává onyx, malej klučina s andělskejma vláskama dostal před jeho zraky vyrobený vysoustružený a naleštěný vajíčko, přesvědčovsali nás, že ten nejtyrkysovatější ze všech tyrkysů se dá sehnat jedině v Turecku, resp. v jejich obchodě, naservírovali nám jablečnej čaj a čekali, že si někdo něco koupí. Čekali marně, všichni dali čaj, poděkovali se a odešli.

Navečer jsme pojedli na hotelu studenej bufet, kterej byl neuvěřitelně bohatej a nafutrovali jsme se co to šlo. Nebo teda spíš jen já, protože Mona jí jako ptáček. Po večeři pod hvězdama při svíčkách se protáhla, nebe se zatáhlo a hned jak jsme šli na kutě začalo venku hřmít a pršet. Místní bouřky jsou hodně intenzivní, ale trvají jenom kraťounce.

Příští den jsme zasvětili vegetění u bazénu a povalování se ve stínu na polštářích a kobercích. Z nicnedělání jsme se nechali vyrušit jen výletem do města na jídlo. Na náměstí byl zaparkovanej nádhernej žlutej Vokswagen busík s na střeše přivařenou střechou z Brouka, takže vypadal jako, že má na hoře pozorovatelnu. Bohužel jsem s sebou neměl foťák a při odjezdu jsem si na něj už nevzpomněl.

---