21. DEN - jsme v p?lce!


Advertisement
United Kingdom's flag
Europe » United Kingdom » England » Greater London
June 8th 2015
Published: December 13th 2017
Edit Blog Post

Geo: 43.6557, -7.35801

Dobré poledne!
Pyšně hlásím, že v noci jsme pokořily náš rekord a dorazily domů až ve třičtvrtě na dvě! Dokonce pouze táta byl vzhůru. Chápu, že se asi smějete, ale pochopte, že zrovna tady vedrem neumíráme (obzvlášť v noci...), navíc jsme v jiné zemi mezi cizími lidmi a myslím, že spíš budete rádi, že se s místními někde netouláme do pěti do rána s flaškou v ruce. Na druhou stranu si myslím, že v Burele si mládež užije více, protože Praha je mnohem větší, dražší a prostě jí chybí ta přátelská atmosféra, jež se drží v malých vesnicích, kde se všichni znají. Tady jim stačí jeden klub a jsou spokojeni. Možná ještě více jak Pražáci, kteří musí platit předražené vstupné a ošizené drinky.
S děvčaty jsme tedy začaly v restauraci, jak jsem již zmiňovala minule. Bohužel naše oblíbená byla přecpaná a na sezení venku opravdu počasí nebylo. Našly jsme si dobrou náhradu, ale chyběli nám sympatičtí číšníci. Najedly jsme se do sytosti (já měla nějaký sendviče a od holek jsem ještě dostala kuřecí pizzu) a mohly vyrazit do víru nočních burelských nocí. Pouť a trhy byly zamořeny davy lidí. I když již odbila půlnoc, přítomny byly hlavně dospělé a postarší páry s dětmi (mladí se teprve parádili doma). Na tržišti jsem ukořistila hezkou černou kabelku za 9€ (usmlouvala jsem ze 12€...hahaha), tak jsem zvědavá, jak dlouho se bude držet. Nakonec nás zlákalo velké pódium, na kterém vystupovala živá kapela. Místní se pohupovali do rytmické a veselé hudby. Někteří se dokonce snažili o stejné kreace jako profesionální tanečnice, nicméně se spíše jednalo o zbrklé vlnění připomínající epileptický záchvat (člověk se opravdu pobavil - věřte mi). A tím končil náš nedělní večer...
Následující den jsme s mamčou v poledne vyrazily opět do přístavu, kde se konal poslední průvod v typických krojích, který doprovázel panenku Marii zpátky do kostela. Někteří vytrvalci dojdou až dokonce, ale v minulém videu jste si zajisté nemohli nevšimnout rychlosti slavnostního průvodu. My raději zahnuly opět k trhům, kde by si maminka také ráda vybrala nějakou kabelku. Venku bylo minimum lidí - většina dospávala, anebo musela do práce. Nicméně i tak stánky začaly otvírat již dopoledne. "Heyy...treinta y ocho", zaslechla jsem z ničeho nic za sebou. Otočila jsem se a poznala prodavače, u kterého si Bára včera zkoušela boty, ale bohužel neměl potřebnou velikost (38 = treinta y ocho). Poznal mne a radostně mi hlásil, že má tenisky pro mojí kamarádku. Přátelsky jsem poprosila, jestli by je nemohl nechat stranou... a představte si - souhlasil!
Při vstupu do kuchyně mě málem trefilo, když jsem viděla, jak si táta César pohrává s pravou (samozřejmě mrtvou) chobotnicí! Zrovna ji "koupal", tak jsem udělala fotku se zavřenýma očima a utíkala pryč. Avšak obědu jsem se opět nemohla dočkat. Chobotnička byla udělaná na tři způsoby - grilovaná na pánvičce s olivovým olejem, vařená s česnekem včetně koření a vařená bez česneku (za nejchutnější považuji poslední zmiňovanou verzi). Ještě jsem k tomu přikusovala malé krevety, které byly tentokrát již "vysvlečené" a chyběly jim roztomilé hlavičky. Při obědě jsme došli k závěru, že mi ještě chybí ochutnat kraba a pak bude moje "sbírka" mořských plodů kompletní (alespoň ta základní😉.
Na večer přišla Eva s Barčou navštívit i mojí rodinu, která sama nabídla, že tu mohou přespat. Všechny jsme se nacpaly do mého pokoje, kde jsme společně koukaly na filmy. K večeři jsme dostaly salát z jablek, vlašských oříšků, rajčat, mrkve a dalších lahodných věcí. K tomu jsme zakusovaly empanády plněné šunkou a sýrem. Doufám, že zítra konečně něco půjdeme dělat, protože tenhle víkend byl opravdu "profláknutý", takže si myslím, že je čas dát nožičkám opět zabrat!

Advertisement



Tot: 0.024s; Tpl: 0.014s; cc: 10; qc: 23; dbt: 0.0049s; 1; m:saturn w:www (104.131.125.221); sld: 1; ; mem: 1.3mb