20. DEN - sváte?ní ned?le

---

Geo: 43.6557, -7.35799

Zdravím ze slunečné Burely!
Určitě Vás moje zpráva potěší, že i k nám dorazilo trochu toho sluníčka (zbytek Španělska se nejspíš už moc potil...). Probudila jsem se již v devět hodin, ale v bytě bylo moc velký ticho, takže jsem radši zůstala v pokoji. Urovnala jsem všechny již urovnané věci a pustila se do čtení Orwella (fakt síla...). Ve čtvrt na jedenáct jsem se odvážila vystrčit paty, protože jsem umírala hlady. Kolem pokoje Lary jsem se však potichu plížila, jelikož se s kamarádkou vrátila v půl šesté. V kuchyni jsem zjistila, že mamča už je dávno vzhůru a kuchtí koláč speciálně pro mě (skládal se z pudinku a převážně z ovoce, které mají ve Španělsku vynikající! Doma se nám kupí zásoba snad všech druhů - banány, jablka, pomeranče, mandarinky, kiwi, broskve, paraguaye, nektarinky, třešně, jahody, meloun a nejlepší meruňky! Opravdu si srandu nedělám, pořád nakupují další a další...).
Když se objevila "svěže" vypadající Lara, oblékli jsme sváteční oděvy a vyrazili do přístavu, kde je další průvod námořníků, jenž naloží sošku panenky Marie na jednu z místních lodí a vydají se na kratkou plavbu. Sluníčko svítilo a dokonce hřálo. I přesto jsem si vypůjčila od Lary krásné dlouhé šaty, abych přece jen nemusela "klepat kosu". Bylo mi opravdu příjemně, dokonce i vítr si dal na chvíli pauzu. V přístavu byla hromada dalších upravených lidí. Ve vzduchu se šířila pohodová atmosféra a všichni se vesele bavili. Povinně jsme kvůli mně udělali společné fotky, protože nám to fakt slušelo, tak proč toho nevyužít. Všechny lodě byly ozdobené vlaječkami a naleštěné od svých pyšných majitelů. Po chvilce se vrátila i socha s námořníky zpátky do přístavu, kde je všichni vítali a slavnostní siréna se mi vrývala do ušních bubínků. Poté se většina přesunula k velkému pódiu, kde začala hrát další kapela. Rodiče si dali pivo a dali se do rozhovorů s přáteli. Já s Larou jsme šly projít stánky se "značkovými" věcmi a obřími "churros", jež jsou součástí malé pouti, která je tu po celé čtyři dny oslav.
Na půl čtvrtou byl naplánováný nedělní sváteční oběd. Samozřejmě jsem ve Španělsku, kde se "nepospíchá", takže o půl hodiny později jsem už hladově vyhlížela rodiče, kteří si nechali objednat Paellu z restaurace. Nadšeně jsem se na ní vrhla! Opravdu výborná záležitost, jež se neobešla bez přidání. Zkušeně jsem pojmenovávala přítomné mořské plody, ale na kalamáry jsem snad narazila poprvé. Když táta konečně dojedl jeho třetí porci, mohli jsme se pustit do očekávaného dezertu. Lara sice trochu prskala, že místo čokolády je hromada ovoce, což hlavně miluje jejich dočasná druhá dcera. Já si teda nestěžovala a pro potěšení maminky jsem si opět řekla o druhý kousek.
Již třetí večer vyráží burelská omladina do ulic a užívá si teplé (kéž by..) noci. S děvčaty jsme se domluvily, že půjdeme společně na večeři. Samozřejmě nikam jinam, než do naší oblíbené kavárno - restaurace s "tmavším" příjemným číšníkem. Potom asi obhlédneme stánky s poutí a snad se nám poštěstí na nějakou dobře hrající kapelu, abychom pořádně zakroutily boky.
Tím bych pro dnešek skončila, poněvadž nevím, jak pro nás bude tentokrát noc dlouhá...
Ale nebojte! ¡No os preocupad!

---