15. DEN - první opalování

---

Geo: 43.6557, -7.35801

Krásný den přeji!

(Představte si, čím mě včera večer moje španělská rodinka překvapila! "Stěžovala" jsem si, že slavím svůj poslední den dětí, ale nedostala jsem žadný dáreček. Po chvilce všichni tři odešli a ozývaly se pouze jejich ztišené hlasy a šustění! Nepřišlo mi to nijak divné, tak jsem se dále věnovala svému deníku. Najednou se opět vrátili a mamča v ruce držela zabalený dárek! Nevěděla jsem, co říkat, a tak ze mne padalo hlavně "jesúúús". Nechali vytisknout dvě fotky ze sobotního surfování a přibalili malý zápisník (upřímně i kdyby mi dali třeba kapesníky, tak jsem šťastná...). Mám takové štěstí - jak na českou, tak i španělskou rodinu!)

"Anetaaa" - opravdu příjemné probuzení od španělského taťky, jehož pronikavý hlas mě celkem vyděsil, jelikož jsem z počátku nevěděla, co se děje. Myslel si, že jsem zaspala, jenže já mám v úterý školu krásně od desíti hodin, takže jsem opět mohla ulehnout a pokračovat ve spánku. Na dnešek bylo předpovězeno sluníčko bez mráčků (slyšela jsem, že Praha na tom bude ještě o pár stupňů lépe...), a tak (konečně😉 padla otázka ohledně sukně! Riskla jsem to, nasadila silonky, bundu nechala doma a vydala se čelit galicijskému počasí. Nelitovala jsem, jelikož předpověď se nezmýlila. Možná bych chytat bronz ještě nešla, ale rozhodně zatím nejlepší den, co se týče počasí. Ve škole jsme měly pouze jednu hodinu - antropologii s "říďou". Dokonce nás zapojil do hodiny a nutil ostatní používat španělštinu. Téma se točilo kolem teorií o vzniku státu. Moje slovní zásoba se aspoň rozšířila o "zavlažovací systém" a "krmivo". Potom jsme byly vypuštěny na svobodu, čehož jsme milerády využily. Nešly jsme přímo na pláž, ale zakotvily jsme na kamenných lavičkách vedle krásných rodinných domů s výhledem na nekončící vodní pláninu. V takových "domečkách" bych si dokázala představit bydlet. Řekla bych, že už jsem začala chytat barvičku v obličeji, ale trochu cítím nenamazané nožičky, které jsem na chvíli zbavila silonek.
Odpoledne nás vzala Báry "mamča" do blízkého San Ciprianu. Sice jsem ho již dvakrát navštívila, nicméně jak jinak využít tak krásný den. Opět jsem nevěděla, kam koukat dřív. Kouzelná pláž byla plná opalujících se lidí a hrajících si dětí, jejichž roztomilé hlásky byly slyšet i v dálce. Jelikož maminka pocházející z Kapverdských ostrovů v San Ciprianu žila osm let, skoro na každém rohu potkala nějakou známou, takže jsme aspoň s děvčaty nafotily hromadu společných fotek. Povinně jsme navštívily místní malý maják a k autu jsme se vracely úzkými uličkami mezi roztomilými domečkami. Sice zde musí být trochu stísněné žití, protože pokud si nezavřete okna, tak váš soused uvidí a uslyší opravdu všechno. Nicméně dva týdny dovolené v nějakém apartmánku s pekárnou ve vedlejším domě bych si představit dokázala....
Na závěr musím přiznat, že jsme to dnešní opalování trochu podcenily a moje nožičky mají zepředu zajímavý červený pruh... Lara mi naštěstí vypůjčila krém po opalování, což končetiny velice přivítaly.
Doufám, že vy se v Praze moc nepotíte! Předpověď na burelské slavnosti je pořád špatný, tak mi pošlete nějaký teplý městský větřík.
¡Adiós!

---