6. DEN - odpo?inkový den

---

Geo: 43.6557, -7.35799

Přiznávám, že dneska jsem se vykopala až kolem desáté hodiny, protože jsem potřebovala načerpat novou energii (čeká mě druhý nabitý týden). Jediná mamča byla vzhůru, jelikož Lara dospávala fiestu (přišla ve tři hodiny ráno, ale to je normální čas na příchod domů o víkendu). Mezitím jsem se naučila připravit si vlastní čerstvý džus a dokonce po mně mamka chtěla, abych si udělala ovesnou kaši (ptala se mne, co snídám doma v Česku). Připravila jsem klasickou s banánem a skořicí. Ochutnala také a usoudila, že si ji zítra ráno také připraví. Aspoň budu mít pestré snídaně - občas toasty, jindy zase kaši, uvidím podle chuti, ale potěšilo mne, že si opravdu pochutnala (aspoň podle výrazu soudím...třeba se přemáhala). Po snídani jsem začala pomáhat s úklidem, který se koná vždy v sobotu, avšak včera nebyl čas. Utřela jsem prach ve svým pokojíčku, v chodbě a obýváku - pak jsem měla povinnou přestávku od mamči. Využila jsem ji ke psaní a přemýšlela jsem nad rozdíly mezi českým a španělským životem (aspoň o těch, jenž jsem stihla pochytit). Za prvé - určitě pečivo, které Španělé milují a konzumují ho ke všem chodům. Když jsme byli v restauraci "sněz, co můžeš" nanosili si samozřejmě kopu baget a různých dalamánků na stůl - hrozně se divili, že s Evou nechceme, ale my zase nechápaly, proč se zbytečně cpát zrovna houskou, když stoly přetékaly výborným jídlem. Za druhé - po obědě či večeři vždy následuje "postre". Jedná se samozřejmě o nějaký zákusek. Vždy mi nabízejí ovoce či jogurt, který patří mezi jejich oblíbený "postre" (nedokážu si představit, že by si můj skutečný táta dal po svíčkové Actívii...). Za třetí - čaj či kafe z mikrovlnky - to je nejspíš specialita jenom u mé rodinky, protože třeba Eva doma konev má (nicméně už ho umím připravit také😉. Za čtvrté - časy srazů, prostě celkově jejich domluva se poněkud řadí mezi volnější aktivitu, zatím co v Česku to bereme trochu vážněji. Avšak tím netrpí pouze španělský národ (Turci jsou na tom podobně...). To by pro dnešek stačilo (ještě jsem přidala foto nezvykle velkých paprik a rajčat), cítím se blbě, jak tu paní domácí leští zrcadla a já mám nožky nahoře. Naštěstí mi aspoň "povolila" výpomoc při přípravě oběda, abych věděla, jak se dělá další typický pokrm - paella. Je to opravdu jednoduché! Stačí nakrájet cibuli, papriku a rajčata. Vše na rozpálenou pánev s olivovým olejem. Přidáme koření a chvíli mícháme. Za chvíli přihodíme mořské plody s rýží a paella je na světě! Velice se to podobá rizotu, až na jednu maličkost - v rizotu mě nesledují očíčka malých krevet. Vyzkoušela jsem krevety (velice je pobavilo, jak jsem se je pokoušela svléknout, abych se dostala k nějakému masu..), škeble, mušle a dokonce kalamáry. Upřímně musím přiznat, že moc chuťových rozdílů jsem nerozeznávala, nicméně jsem si velice pochutnávala (dokonce jsem si sama přidala) a jelikož hodně zbylo, přesvědčila jsem je, že večeře není třeba, protože to velice ráda dojím. Samozřejmě následoval "postre", nicméně místo jogurtu byl typický galicijský moučník - přirovnala bych to k naší bábovce, akorát si ještě domyslete chuť mandlí a tak desetkrát sladší. Kousek jsem do sebe nasoukala, ale celý se to rozhodně nedalo. Naštěstí sama mamča usoudila, že to patři mezi jejich sladší sladkosti a nemusela jsem se trápit dál.
Po vydatném obědě přišla opět siesta. Měli jsme jet prozkoumat další "městečko" v blízkosti Burely, ale bohužel počasí nám nepřálo - sluníčko se schovalo a nebe se strašidelně mračilo. A tak jsme si nožky protáhli pouze cestou do místní školy, kde se konaly volby pro starostu Burely. Sestra volila poprvé, takže to byla velká událost, kterou zvládla na jedničku s hvězdičkou. Já se pouze usmívala a pouštěla lidi před sebe, protože nijak nechtěli pochopit, že stojím stranou mimo frontu. Poté jsme to šli oslavit na konec naší velké vesničky do roztomilé kavárny, kde dělají opravdu kvalitní čokoládu, která je tak hustá, že se nedá ani pít. Pěkně jsem se u toho zapotila, protože vybrat si z tolika druhů - mléčná s kokosem, hořká s banánem, bílá s mátou či dokonce míchaná s domácí šlehačkou....nakonec u mne zvítězila hořká s příchutí pomeranče a skořice. Navzájem jsem si dali ochutnat, ale moje určitě vyhrála.
Dneska byla opravdu trochu zima a následující týden nevypadá o moc lépe, takže nezbývá nic jiného, než doufat v zázrak. Naštěstí mi moje sestra půjčila teplý kabát a dokonce i roztomilý župánek - teď už mi nic nechybí (samozřejmě až na moji opravdovou rodinku..). Buenas noches!

---