7. DEN - nový týden za?íná


Advertisement
Spain's flag
Europe » Spain » Galicia
May 25th 2015
Published: December 13th 2017
Edit Blog Post

Geo: 43.6513, -7.35646

Asi nebyl nejlepší nápad zatopit si na noc, protože jsem se přes noc stihla zapotit a ráno se mi nechtělo z teplé postýlky do studené a tmavé chodby (ještě že mi byl zapůjčen župan...). Když jsem šla kolem pokoje Lary, měla jsem chuť zakopnout, aby se také probudila, poněvadž ona na rozdíl ode mne nemusela vstávat do školy (odmaturovala a pro známky si mohla dojít později). Ráno jsem potkala pouze tatíka, který se již chystal na domácí práce! Připravila jsem si snídani včetně pomerančového džusíku a také "bocadillo" na svačinu do školy, protože oběd mne čeká až dvě hodiny odpoledne. V 8:25 (od 8:30 je vyučování😉 mne vyzvedla sousedka a její mamka nás odvezla do školy, která opravdu není daleko (nejspíš ve Španělsku klesla cena benzínu). Hned po ránu nás čekal dvouhodinový tělocvik, jenž se skládal z pomatené rozcvičky, klasických her a nakonec badminton. Myslela jsem, že na něj budou všichni odborníci, protože ho hrají pořád, ale plácali to stejně jako my. Potom následovala nudná hodina dějepisu, čemuž se nedá moc rozumět, když se galicijština podobá spíše portugalštině než španělštině... Dále volná hodina strávená v knihovně, kde jsem se oddávala čtení Voskovce a Wericha. A nakonec dvouhodinová angličtina, kde jsme si alespoň zopakovaly rozdíly mezi formálním a neformálním dopisem. Musím se přiznat, že přepínat na angličtinu je již trochu unavující a přijde nám přirozenější mluvit španělsky...
Domů jsem téměř přiběhla, jelikož jsem již šilhala hlady. Naštěstí na mne čekala paella ze včerejška, a tak jsem se znova s radostí šťourala v krevetách a trhala jim hlavičky.
Ani odpoledne se nám sluníčko nechtělo ukázat, ale to nás neodradilo od procházky. Nejprve jsme hledaly obchod, kde můžeme koupit pohledy a světe div se - Burela má dokonce i svoje pohledy!! Potom jsme pokračovaly podél pobřeží k nejhezčí pláži, kterou jsem sice již navštívila, ale takových věcí nikdy nebudu mít dost. Naštěstí profukoval teplý vánek, což nám zlepšovalo náladu, až jsme začaly básnit o tom, kde všude se budeme v nejbližší době opalovat. Nachodily jsme opět pár hezkých kilometrů. Tím však den nekončil. Jak jsem již zmiňovala moje španělská sestra maturovala a na pondělní večer připadala společná večeře, i s profesory. Byla jsem pozvána také. Musím se přiznat, že to byl velký boj, jestli se zúčastnit nebo ne, jelikož jsem nechtěla být přítěží. Nakonec mne přemluvila, za což jsem nakonec byla hrozně ráda, protože atmosféra byla úžasná. Všichni se vystrojili, jak nejlépe uměli a sršeli dobrou náladou. "Dobrou" je slabé slovo, bavili se úžasně, i když se známky dozví až následující ráno. Když dorazili profesoři s ředitelem strhl se neskutečný povyk - všichni začali tleskat a skandovat jejich jména. Pak naklusali číšníci a nosili různé zajímavé pokrmy. Nejprve šunka, kterou někdo šíleně přesolil, ale myslím si, že to omylem nebylo... A pak moje první CHOBOTNICE! Nevím, co budu v Praze dělat, když nebudu moct jíst takové pochoutky... Dále krevety (akorát větší a chutnější než v paelle) jenž budou i v úterý k obědu (již třetí den pojedu pouze mořské plody..) Mezitím si Španělé zpívali (nebo spíše křičeli), ale viděla jsem i mnoho slziček, které padly pro poslední chvíle stravené jako jedna třída. Avšak tím večer nekončí - bude se slavit až do rána! (Samozřejmě já budu před půlnocí v postýlce).

Advertisement



Tot: 0.035s; Tpl: 0.013s; cc: 11; qc: 27; dbt: 0.0063s; 1; m:saturn w:www (104.131.125.221); sld: 1; ; mem: 1.3mb