Seznámení s rodinkou a Burelou - 2. DEN

---

Geo: 43.6557, -7.35799

Pohodlná postel splnila svůj účel a já opět sršela energií. Bohužel nemohu říci, že bych se probudila do slunečného a teplého dne - venku na mě čekala mrzutá obloha a krásných 10 stupňů (teď lituju, že jsem doma na poslední chvíli vyndala ten chundelatý svetr, jenž zabíral půlku kufru...). Moje španělská "sestra" nebyla doma, poněvadž zrovna ve škole dělala závěrečné zkoušky, takže jsem strávila dopoledne s mamčou, se kterou konverzace rozhodně nevázne. Ke snídani mi připravila čerstvé vymačkaný pomerančový džus a obří toasty (možná se zde naučím jíst konečně pomalu, protože jsem nad tím strávila snad půlhodiny, jelikož naše rozhovory byly opravdu vášnivé😉. Po snídani jsem si vybalila věci, abych se svém novém pokoji cítila jako doma. Předpokládám, že dříve sloužil jako dětský pokoj, jelikož jsem ze všech stran obklopena plyšáky a skříň je pomalovaná srnkami (to by se určitě líbilo mé opravdové mamince). Samozřejmě jsem mohla dále lenošit v teplé posteli, ale já se svým slovníkem vydala za paní domácí do kuchyně (naučila jsem nové slovíčko "miel" - med), která se právě chystala dělat lassagne na oběd. Vzala si kvůli mně volno v práci (opravdu milé gesto, poněvadž například Bára byla doma sama). Ze začátku jsem nedokázala vyslovit její jméno, ale měla pro mne připravenou šikovnou pomůcku - je to jako "čus" v češtině. Docela jsem na ni koukala, poněvadž mě nic takového nanepadlo a to se jedná o můj rodný jazyk... Témata naší konverzace byla různá, ale za zmínku nejspíše stojí, jak se rozesmála, když jsem řekla, že ve skříni bylo místo i pro moje šaty. Na tom by nebylo nic divného, kdyby však neodpověděla, že v Burele teploty nad 20 stupňů nelezou...
Odpoledne, kdy Lara (španělská sestra) skládala závěrečnou zkoušku z matematiky, jsme vyrazily s holkama prozkoumat Burelu. Začaly se nám vracet vzpomínky na určitá místa, která jsme okamžitě poznávaly, takže moc nových věcích jsme neobjevily (až na pěkně huňaté ponožky, které se budou na doma určitě hodit). Nicméně i na malých místech se dá nachodit nějaký ten kilometr, a my jich nasbíraly rovnou necelých sedm! Kolem osmé hodiny jsme usedli k večeři (hovězí plátek se salátem a bagetou, kterou snad jí ke všemu) a řešili můj první den ve škole. Už se těším, až si nás budou všichni prohlížet a nakonec se necháme vyblesknout pro místní noviny. Nicméně teď je čas jít spát, abych ve škole dobře reprezentovala české (a samozřejmě hezké😉 holky....

---