První den ve škole - 3.DEN

---

Geo: 43.6557, -7.35799

"Buenos días Anetaaa" byly první slova, co jsem dnes slyšela. Jak milé probuzení od španělského taťky, jenž mi u toho zabušil na dveře. Naštěstí hodiny nevypadají tak hrozně - 7:30 je krásný čas na vstávání do školy, kterou mám naštěstí asi 7 minut od baráku (sice do šíleného kopce, ale aspoň si udržím fyzičku na tenis) a na rozdíl od České republiky tady škola začíná až v půl deváté. Žádná fronta na koupelnu se naštěstí nekonala, a tak jsem měla dost času na snídani od tatíka (nepracuje, jak mi vysvětlovala maminka - ve Španělsku moc práce teď není....ale to my víme. Nicméně nevypadají, že by nějak strádali.) Opět čerstvě vymačkaný džus, takže již vím, jaký dárek přivezu domů (taky mne napadl dárek pro moji španělskou rodinku - konvice. Nikdy jsem neviděla ohřívat čaj, anebo dokonce kafe v mikrovlnce...)
Škola se nijak nezměnila po těch dvou letech a pohledy studentů také ne. Víme, že jsme krásné, ale nemusí nás tak "rengenovat" očima. Ředitel nás bohužel nemohl přijít přivítat a ani žádní novináři se o nás neprali. Profesorka, která nás má na starost (jak se zpozdila na letišti), měla opět časový zkrat, takže jsme musely na hodiny našich Španělů. Přiznám se, že první hodinu jsme ani nepochytily, o jaký předmět se jedná, poněvadž se to strhlo ve vášnivou diskuzi (a věřte, že Španělé jsou hluční i normálně..), o které by se českým profesorům mohlo jenom zdát. Další předmět byla angličtina, kde nás překvapila úžasná výslovnost vyučujícího, nicméně pozor dávali jenom dva Španělé, takže již víme, proč v tomto jazyce nejsou tak zdatní. Nakonec přišel dějepis, ve kterým jsme bohužel skoro nic nepochytily, jelikož v puštěném videu mluvilo více lidí najednou a na to ještě nejsme připravené (samozřejmě za chvíli budeme...). A tak jsem využila čas studováním slovníka pod lavicí. Poté jsme se konečně dostaly do rukou Irené (profesorka z letiště, jež se jmenuje stejně jako naše česká "profa" španělštiny Irena...obě jsou stejně pomatené...lehce...). Nezdržela se u nás moc dlouho a poslala nás na nejlepší tělocvik, jaký jsem kdy měla - tři hodiny tance!! Pořád jsme tomu nemohly uvěřit, dokud jsme nestály uprostřed tělocvičny a kolem se hromadili další účastnící (překvapivě převážně mužského pohlaví😉. Jako první přišla na řadu "chachacha" (fakt to tady říkají třikrát). Rozezněla se rytmická hudba z malých reproduktorů a mohli jsme začít. Ani jsem se nestyděla, španělští tanečníci byli opravdu milí a pořád nás chválili (i když jsem jim párkrát přišlápla nožku...). Někteří samozřejmě byli kopyta, ale vrtět se teda uměli báječně - mají to v krvi, ne jako čeští kluci, kteří by potřebovali posilnit nejprve několika panáky. Jejich vašnivost byla lehce cítit po dvou hodinách nepřetržitého tancování salsy, paso doble a merengue, což byla moje premiéra (díky bohu za taneční...).
Na oběd jsme se vrátily domu, jak je tady zvykem (škola pokračuje odpoledne). Táta nám ukuchtil výborné kuře a přišla "siesta". Sedla jsem si v obýváku, protože v mém pokoji je slabá wifi, a navíc jsem chtěla být v jejich přítomnosti. Sestra se však učila na závěrečnou zkoušku z angličtiny, takže jsem v klidu mohla přesunout své zážitky na "papír" (obrazovku), mezitím co se táta César koukal na španělský Simpsonovi. Za chvíli dorazila mamča a zase jsem mohla procvičovat jazyk, kterému chci přijít na kloub. Trochu se divila nad mým rozvrhem, který zahrnuje dokonce i antropologii a filosofii (včetně šesti hodin tance - nejen že budu perfektně "šprechtit" španělsky, ale stanu se i profesionálkou v chachacha). Pak jsme společně koukali na dokument o mambě, u kterého jsme s mamčou zavíraly raději oči.
Pro dnešní slunečný den (tak 17 stupňů😉 jsme s holkama vymyslely výlet do místního lesa. Byl to výborný nápad, jelikož se na poskytl krásný pohled na pobřeží a moře. Za jedinou chybičku by se dala považovat čtyřproudová silnice, která nás oddělovala od lepšího výhledu - příště musíme zvolit jinou cestu. Myslím, že sedm kilometrů stačilo a byl čas vrátit se domů na večeři (posunuli kvůli mně večeři na osmou hodinu, protože ví, že v Česku jíme mnohem dříve). Na cestě domů najednou Eva zpozorovala, že za námi běží nějaká poblázněná holka - byla to Claudia! Moje galicijská sestra z předchozích let. Domluvily jsme se, že se v pátek sejdeme a pořešíme naše komplikované živůtky. Po večeři (pórková polévka stojí opravdu za zmínku) jsem pomohla naskládat věci do myčky (opravdu se začínám zabydlovat) a opět se přemístila do obývacího pokoje, kde jsme sledovali zprávy. Zrovna ukazovaly záběry z "fiesty", jež právě probíhá v Andalusii (trochu mě mrzí, že žádné takové oslavy nemáme i u nás, v tomhle má krachující Španělsko opravdu navrch). Doufám, že na mne doma nezapomínáte, za chvíli se vám zase vrátím, akorát těžší, černější, chytřejší a samozřejmě dospělá! Dobrou noc!

---