Výlet za?íná - 1. DEN


Advertisement
United Kingdom's flag
Europe » United Kingdom » England » Greater London
May 19th 2015
Published: December 13th 2017
Edit Blog Post

Geo: 41.3879, 2.16992

"D5, hlavně si pamatujte D5..." poslední slova našich milovaných nám doznívají v uších. Jsme plné emocí - vzrušené a plné energie, kterou čerpáme z touhy po nových zkušenostech, ale na druhou stranu jsme taky trochu zmatené, přece jen se pouštíme poprvé samy do "světa" bez dozoru, jenž nás vždycky vedl a rozhodoval za nás. Naposledy zamáváme milovaným osůbkám a už se těšíme na laskyplná objetí, která přijdou opět za šest týdnů, až se zdravé, opálené (jelikož nás bude doprovázet slunečný sever Španělska) a plynule španělsky mluvící vrátíme do naší malé republiky.

Na pražském letišti jsme dlouho nepobyly. Úspěšně jsme prošly kontrolou, žádné pudry, ani Evči lákavě vonící tortilly nám naštěstí nezabavily. Nechaly jsme zde prvních 45 Kč za vodu a nasedly do malého letadla, kde nás uvítaly letušky s roztomilým "!holaaa!" (ano, náš první kontakt s jazykem, o kterém se nám snad bude i zdát). Nezbytností byla první společná "selfie" (snad se v nich během pobytu zlepším). Při vzletu se autorce přece jen trochu oči zaleskly (nebudu si hrát na hrdinu...), nicméně byly tak dvě, tři...což považuji za úspěch a je řekla bych, že jsem připravená na "dospělost", jež mě v následujícím měsíci čeká...

Krásnými 24 stupni nás přivítala Barcelona, hlavní město Katalánska či sídlo slavného fotbalového týmu FC Barcelona (dle mého nejlepšího...). Nicméně jsme zrovna chytly deštivý den bez sluníčka, avšak na vlhkosti to nijak zvlášť neubralo (kolem 52%). Naše rodiny si určitě dělali starosti, jak se s barcelonským letištěm popereme, a já jim to ani nezazlívám, protože znám své orietační (špatné😉 schopnosti. Nicméně po pár kolečkách (které jsme samozřejmě udělaly schválně kvůli luxusním obchodům...) jsme úspěšně našly zastrčenou úschovnu, kam asi moc lidí nezavítá kvůli vyšší ceně, která se pohybuje okolo 300 Kč (10€😉. Jenže kdo se chce tahat po městě s 9kg kufrem... Po krátké poradě jsme doslova naskočily do prvního autobusu s cedulí "Barcelona". Ano, trefily jsme se! Za půl hodinky už jsme byly venku. Prvním úkolem bylo najít zastávku pro cestu zpátky, i když do odletu stále zbývalo mnoho hodin. Nacházely jsme na náměstí (spíše obří kruhový objezd) "La Espanya". Na jedné straně se pyšní majestátní Národní muzeum s kouzelnými fontánami, jež ve večerních hodinách poskytují turistům úžasnou podívanou (před pár lety jsem sama měla tu možnost), naproti stojí aréna na bíčí zápasy. Samozřejmě už není v provozu a místo toho zde byl vytvořen obchodní dům. Jelikož pršelo, zvolily jsme pro jistotu druhou variantu. Španělský "obchoďák" je možná luxusnější, ale otrávené obličeje prodavaček můžete překvapivě objevit i zde. Naštěstí jsme narazily na "panaromatický" výtah, jenž nás vyvezl na střechu a poskytl nám úžasný výhled. Nejvíce nás zaujal park vytvořený pouze z palm - něco takového se uprostřed velkoměsta asi moc často nevyskytuje. Po pravdě jsme moc nevěděly kam jít, protože jsme se bály jít hlouběji do centra a vzdalovat se tak od zastávky. Takže jsme zvolily procházku nejhezčí ulicí a hledaly vhodné místo pro svačinku (nakonec se to změnilo na lahodný obídek - viz fotky). Čas byl samozřejmě celou dobu střežen a na letišti jsme byly včas.
Letadlo nám tedy neuletělo a my mohly pokračovat do studeného Ovieda (pouhých 14 stupňů😉. Překvapilo nás však, kolik lidí letí do Ovieda s námi - mnohem více než do Barcelony. Let byl bez problémů, ale trochu si s naším malým "érem" vítr pohrávál, což se mi zrovna nelíbilo, nicměné tentokrát jsem to zvládla na 100% (opravdu čerpám nový a nový zkušenosti...). Možná že naše letiště nepatří k největším, ale v porovnání s tím, kde jsme přistáli, se určitě řadí mezi obry. Dvě letadýlka, jedna kavárna a maximálně tři zaměstnanci. Takhle jsme hodnotily místní letiště, když jsme opustily záchody. Netušíme, kam se tak rychle vypařili naši spolucestující, protože když jsme dorazily do "haly", kde se vyzvedávají zavazadla, čekaly tam pouze ty naše kufry, pás byl již vypnutý a hlídač vypadal, jako by se právě chystal zhastnout, aby mohli zavřít. Avšak ještě museli počkat, protože jak je známo - Španělé moc nepospíchají, a tak jsem měla tu čest zatelefonovat si s profesorkou, jež nás měla vyzvednout, že přijede trochu později (pouhých 30 minut!), ať počkáme. Tak jsme dojedly poslední bonbóny a hluboce přemýšlely. Z polospánku nás probral pohled na její auto a naše kufry. S velkou námahou, avšak s upřimným smíchem jsme úspěšně nacpaly všechny tašky dovnitř (můj lodní kufr měl dokonce zvláštní označení "heavy"😉. V autě jsme se pokoušely o konverzaci (samozřejmě ve španělštině😉, ale trochu nás omezoval hluk vycházející z auta, které asi nečekalo, že přijedou modelky se 24 páry bot (v tom dominuju já😉, polovinou lékárny (to má na starost Eva a její doposud neznámá alergie) + celou jarní kolekcí šatů (zástupce je Bára). Takže jsme se několikrát musely znova ptát, než jsme se dopídily k hlavní myšlence. Doufám, že si o nás udělala pěkný obrázek...dobrou noc.

Advertisement



Tot: 0.033s; Tpl: 0.014s; cc: 5; qc: 45; dbt: 0.0084s; 1; m:saturn w:www (104.131.125.221); sld: 1; ; mem: 1.4mb