Advertisement
Published: December 7th 2014
Edit Blog Post
V této kapitole se naši hrdinové projdou po Hanoji pěšky i projedou na kole, ochutnají místní kuchyni a zakoupí lístek na vlak na sever. Náš hoteliér, pan Huong, studoval v osmdesátých letech v Praze VŠCHT a oblíbil si zejména selský salám a Spartu. Právě jemu jsme vezli onen kilogram salámu... Měl z něj velkou radost a staral se pak o nás jako o vlastní. Máme docela štěstí na hoteliéry milující Čechy (naposledy pan Gopal Pandey v Kátmandú)! Krabice s koly nás nechal odložit před hotelem (malá zapadlá ulićka), kde na nimi bděl až do večera. Na noc krabice zaujaly čestné místo v recepci vedle motorek.
Kola jsme skládali potmě ve čtvrtek, tedy den před odjezdem vlakem na sever. Jedna z krabic byla evidentně otevřena někým během transportu Praha-Moskva-Hanoj, ale na první pohled se zdálo, že je naše výbava kompletní. Zatímco jsme kola skládali, sledovalo nás několik sousedů, celé dvě hodiny to ale nevydržel nikdo. Závěrem dorazil i pan Huong, který žasl nad Štěpanovými schopnostmi a když mu Eliška prozradila, že umí taky žehlit, prát a vařit, musela hned vše obrátit v žert, protože to bylo zjevně příliš v rozporu s místními zvyklostmi. Kola byla funkční a kompletní. Až na
jednu drobnost: chyběly Eliščiny pedály, pumpička a náhradní dráty. Musely vypadnout tou dírou v krabici... Lomili jsme nad tím rukama, dokud pan Huong nepřinesl svou pumpičku, kterou začal ochotně leč neúspěšně kolo hustit. Pumpičky se potom ujal Štěpán, který za Huongova pokřiku "Sparta do toho!" kolo nahustil. Doufali jsme, že pedály a pumpičku během pátku seženeme a náhradní dráty nebudeme potřebovat. Zkroušení z první ztráty jsme se odebrali do pokoje, kde na nás všechny tyto ztracené součástky čekaly. Už jsme je přeci z krabice včera vyndali! Oslavili jsme kompletnost výbavy pivem a coca colou a za nářků mučené kočky a psa z protějšího domu jsme usnuli.
Moderní bující architektura Hanoje je obdobná jako v ostatních asijských velkoměstech, ulice čistší než v Nepálu a chudých méně než v Dilí. Je tu dost mopedů, Vietnamek v typických kloboučcích, rýžových nudlí, psů - živých i pečených, kaváren a obchodů s vánoční výzdobou. Z jídla jsme si zatím troufli jen na různé verze polévky Pho, sladké buchtičky v podobě kraba a silnou vietnamskou kávu. Možnostem se tu však v tomto směru meze nekladou. Ulice je nutné přecházet rozvážmým vyhnutím se do proudu motorek, kol, aut. Však oni se vyhnou...
Advertisement
Tot: 0.342s; Tpl: 0.033s; cc: 11; qc: 56; dbt: 0.0906s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb