five hundered, okay?

---

---

V této kapitole Eliška Štěpánem naloží kola do nákladního vagónu nočního vlaku, zatímco sebe uloží do lehátkového vozu. Ve Pho Lu konečně nasednou na plně zatěžkaná kola a vyjedou do hor, kde navštíví nedělní trh.

Nákup lístku na vlak byl překvapivě jednoduchý, cena na lístku odpovídala ceně na tabuli, na lístku byl uvedený čas odjezdu a číslo vlaku. Jediný zádrhel byl v tom, že nám paní u okýnka tvrdila, že kola si sice do vlaku vzít můžeme, ale ve Pho Lu nám je nikdo z vlaku nevyloží. To znamenalo, že budeme nuceni jet o zastávku dál, ergo se pak vracet na kole 30 km džunglí podél trati. I nechali jsme to koňovi a vyplatilo se: když jsme přišli večer na nádraží, naskytla se nám první příležitost dát ve Vietnamu úplatek. Z pětistovky jsme vykládku ve Pho Lu ukecali na stovku a jelo se.

V coupé jsme cestovali s vietnamským párem, s nímž došlo ke družbě a výměně mandarinek za čokoládového Mikuláše (bylo zrovna 5.), a dvěma bělochy, kteří si však hnedle vylezli na palandy a spali a spali... Vietnamský noční vlak byl s to na 250 kilometrech nabrat přes hodinu zpoždění, a tak jsme z něj vystoupili až v krásných 4:50. Hned jsme se na nádraží jali skládat kola, což se neobešlo bez aktivní účasti místních nádražních zevlů (především se využívali v troubení na Štěpánovu pískací kočičku). Když bylo vše připraveno, dali jsme si před cestou jednu masovo-nudlovou polévku pho a vyrazili.

Co říci o cestě? Snad jen že byla do kopce a do husté mlhy.

Do provinčního centra Bac Ha jsme zamířili především kvůli nedělnímu trhu, na který se vydávají ze široka z daleka příslušníci zdejších horských kmenů (pozor, to nejsou Vietnamci). No a stálo to za to. Už od časného rána se ozývaly zvuky motorek přivážejících z okolních kopců trhovce i zákazníky. Na ploše několika fotbalových hřišť pak celé dopoledne probíhalo čilé kšeftování s jídlem, tradičním i čínským textilem, medicínou západní i východní, zvířaty (živými i mrtvými), vonnými tyčinkami a bůhví s čím ještě. Jestlipak ta roztomilá štěňátka, co tam poňafávala u nohou svých páníčků, čeká nakonec pekáč...

---