Advertisement
Published: December 11th 2014
Edit Blog Post
Čtvrtá kapitola pojednává o tom, jak se Eliška se Štěpánem probijí mlhou a bahnem do kopců a zase z nich sjedou do údolí, přespí v honosných socialistických ubytovnách i skromnějších hodinových hotelích, nacpou se nudlovou polévkou pho, až se jim boule za ušima nadělají a především ujedou svých prvních 180 km po Vietnamu vlastními silami.
Vietnamci na nás často spustí vietnamštinou a když se tváříme nechápavě, mluví na nás pomalu - vietnamsky. Naše slovní zásoba je však dosud omezená na několik základních slov: polévka, rýže, dobrý den, děkuji, pivo, kolo a autobus. Z pozorování posunků je ale zjevné, že výkřiky a otázky Vietnamců jsou vesnici od vesnice podobné: No teda, ty jsou vysoký! Proč nejedete na motorce? Co to má ta ženská na hlavě? Právě to je nejvíc zajímá - výška Štěpánova sedla, jeho zvonek (růžová gumová pískací kočička) a Eliščiny vlasy. Zdá se, že dredy vidí poprvé v životě, ale otázky jsou stejné jako v Čechách: Dá se to mýt? Nesvědí pod tím hlava? Jak se to dělá? Na rozdíl od Čechů ale okamžitě dredy začnou osahávat, ba se jimi přímo prohrabovat a volat na ostatní svoje dojmy (zdá se, že pozitivní). Podobné je to i se zvonky a
ostatně i celými koly, které rádi bez optání testují. My se jim na oplátku cpeme do kuchyně, abychom prstem ukázali na to, co jsme ochotni konzumovat a co už ne. Ve Vietnamu je zřejmě možné jíst úplně cokoli - hovězí, kuřecí, kraby, mušle, psy, červy... Maso se dá umně ukrýt do čehokoli, například do koblihy k snídani. Nejedna hotelová recepce tu potěší oko biologa - lze tu nalézt naloženou medvědí tlapu, hada, včely, ještěrky i žáby. Vše plave v prvotřídním velejménem lihu. Když si dáte panáka, budete prý zaručeně řádit na tvrdém vietnamském loži celou noc. Ze smlouvání jsme tu nějací zmatení. Nějak se tu smlouvat dá, ale těžko se dá předvídat kdy. Kupříkladu přesto, že přímo před vašimi zraky zaplatí Vietnamec za polévku 15 dongů, vám ji prostě za méně než za 30 neprodají. To vám ji radši neprodají vůbec. Především Vietnamky se dovedou krásně usmívat a ty kilometry vyšlapané do kopce za to stojí. I když je pravda, že řidiči motorek v protisměru se nám často prostě chechtají. A my se jim nedivíme, protože kdo by se proboha chtěl drápat nahoru na kole, když může jet na motorce?
Advertisement
Tot: 0.063s; Tpl: 0.01s; cc: 11; qc: 32; dbt: 0.0302s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb
máma
non-member comment
Adventní pozdrav
Moc děkujeme za vtipné líčení vašeho putování doprovázené zajímavými fotkami.Moc na vás tady ,daleko,myslíme a doufáme,že počasí a vše ostatní vám bude přát abyste své plány naplnily vrchovatě.Tady se silně oteplilo (+10) a tak asi budou zase Vánoce na blátě. Pusu a hodně štěstí!