Den v Prachuapu

---

Prachuap, úterý 12.červenec

Tak dnes jsme si dali na chvíli pokoj od cestování s baťohy, zeptali jsme se za kolik bychom mohli zůstat o noc déle - 400 bahtů - půjčili si po 70 bahtech kola a brzy ráno vyrazili na jižní pláž Ao Manao.

Projíždí se tam docela zajímavě - přes vojenské letiště a vojenskou základnu - když letadlo startuje nebo přistává voják zastaví provoz na cestě a pustí jej "až zleva nic neletí". Za základnou se cesta rozdvojuje na pláž a na historický park. Chtěli jsme sice původně jen na pláž ale zapomněli jsme, že po ránu je maximální odliv. Tak jsme raději jeli kolem několika vystavených a vyřazených letadel z druhé světové války a vojenskou základnu do historického parku. U historického parku byla motlitebna, jezírko se spoustou rybiček co je dobře známe z akvárií (gupky a jiné podstatně větší) u jezírka je několik sošek opic a schody na horu Chaopho Khao Lommuak. Tak jsme se po nich vydali... Byly příkřejší a příkřejší, pak skončily a zbylo jen lano na zemi a tu a tam dřevěné schůdky. Slunce pražilo, a my jsme byli totálně zlití. Už už jsme to chtěli vzdát a vtom se objevila plechová bouda a vrchol s chrámkem a Budhou. Výhledy na okolí byly úžasné. Však jsme taky byli ve výšce 245m nad mořem.

Sešli jsme dolů kousek popojeli a čváchli se v moři. Přišel nás s typickým thajským úsměvem upozornit voják, že bychom se měli jít koupat o kousek dál - byli jsme totiž ještě na území letištní základny. Dojeli jsme tedy s koly k pláži Ao Manao a během chvilky do sebe hodili 1,5 litrovou flašku vody a jeden půllitrový ledový čaj. Pak jsme si ještě dali ledové frappé za 30 bahtů a ananasový fresh za 15. Procházeli jsme kolem plážových lehátek k pronájmu, které nás svojí čistotou a vzhledem nepřesvědčily a šli o kousek dál, na konec pláže. Tam jsme si pod přesličníky rozložili věci a šupli do moře. Pláž byla mělká, až moc mělká typicky písečná, z jemňoučkého tmavého písečku. Tento zakalil dokonale vodu, takže moc průzračná nebyla. Ale byla teplounká a písek hezky masíroval nohy.

Ve vodě jsme byli dlouho a pak jsme dostali hlad a vydali se zpět k místu kde jsme si předtím dávali ledovou kávu. Bylo to nazýváno "food center" a jednalo se o mnoho stolků s lavičkami lemovanými ze třech stran stánky. Každý prodával něco jiného. Já si vybral u muslimského stánku rótí se zeleninou a kuřecím masem za 35 bahtů. Rótí je něco mezi naším štrůdlem a čínským jarním závitkem. Dobré to bylo. Určitě si jej dám příště zas. Silvie si mezitím odskočila k jinému stánku dát si místní specialitu půlenou rybu sušenou půl dne na slunci a pak zrychla opečenou. Vše vysvětlila, ukázala na obrázek a název thajštině s cenou něco okolo 80 bahtů, ale thajec jí najednou jídelníček otočil, vše bylo hned v angličtině, ale cena povyskočila na 250. Trapné. Tak se na něj Silvie usmála a šla si za mnou k muslimce koupit smaženou rýži s krevetami za 30. Všeobecně máme pocit, že jakmile jdeme k samotné ženě, zachová standardní ceny, maximálně je nadsadí jen velmi decentně což je v pořádku a neuráží nás to.

Po dobrém obědě jsme si naordinovali popolední klid. Dojeli jsme na kolech ke guesthousu, zatáhlo se a začalo náhle lít. Vlastně když si odmyslím jeden večer dříve v Bangkoku, poprvé za náš pobyt v Thajsku. Liják skončil po hodině a půl tak rychle, jak přišel. Šli jsme si koupit na nádraží lístky do Chumphonu na zítřejší den. Vlak v poledne už byl zase vyprodaný, ale zítra v osmnáct třicet byly v pohodě dva lístky do druhé třídy s větrákem - náš český ČD standard. Stály 256 bahtů za nás oba. Lístek do druhé třídy je totiž vždy s rezervovaným místem na sezení a velkým místem na nohy, na rozdíl od třídy třetí, která sice byla k mání pro oba za 36, ale risk stání v plné bagáži ve vagónu 3tí třídy byl docela velký.

Poté jsem Silvii dlouho přemlouval ať si konečně splní svůj sen o thajské masáži. Kousek od našeho guesthousu Lily byl jeden masérský dům. Šli jsme tam a objednali si oba hodinovou masáž celého těla - Silvie thajskou a já klasickou olejovou. Leželi jsme vedle sebe, přišly dvě Thajky a vzali si nás do parády (ta moje dokonce rozumněla pár slov anglicky). Buď byly Thajky na turisty zvyklé a polevily ze síly, anebo je i originální masáž snesitelná. I tak byla masáž příjemná, leželi jsme se Silvií vedle sebe, každý svou masérku a společně ve čtyřech konverzovali thajsko-anglicko-česky ale stejně nevíc posunky a grimasami. Docela jsme se přitom nasmáli. No aspoň jsem se naučil nová slovíčka "sabááj - dobrý, příjemný", "těh - au" :-) Pohoda, fajn, prostě "sanuk".

Po masáži jsme dostali pozornost podniku - kousek ovoce (dragon fruitu a ananasu) a horký čaj. Chvíli jsme ještě seděli a pak zapadli do restaurace s anglicky psaným menu - chyba - opět předraženo pro turisty - jídla co jsme si běžně dávali za 80, 40 ale dnes i za 30 bahtů tu měli za 180. Tedy v anglickém menu. Kdyby aspoň ta restaurace vypadala nějak líp, měla hezké židle, prostředí. Ne - žádný rozdíl oproti ostatním. No nic. Dali jsme si napůl jedno pivo s dvěma skleničkama a papájový salát s oříšky a chilli. Pro změnu jsme zašli do Tesca pro chlazené Nescafé a sladké buchty na ráno.

Nescafé jsme si vychutnali na terase před pokojem, po chvíli si přisedl nový spolubydlící ze sousedního pokoje - Dán Nikolas - jsou tu s manželkou a dvěma tří a pětiletými dětmi už druhý týden a celkem je tu pojedenácté. Po pivku s ním jsme zalehli a těšili se na zítřek.

---