Advertisement
Published: July 12th 2017
Edit Blog Post
Geo: 37.5046, 130.862
Ráno nás budí kolem osmé bušení na dveře. Babizna! Co sakra chce. Chvilku ji ignorujeme, ale po chvilce vstávám, ale ona už odchází. Nenápadně zavírám a opět ulehám. Napodruhé už nás budí budík. Vstáváme a vyrážíme do kavárny a pekárny na snídani. Po snídani kupujeme nějaké dobrůtky na cestu a jdeme se zabalit. Během balení se z ničeho nic otevřou dveře a opět babizna a něco blábolí. Úspěšně ji ignorujeme a balíme dál. Po chvilce máme dobaleno a konečně opouštíme pokoj. Když vracíme klíčky, baba se už usmívá a jakoby se nic nestalo. Divná. No nicméně přichází část, kdy musíme vyřešit co s věcma, které sebou nechceme tahat na trek. \jdeme se tedy do informací v přístavu zeptat, zda neví o nějakých lockrech. Bohůžel neví. Zkouším tedy, zda by si paní nenechala věci u sebe. Ta se ale zdráhá a že určitě ne. Nedalo mi to nakonec ani moc přemlouvání a už byly naše věci ve skříni a paní s tím toho moc nenadělala. Odlehčeni vyrážíme. První část je dost o ničem, musíme se dostat z města k vysílači, kde trek začíná. Je to asi 4km po silnici a celé do kopce. Když už máme v nohách asi 600m
😊, otáčím se a zkouším stopovat. Opět na poprvé. Dokonce umí anglicky a ptá se kam chceme. Když mu říkám, že k vysílači, chvíli přemýšlí a pak kýve. Odvezl nás až tam i když tam evidentne vůbec nejel. Paráda. Vyrážíme tedy konečně do terénu. Hned to začíná stoupat. Cesta vede lesem, takže žádné krásné výhledy 😞. Nejprve vede po stezce, která se následně mění ve schody a to je dost o ničem, hlavně když se mění na schody dřevěné i se zábradlím. To je tedy turistika.... Dorážíme na vrchol, děláme pár foteček a utíkáme před otravným hmyzem někam níže se najíst. Cesta dolů je ještě horší. To jsou snad jenom schody! Asi po dvaceti minutách schodiště konečně dorážíme k lavičkám a místu, kde se můžeme najíst. Máme česnekovou šunku s toustovým chlebem a pivo. Po pozdním obědě doplňujeme vodu a pokračujeme v sestupu. Po nějaké době se konečně dostáváme k nějaké vyhlídce. Aspoň za to stojí. Celdou kalderu máme jako na dlani. Fakt moc hezký. Chvilku přemýšlíme a nakonec se rozhodujeme tu přespat. Když už jsou tak krásné výhledy, proč si jich neužít i při západu a východu slunce. Podvečer využíváme každý jinak. Marťa si píše, já spravuji resp. rozbíjím
hůlky... Stavíme stan, neúspěšně opravujeme Martínky píchlou karimatku, děláme pár nočních fotek a jdeme spinkat.
Advertisement
Tot: 0.215s; Tpl: 0.01s; cc: 7; qc: 49; dbt: 0.053s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb