P?íjezd na Ulleungdo

---

Geo: 37.4928, 130.909

Ráno se probouzím kolem páte a už nemůžu usnout. Nakonec možná malinko zaberu, ale to už zvoní budík a my vstáváme, balíme a vyrážíme. Před motelem odchytáváme TAXI a jedeme do přístavu, protže žádný bus tam teď nejede a pěšky to je moc daleko. V přístavu je hrozně moc korejských turistů, což nám nedává moc nadějí, že ještě budou lístky. Jdeme tedy trochu rychlejším krokem, abychom jich alespoň pár předešli a už stojíme ve frontě a kupujeme lístky. Nakonec ještě nějaké zbyly, takže se dnes na ostrov Ulleungdo dostaneme. Usedáme mezi ostatní na lavičky a čekáme. Marťa nám jde koupit kafe a vrací se ještě se dvěma lahvičkama čehosi. Prý to všichni kupovali a prali se o to, tak to taky koupila. Bylo snad něco proti mořské nemoci. Pche říkám si, ale raději to oba po vzoru zkušených korejských turistů taky pijeme. Přichází čas nalodění a to je signál pro korejce rychle vstát a jít se bít s ostatními o to, kdo tam bude první. My v klidu setrváváme na místě a naloďujeme se jako poslední. NIkdo nám překvapivě naše místa nezasedl. Batohy ukládám na volné sedačky a následně pod ně, po té co nějaká babča začla hudrovat, že přes ně asi neuvidí na televizi nebo co. Usedám a vyrážíme. Asi po dvou minutách přestáváme pochybovat o vypití oné lahvičky a modlíme se, aby začala fungovat co nejdříve. Naštěstí začala. Pro jistotu bylo ale sedadlo vybaveno uzavíratelným sáčkem na zvratky 😊. Nakonec nebyl potřeba. Většinu cesty jsem dospával ráno. Na chvíli mě vzbudila paní sedící za námi, která nám bez řečí mezi sedačkama podala cosi zeleného a ukázala, že to máme jíst. Byli jsme tak překvapeni, že jsme ani neodporovali. Co to bylo nevím, ale rychle jsem to snědl a zase usnul. Bylo to něco tak trochu sladkého, asi nějaká místní “dobrůtka” 😊. Když jsem se vzbudil znovu, viděl jsem z okna pevninu a to jsem musel hned vzbudit i právě usínající Martínku. Nebyla úplně nadšená. Ostrov vypadá takhle z moře úžasně. Fakt nádhera. Skály vystupující z moře kus od pobřeží dost připomínají zátoku Halong Bay. Do přístavu připlouváme kolem 11hod. Po vylodění čekám s věcma a Marťa se jde zeptat do informací na mapku a na nějaké ubytování. Dlouho se nevracela a nakonec přišla s tím, že paní moc neuměla anglicky, tak zavřela informace a šla Marťe ukázat ubytování do města 😊. To je docela vtipné. Jdeme tedy spolu a s věcma, ale pro jistotu se ještě ptáme v jiných motelech a nakonec opět smlouváme cenu ze 40 na 30tis. u jedné babizny. Sice žádná hitparáda, ale je to nejlevnější, co jsme našli. Necháváme tam věci a vyrážíme na oběd. Dle průvodce by tu mělo být pár specialit, které ani nejsou ostré. Hned kousek od babizny potkáváme restaurace, kde nabízí jednu ze specialit, něco jako rizoto s mušlema. S paní z jedné z restaurací se na ulici domlouváme na ceně a zjišťujeme, že by to mělo stát 5tis. Usedáme tedy spokojeně ke stolu a necháváme si servírovat. No pecka to úplně není, ale aspoň to není červené a ostré. Když dojídáme, zvedám se a jdu platit. Podávám paní 10tis a děkuji. To se jí ale nelíbí a chce další dvě desetitisícovky. Co? Ptám se, vždyť říkala 5tis za jedno. Ona na to, že říkala 1 a 5, jakože tedy 15tis. Usmívám se a snažíme se jí vysvětlit, že za takovou cenu bysme se na ni vykašlali. No nechci se hádat, takže jí dávám 20tis a vysvětluji, že víc opravdu nedám a s díky odcházíme. Raději jsme se neotáčeli, ale nůž ani nic jiného za námi neletělo, takže to snad vzala. Po jídle vyrážíme do přístavu a najít v průvodci vychvalovanou pobřežní cestu do nedalekého sousedního přístavu. A vychvalovanou oprávněně. Korejci jsou neuvěřitelní. Jen tak si kolem skal vybudují stezku se spoustou barevných mostíků a s točitými schody k vyhlídce. Opravdu neuvěřitelné. Z vyhlídky se jdeme podívat k majáku a pak pokračujeme dále do přístavu Dodong. Byla to moc hezká cesta. V přístavu si kupujeme pivo a chvilku sedíme a koukáme na moře. Po chvilce si k nám přisedl místní policista. Mladík, který si tu odbýval povinnou vojenskou službu. Prý si rád povídá s cizinci, tak jestli si může přisednout. Chvilku jsme povídali a pak odešel. My pokračovali více do centra do Dokdo musea, kde bychom se měli dozvědět něco o japonsko-korejském sporu o malinkatý ostrůvek nedaleko Ulleungda jménem Dokdo. Bohůžel už zavírali, takže jsme toho moc nestihli. Už nás čeká jen cesta zpět. Bohůžel vede přes kopec a dost nás už bolí nohy, tak se otáčím a zkouším stopovat. Sláva, hned první auto zastavilo a vzalo nás až k babizně. Paráda. Oba máme hlad, takže se zastavujeme v kavárně/restauraci hned u babizny a zjišťujeme, že tu dělají grilovaná kuřecí křidélka. Neváháme a dáváme si jich hned dvacet. Po večeři si jdeme pro počítače a jdeme si psát do nedaleké kavárničky. Pak už jen do postele...

---