Z vyhlídky na vyhlídku

---

Geo: 37.546, 130.903

Ráno nás probouzí dusot kolemjdoucích turistů po dřevěných schodech a podlaze vyhlídky těsně kolem stanu. Ne že by nás to donutilo vylézt ze stanu, ale alespoň nás to probudilo. Vylézáme o něco později a kocháme se krásným výhledem. Balíme věci, snídáme zbytky pečiva, které jsme si koupili včera v pekárně, a vyrážíme. Začátek je další spousta schodů, ale po chvilce se konečně dostáváme na cestu. Ta opět bohůžel za nedlouho přechází v silnici a to je utrpení. Snažíme se stopovat, ale moc nic nejezdí a ta dvě auta zastavit nechtěla. Musíme tedy po svých. Cesta vede z kopečka a je to dost nápor na kolena. Hlavně trpí Martínka a její koleno v ortéze, ale naštěstí její hůlky jsou alespoň trochu použitelné. přicházíme do přístavu a snažíme se najít nějaké centrum, kde bychom našli nějakou restauraci, protože oba umíráme hlady a jsme hlavně hrozně spařený z toho vedra. Všude zavřeno a zabedníno. Nacházíme jeden otevřený krámek, kde se ptáme po restauraci. Posílají nás za roh. Uff, opravdu tu "restaurace" je a dokonce podle obrázků mají i nepálivé jídlo. Nejvíce nás překvapuje, že majitel mluví anglicky, takže nám radí co si objednat. Dáváme si oba "bibimbap". Rýže smíchaná s všeliakou zeleninou, řasama a vajíčkem a k tomu spousta mističek. K tomu si dáváme pivo. Dokonce dvě 😊. Nojo, velká žížeň. Jídlo je moc dobré a pivo také. Po obídku se jdeme projít do přístavu a pak se pěšky vydáváme po silnici k asi 2km vzdálené pláži, kde bychom se rádi zchladili. Nožičky jsou unavené, tak zkoušíme stopovat a naštěstí úspěšně. Auto nás posledních asi 700m svezlo a vysadilo u "pláže". No ono to zase tak úplně pláž zase není, je to kamenitý pozvolný vlez do vody, ale jako pláž nevyužitelný. Uprostřed je molo a kolem ohromné betonové vlnolamy, které používáme jako vlez do vody. Voda je průzračná a docela osvěžující. Jen se vyskytl malý problém. Dostat se do vody skokem je pohodička, ale vylézt z ní je už náročnější 😊. Jako první se škrábu nahoru já a pak se snažím pomoct Martí. Plácá se z vody stejně jako já jako tuleň, ale nakonec se nám to společnýma silama podařilo. Oba máme trochu sedřené bříško, ale jsme na suchu 😊. Po uschnutí vyrážíme dále k Soemocku, kde je most, který spojuje Ulleungdo s nedalekým malým ostrůvkem. Opět zkoušíme stopovat a opět úspěšně. Nabírají nás nějací dva chlápci s dodávkou a ptají se kam chceme. Po cestě najednou z ničeho nic zastavují a prý, že to je dobré místo na fotku skal, které nám již při příjezdu na ostrov připomínaly Halong Bay. Trochu překvapeni vystupujeme a fotíme. Nasedáme a pochvilce opět zastávka a že tady to je taky hezký 😊. To bylo od nich moc milé. Nakonec nás vysazují u budky s lístky na most a ještě nám u prodavačky lístků objednávají kafe. Ještě na mě řidič mrká, že Marťa fakt dobrý, nasedá a vrací se stejou cestou, kterou nás přivezli. Evidentně nás sem tedy dovezli i přes to, že jeli jinam. Kupujeme lístky, pijeme kafe a jedeme výtahem k mostu. Na schody už nemáme ai jeden. Na ostrůvku je několikasetmetrový okruh s moc krásnými výhledy na další malý ostrůvek Jukdo a na pobřeží Ulleungda. Děláme spousty foteček a vracíme se zpět, protože sluníčko pomalu klesá a my chceme stihnout západ z místa, kde plánujeme spát a to je vyhlídka z níž má být vidět nejen západ, ale i východ slunce. Bohůžel musíme vystoupat 300 výškových metrů na necelém kilometru. Oblékáme tedy opět batohy, které jsme si nechali u paní s lístky, doplňujeme vodu a jdeme po silnici lemující pobřeží k cestě, ktrerá stoupá k vyhlídce. Cestou zkoušíme opět stopovat, ale neúspěšně. Dokonce nás i minuli policisté, ale na ty jsme raději nemávali. Ale co to dělají, předjeli nás asi o 50m, zastavili a začali couvat k nám. Ptají se kam jdeme, tak slušně odpovídáme a trochu na drzouna se ptáme, jestli tam nejedou. Řidič rázně odpovídá, že ne, ale ten druhý přikývl a že by nás tam mohli vzít. Než řidič zareagoval, seděli jsme už na zadních sedadlech ajeli vzhůru po silnici, která má tak 30%stoupání. Je to neuvěřitelné, že tam to auto vůnec vyjelo. Tohle jít pěšky, tak se z půlky skutálíme zase dolů. Ještě, že tak. Když nás odvezli k malé odbočce vedoucí na vyhlídku, začali trochu zpovídat kde spíme. Trochu jsme zalhali a že už musíme spěchat, abychom stihli západ. Máváme a děkujeme a stoupáme k vyhlídce. Soudě dle výšky trávy na cestě, není vyhlídka úplně exponovaná a to je dobře. Když přicházíme nahoru jsme mile překvapeni. nádherný výhled a krásné místo na spaní. Úžasné. Děláme fotečky a užíváme si západu. po setmění stavíme stan a jdeme nakutě.

---