Výstup na sopku

---

Geo: -6.73204, 107.023

Ráno mě budí budík v 5:45, chvilku otálím, ale v 6:03 už sedím připraven na jídelní terase a čekám až se mi připraví snídaně. Objednal jsem si bananové palačinky a zázvorový čaj, tak jsem zvědav. S přípravou se trochu crcají, ale za chvíli už mám před sebou tři palačinky a čaj. K snídani mi začalo vykukovat sluníčko a obloha slibovala jasné počasí. Není čas otálet, polykám snídani, což z horkým čajem moc nejde, čistím zuby a vyrážím. Musím ještě dojít ke vstupu, což je cca 3km. Cestu si zkracuji telefonátem s Martínkou. Než jsem se nadál, procházím rannímy trhy a ocitám se u vstupu do parku. Tam se ke mě přidávájí jedni z mnoha mladíků, kteří dnes asi plánují to samé. Základní anglická konverzace a najednou jsme u jakési budky. Trochu jsem ji podezříval z toho, že se jedná o budku kde prodávají lístky a to se mi také potvrdilo. Obeznámen cenou (20tis rp) se nenechávám rozhodit a jdu k okénku, kde mě už trochu rozhazují tím, že mi oznamují cenu 100tis. Snažím se odmlouvat a argumentuji tím, že vím kolik to stojí, ale oni mi mávají před obličejem nějakým papírem, kde jsou napsány hrozné ceny a to je prý nové nařízení od června 2014. Co naplat, platím 😞. Trochu otráven touto příhodou vyrážím do lesa…. tedy po chvilce si uvědomuji, že spíš do Jungle a moc krásné Jungle. Je tu hrozně vlhko, takže je vše hnozně moc zelené a ještě navíc porostlé mechem. Hrozně moc hezké. Samé palmy, hrozně velký kapradí a pod. Jediné co trochu kazí dojem, jsou davy mladých lidí proudící v mém směru. Trochu mě rozčilujou, protože já jdu v pohorkách, s batohem a hůlkama a oni v žabkách, riflích nebo dokonce na boso. Netrvá dlouho a ozývá se první a rozhodně ne poslední: Helou mistrr, pikčrr vit mý. Takže jsem dnes pozoval asi na tisíci fotkách 😊. Nicméně jsem se všem snažil utéct a to se mi v prudším stoupání nakonec i povedlo a bylo to nádherný. Krásný ticho, jen zpívající ptáci a jinak jen já a jungle. Tak si tak jdu a jdu a najednou si uvědomím, že jsem vlastně vůbec nepotkal ten vodopád, který jsem měl potkat. Pak mi došlo, že k němu možná vedla ta odbočka, kterou jsem míjel, když jsem předcházel jednu ze skupinek. No neva, buď ho ještě potkám a nebo se vracím stejnou cestou, tak se tam podívám později. Po další chvilce se přede mnou objevuje mlha, která vychází z malého vodopádku. Hmm asi jak se voda tříští o kameny. Ba ne. Když jsem přišel blíže a ucitíl to hrozné horko a sáhl do vody, když jsem procházel tím vodopádkem, zjistil jsem, že v něm teče horká voda. Ale jako hodně horká. Neuvěřitelné. Cítíl jsem se jak nad vroucí varnou konvicí, tak jsem rychle přehupkal kameny, po cestě udělal pár orosených fotek a pryč z toho horka. Za horkým vodopádem jsem potkal další skupinku, zapózoval a pokračoval dále podé potůčku, ze kterého vycházela pára. Vypadá to opravdu neuvěřitelně. Evidentně ta voda obsahuje krom síry i spoustu minerálů, protože to v kor\tě to vytváří povlak, který připomíná váponcovou říčku. Po další chvíli se konečně dostávám do sedla, kde se cesta rozděluje ke dvěma vrcholů. Chvíli přemýšlím, u toho přikusuji snickersku a nakonec se vydávám na ten nižší, ale dle průvodce hezčí Gunung Gede a na Gunung Pangrango se koukám jen z dálky. Je pravda, že sklon cesty se nám ještě více navýšil a tak se škrábu na vrcholek, Cestou potkávám pár sestupujících jedinců s batohy, ale jinak jdu sám. Je to opravdu hodně příkré, ale nevzdávám se a za chvilku mi je odměnou nádherný výhled na čmoudící vulkán a jako bonus mám úchvatný sirný odér. Opět narážím na další skupinku, která touží po fotce se mnou. Takže chvilku pózoji, oblékám se, protože tu trochu profukuje a jdu směrem na vrchol. Nádhera! Krásné výhledy na obě strany. Na vrcholku další pózování, focení, ale taky vrcholové pivo, které si nesu. Trocha konverzace, další fotečky a taky nějaké občerstvení. Ze svých zásob jsem si dal sušenky a navíc mi kucí nabídli chleba s nějakým čokoládovým mlékem. Něco jako naše pikao. Rozhodně to bodne. Loučíme se a vyrážím dolu. Cesta dolu je trochu náročnější, protože začínám malinko cítit pivo, které jsem vypil. Přeci jen trochu změna po 2%alc. v Číně a nyní 4,7%alc. tady 😊. Nicméně sestupuji bezpečně až k oné odbočce, kterou jsem podezříval z odbočky k vodopádu. Další skupinka a další focení a tak využívám situace a ptám se kam ta cesta vede. Odpovědí mi je, že k vodopádu. OK, to vysvětluje, proč mě nakonec nikdo z velkého davu nedošel. Všichni šli jen k vodopádu a zpět, lenoši. Jdu se tedy podívat k vodopádu, tedy vodopádům. Jsou tu nakonec dva vedle sebe a jsou docela hezký. Dělám fotečky a utíkám pryč, protože tu je až moc lidí a nestíhám všem odpovídat na “helou mistrr”. Konečně se dostávám zpět na začátek a pořádně hladový koukám po něčem k jídlu. Zaplouvám hned do prvního občerstvení a dávám si už známé Baso, tedy nudle, výhonky a nějaké snad masové koule. Je to celkem dobré, tak proč ne 😊. S plným žaludkem vyrážím zpět k “domovu”. Cestu si opět zpříjemňuji telefonátem s Martínkou, kterou budím. Moc jsem si dnešek užil. Vyšlo krásné počasí, byl to super trek a jinak to bylo moc fajn. Po návratu jen letmá konverzace z francouzem ze sousedního pokoje, sprška a odpočinek.

---