Botanická zahrada a p?esun do Cibodas

---

Geo: -6.72445, 107.022

Ráno se probouzím kolem osmé, balím věci a s celým batohem vyrážím k bráně botanické zahrady. Cestou vybírám penízky, abych měl z čeho žít. Když docházím ke vchodu, je tu strašná spousta místních, ale žádná možnost úschovy batohu. volím tedy další možnost a to jít na kávu a snídani do Starbucks a zeptat se tam na případnou možnost úschovy. Snídaně je výborná, ale na batoh se tu moc netváří. nakonec pomáhá jeden místní, který radí jít do hypermarketu, který je ve stejné budově, nechat si zavazadlo v místní úschovně a odejít druhým východem. Jak radí tak dělám a dělám dobře. Super, bez batohu se bude mnohem lépe pohybovat. Vyrážím tedy do zahrady. Trochu mě zaráží množství lidí, které tu je, ale ono se není čemu divit, končí nám pomalu ramadhan a všichni užívají ještě zbytku svátků. Naštěstí je zahrada ohromná, takže se tu lidé rozprostřou. Spoustu jich tu piknikuje a jen tak vegetí. Procházím kaktusovou Mexickou částí a směřuji směrem k Orchid house. Je to tu opravdu moc hezké. Takový ohromný park, plný exotických rostlin, potůčků, rybníčků a taky lidí. Orchideje jsou krásné a dle přítomných obrázků, je to už docela starý pavilon, jehož historie sahá až někde o 18.století. Dál procházím zahradou, až se dostávám k Zoologickému museu. Mají tu spoustu vycpaných zvířat. Žádná velká pecka, ale není to zlé. Po prohlídce zahrady vycházím ven a hledám něco k snědku. Netrvá dlouho a nacházím stánek, u něhož sedí dost lidí a jedí Baso. Jakási polévka s nudlema, výhonky a snad masovýma koulema. Chutná to dobře a chtějí za to málo, takže spokojenost. Po obědě ještě pozuji s jednou holčinou, která sedí naproti a vyrážím zpět do Starbucks na presso a na net zařídit letenky. To není úplně jednoduché, protože místní nízkonákladovka nedokáže brát zahraniční karty, tak trochu nešťastný zkouším volat customers care, kde mi radí využít nějaké zprostředkovatelé. To nakonec dělám. Pak se balím, jdu nakoupit na zítřejší trek, vyzvednout batoh a najít dopravu do Cibodas. Vycházím směrem k nádraží, kde se ptám a posílají mě do vedlejší ulice. Tady nacházím minivan pro 9lidí a ptám se na cenu. I přes to, že vím, že by to mělo být kolem 30tis, dozvídám se cenu 50tis. Snažím se smlouvat, ale bezvýsledně. Bohůžel to jediný způsob jak se tam dostanu, protože platit 10x více za TAXI se mi nechce. Nechtíc ale akceptuji. Když se ptám kdy pojedeme, dozvídám se že až nás bude 15. Cože? Do takového auta? No nakonec nás za nedlouho bylo 16 a konečně jsme se měli k odjezdu. Před tím ovšem ještě vybrali od všech peníze a když jsem viděl, že všichni platí 35tis. nenechal jsem se odbýt a nakonec mi vrátili, i když neradi, na 40tis. Spokojen s ušetřenými 10tis. jsem připraven na cestu. Cesta trvá cca 3hod a musím přiznat, že nebyla z nejpříjemnějších. Celou cestu jsme o kousek sedačky bojovali s mladou holčinou sedící vedle mě. Naštěstí s mladou holčinou 😊. Nakonec jsem seděl jednou půlkou na sedačce a druhou na láhvy s vodou položenou ve škvíře mezi sedačkou a bokem auta. Cesta byla dost dlouhá, protože provoz přes Puncak pass byl díky svátkům hooodně hustý. Nakonec se ale dostáváme do Cibodas, kde vystupuji. A moc rád. Vydávám se směrem k zahradě, kde bych měl po cca 500m narazit na Cibodas guesthouse. Už je dost tma i přesto, že je teprve 19hod. Doufám tedy, že budou mít volný pokoj, protože se mi už nikde nechce chodit a ani nevím o jiných možnostech. Naštěstí pokoj mají a docela hezký, takže se ubytovávám a objednávám si k večeři fried rice a zázvorový čaj s medem. Večeřím na místní terase s hezkým výhledem a těším se do postele, protože mám toho celkem dost po cestě a taky zítra brzy vstávám. Ještě si objednávám snídani na 6hod a jdu spát.

---