Vodopády Iguazú

---

Po bourlivych udalostech v Bs As (mistni zkratka pro Buenos Aires) jsem se tedy presunul v zatim nejluxusnejsim autobuse na sever do mesta Puerto Iguazu. Cesta trvala 20 hodin, sedadla typu cama (siroky, velmi sklopny), na palube se podavala vecere i snidane a dokonce sampansky. Zhruba asi jako v business class v letadle (kterou jsem ale nikdy necestoval, takze srovnani jen odhaduju). Navic dokonce ani nebezel Indiana Jones ve spanelstine, ale filmy misto toho byly v originale - pokrok!

Do cile jsme dorazili kratce pred druhou hodinou odpoledni. Puerto Iguazu je mestecko na argentinsko-brazilsko-paraguayskem trojmezi. Vsechny tri staty od sebe oddeluji reky. Mezi Argentinou a Brazilii je to Rio Iguazu a mezi Parguayi a ostatnima dvema je to Rio Parana. Nasel jsem si hostel s bazenem a prosel se po meste. Oblast trojmezi je velmi rusnou krizovatkou - jednak kvuli mistnim vodopadum, jednou z nejuzasnejsich atrakci siroko daleko, a jednak kvuli bezcelni zone v paraguayskem hranicnim meste Ciudad del Este, kam miri kvuli levne elektronice pulka Argentiny a Brazilie.

Druhej den jsem vyrazil spolu s dvouma kluma z Nemecka do Praguaye na nakup novyho fotaku. Zpravy v pruvodcich varovaly pred lapkama na ulicich a hranicich prechodech, takze po zkusenostech minuleho tydne jsem byl velmi paranoidni. Do Paraguaye jezdi kazdejch 30 minut autobus, cestou se projizdi kousek po Brazilskym uzemi, takze za 40 minut se 2x prekracujou statni hranice.

Na vyjezdu z Argentiny nastaly komplikace kolem myho nahradniho pasu. Ovsem nebyla to kupodivu platnost pouhe 3 mesice co jim vadilo ... problem byl v tom, ze nemam vstupni razitko do zeme. Snazil jsem se pani svoji lamanou spanelstinou vysvetlit, ze razitko muzu tezko mit, kdyz me okradli a tohle je pas nahradni. Delal jsem co jsem umel, ale komunikacni problem nebyl dusledkem spatny slovni zasoby nebo vyslovnosti. Pani mi proste odvetila:

"Dobre, ale vstupni razitko do zeme je stejne potreba"
"A kde ho mam sakra sehnat?"
"Na imigracnim oddeleni."

Ktery je pravdepodobne buhvi kde. Moc jsem tomu vsemu neveril, protoze na policii ani na ambasade nic podobnyho nikdo netvrdil, podotknul jsem tedy, ze mi to nebylo nikym oznameno, na cez pani opet odvetila svou oblibenou vetu:

"Dobre, ale vstupni razitko do zeme je stejne potreba".

Zrejme ji preskakovala jehla na desce. Zaujal jsem postoj "Ja nicemu nerozumim, proste to nejak vyreste", asi 10 minut se nic nedelo, nacez jsem dostal razitko do pasu a na rozloucenou mi pani poprala:

"Priste nezapomen vstupni razitko"

a byl jsem z celnice venku. Bohuzel nam mezitim odjel autobus, takze jsme museli cekat na dalsi. Zhruba za 40 minut opravdu prijel dalsi autobus a jelo se dal. Prejeli jsme most do Brazilie, na brazilskem uzemi nas nikdo nekontroloval. Ulf mel obavy aby nas bez vstupniho razitka jeste taky pustili z Brazilie ven, ale ja veril, ze kdyz se budeme chovat jako ostatni - a ostatni nejevili znamky znepokojeni - tak bude vse ok. Projeli jsme brazilskym mesteckem Foz de Iguacu - na rozdil od argentiskeho protejsku mnohem vetsi a mnohem skazenejsi a vjeli na most do Paraguaye. Na paraguayskych hranicich opet nikdo nikoho nekontroloval.

Hned asi metr za carou zacaly trznice vietnamsko-arabskyho typu, kde se prodavalo naprosto cokoli - popularni artikly byly hlavne boty, parfemy a elektronika (znackova i napodobeniny). Vynorili se i vometaci vnucujici ponozky, holici strojky, cigarety a vubec vse mozne. Snazil jsem se chodit radsi po silnici, v sevreni mezi stankama a vometakama jsem se citil malinko klaustrofobne. Na otevrenym prostranstvi jsem si aspon pred nepritelem moh udrzovat dostatecnou menzuru - pripadal jsem si malinko jako vojak v Iraku 😊

Prosli jsme par kamenejch obchodu s fotakama a zjistil jsem ze:

1. Je tu sice levneji nez v Brazilii i Argentine (kde stoji vse 2x tolik co v Anglii)
   
2. Je tu nicmene podstatne draz nez v Anglii
   

neboli si koupim maximalne nejakej kompakt, o kterej se budu jeste muset s nejakym vometakem poradne pohadat. Nastalo vyjednavani. Vyvolavaci cena za fotak US$ 420 - nevim jestli to myslel vazne, ale vzhledem k tomu, ze jsem se na ceny podival na netu pred cestou jsem toho kluka vopalenyho celkem rychle (i kdyz to stalo nervy) stlacil na US$ 350 i s 2GB pametovou kartou. Kluci neustale hlidali jestli je v krabici opravdu to, co jsem koupil, zatimco ja jsem sel ke kase platit. Byl jsem rad, ze jsem mel tu zkusenost za sebou. Nase 3clenna hlidka se potom jeste zacala probijet z tylu nepritele zpet smerem k hranici. Na care jsme cekali na autobus zpatky do Argentiny. Cekani jsme travili pozorovanim mistnich paseraku, kteri ve velkym pasovali mraky tovaru do Brazilie. Celej system probihal takhle: Paseraci se delili na sefy, nosice a ridice. Sefove sedeli u krabic s vecma. Nosici si cpali veci uplne vsude kam to slo. Navleceny jak vanocni stromecky potom nasedli na motorku za ridice a vyrazili. Pocet paseraku me naprosto ohromoval, motorky prijizdely a odjizdely prakticky neustale, co 30 vterin. Paraguaysky celnici to vsechno prehlizeli s totalnim nezajmem - na brazilsky strane se kontrolovalo jen namatkove, takze business vzkvetal.

Dalsi den jsem vyrazil hlavni atrakci - navstevu vodopadu Iguazu. Lezi na stejnojmenne rece na hranici mezi Brazilii a Argentinou, svou rozlohou jsou naprosto ohromujici, na sirku maji celkem 2,7 km pricemz 900 metru z toho neni pod vodou. To je cista sirka vic nez kilometr a pul. Prijel jsem tesne pred desatou hodinou ranni, kdy jeste davy turistu nedorazili, takze jsem rychle pospichal dolu pod vodopady a na ostrov Isla San Martin, odkud jsou nejhezci vyhlidky. Stihnul jsem to jen tak tak. Vodopady jsem mel vice mene pro sebe, na odchodu uz jsem ale potkaval davy a davy turistu. Pripadali mi jako ovce s pastyrem (pruvodcem). Kazda ovecka mela kolem krku cedulku se jmenem pastyre a cislem autobusu. Belhali se tempem duchodce po mrtvici po cestickach a zaplnovali veskery volny prostranstvi. Prodral jsem se tim davem a miril nahoru nad vodopady. Tam uz jsem se davum nevyhnul, ale to nejhezci uz jsem mel za sebou. Nakonec jsem vyrazil na Garganta del Diablo, neboli Dabluv chrtan, coz je odlehlej konec vodopadu, tvorici podkovu, lavka vede nad hornim tokem reky az na bod zlomu. Pohled odtud je ohromujici, kolem dokola jenom spousta vody ritici se s buracenim do hlubin. Dole neni videt nic, jen bila mracna a para. Tyhle vodopady opravdu stoji za navstevu, rozhodne je hodnotim jako jedno z nejhezcich mist v prubehu myho dosavadniho putovani. V nasledujicich dnech se pokusim proniknout do Brazilie, kde doufam budou umet anglicky, jinak jsem nahranej ...

---

Photos

Stastne zpatky z Paraguaye
Tohle je prvni fotka porizena novym fotakem. Na fotce jsem ja (vlevo, kdo by me nepoznal) a Ulf (vpravo)

Vodopády Iguazú
vzadu je videt Garganta del Diablo

Vykukujici jesterka
(Ten zlutej flek napravo od kytky je jeji hlava)

Comments

[Miloš]

Uzasny, uz vim kam bych se chtel taky nekdy podivat.....fotky jsou jeste hezci nez pred tim..tzn. gratuluji k dobre volbe fotoaparatu!