Advertisement
Published: November 14th 2015
Edit Blog Post
Nakonec jsem rozhodl, že do Cusca poletím. Rozloučil jsem se s mými milými hostitelkami a vyrazil na letiště. Cestou samozřejmě proběhla nezbytná výuka angličtiny oblíbeného taxikáře. Musím říct, že letiště v Limě je na 10ti miliónové město docela malé. Rozhodně mi přišlo menší než pražské. Securiťáci jsou na každém kroku, ale už si na to v Peru začínám zvykat. Na letišti navíc trpí dokladovou obsesí. Ukazoval jsem pas asi 20x. Menší šok jsem utrpěl, když jsem svůj let nenašel na tabuli. Než mi došlo, že je tam tabulí několik a na každé jsou jiné lety. Netuším podle čeho je to dělené, ale ani to asi vědět nechci. Každopádně podobnou vychytávku jsem na žádném evropském letišti neviděl. Taky bych na mezinárodním letišti čekal, že budou zaměstnanci umět anglicky, ale i pár slov v angličtině většině z nich dělalo velké problémy.
V letadle jsem potkal dvě drobné Němky. Připadal jsem si proti nim jako posera, když mi vykládaly, jak pařily v Limě celé noci. Ještě víc mě dostaly popisem jejich 48 hodinové cesty autobusem z Bogoty na sever Peru. Jih Kolumbie a sever Peru je pořád ještě plnej pomatenejch partyzánů (čti zločinců a teroristů), takže cesta touhle oblastí mně přijde trochu moc
dobrodružná. Slyšel jsem zvěsti o zastavení autobusů partou lidí se samopaly a o následném pečlivém prošacování cestujících. Cesta podél pobřeží asi bude výrazně bezpečnější, ale i tak to jsou drsný holky. Let byl krátký, ale přistávání mi přišlo celkem divoký. Přistávali jsme skrz údolí, na všechny strany kopce a letadlo mělo docela těžký epileptický záchvat. Asi moje zatím nejhorší přistání.
Na letišti se mi podařil komický výstup, kdy už jsem sedal do taxíku, ale zapomněl jsem si vyzvednout kufr. No, nikdo není dokonalý. Cusco má asi půl miliónu obyvatel a je asi 3300 metrů nad mořem. Rozkládá se na kopcích a údolíčkách a je na něj vcelku malebný pohled. Cestou z letiště jsme projížděli skrz tržiště a prodej masa přímo na ulici není rozhodně nic pro citlivé nosy. No nevím, jestli bych si koupil maso na prašné ulici s velkým provozem aut.
Když jsem přijel do hostelu, tak jsem si říkal, že se mi asi nemoc z vysoké nadmořské výšky vyhne. Ještě jsem frajersky vytáhl kufr do svého střešního apartmá (čti malá místnůstka bez oken, se dvěma postelema a se záchodem a sprchou ve vedlejší místnosti, kam se dá dostat přes otevřený prostor na střeše) a
pak to přišlo. Zrychlený tep, bolest hlavy a zadýchání se po pár schodech. Nic příjemnýho. Podle pana googla to postihne každého ve výšce nad 3 kilometry a vyrovnat s tím trvá 2-3 dny a prakticky nezáleží na fyzické kondici, pouze na genetických předpokladech. 2-3 dny se v mém případě ukázaly být vcelku přesný odhad, ale stejně se pořád zadýchám dřív, než jsem zvyklý. No jezero Titicaca je ještě o půl kilometru výš, tak jsem zvědavý tam.
Advertisement
Tot: 0.048s; Tpl: 0.012s; cc: 7; qc: 26; dbt: 0.0262s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1mb