Lima

---

Třetí den v Limě jsem se zašel podívat do historického centra. Cestou jsem konverzoval s taxikářem španělsky. Fungovalo to jen díky tomu, že se opravdu snažil mluvit jednoduše. S tím jsem se zatím moc nesetkal, místní na mě mluví buď rychlostí 200 slov za minutu nebo ukazují rukama a použijou jedno anglické slovo, popřípadě zavolají kolegu, co umí anglicky. Scéna s taxikářem byla poněkud komická, říkal slova nebo fráze španělsky a já mu je překládal do angličtiny. Přišlo mi to trochu jako soutěž jednonohých v kopání do zadku nebo jako paraolympiáda ve výuce angličtiny. Ale zdá se, že na to, aby se dva lidi domluvili, stačí dobrá vůle a pár slovíček.

Centrum města mě zase tolik nenadchnulo. Ani mi nepřišlo, že by tam bylo moc turistů. Rozhodně převládali Peruánci. Asi do centra dělají výlety spíše místní, aby se vyfotili před národními památníky. Nikdy bych neřekl, že na tak malém prostoru může být tolik policistů. Nešlo ani zatočit chcíplou kočkou, aby člověk netrefil 2 policajty. Měli tam i protidemonstrantskou jednotku se štítama a obrněný transportér. V době mého pobytu v centru kolem mě prošlo procesí. Jak mi později Virginie vysvětlila, tak šlo o výročí zázraku, co se stal při nějakém ničivém zemětřesení. Prý jediná zeď, co to přežila v nějaké oblasti, byla s namalovaným Ježíšem Kristem. Nešla prý potom ani zbourat ani přemalovat a způsobila ještě další zázraky. Víc než centrum Limy se mi libily chrámy roztroušené po městě. Jsou obrovské i malé, moderní i starobylé, zapadlé mezi domy i dominující náměstím. Bohužel jsme kolem nich vždycky jen projeli, tak jsem je nestíhal fotit.

Mám pocit, že peruánský zdravotní systém nebude nic moc. U hodně lidí jsem si všiml, že mají rozbité zuby pravděpodobně vlivem růstu moudráků. Taky jsem si všiml několika dětí s postiženími, které jsem v Čechách neviděl. Virginina kamarádka vykládala o tom, že dělala v charitě, co se věnuje opařeným dětem. Údajně to není vzacný jev. Není se čemu divit. Kuchyně, co jsem viděl, nevypadaly zrovna chráněné proti dětem. Bezpečnostní předpisy se v Peru taky nijak moc neprožívají a když k tomu člověk přičte nesmírnou chudobu některých skupin obyvatelstva, tak je to celkem jasné.



U Virginie doma jsem neviděl ani mikrovlnku, ani rychlovarnou konvici, nejspíš by to elektrická síť neunesla. Mobil se mi tak v určitých hodinách dne odmítal nabíjet a když jsem se chtěl vykoupat, tak jsem si musel půl hodiny před tím pustit bojler. Infrastruktura bude problém asi všude mimo Evropu, Severní Ameriku, Austrálii atd. Přesto Peruánci, co jsem poznal, byli vcelku optimičtí. Zdá se, že se věci mění k lepšímu. No na druhou stranu se k lepšímu mění věci i v Čechách, ale Peruánci podobně jako Kubánci nebo Thajci na rozdíl od nás nekňourají na každém kroku.

---