Valparaíso

---

Dneska rano jsme vyrazili s moji kamaradkou Alejandrou a jednou dalsi jeji kamoskou do Valparaisa. Valparaiso je stare mesto na pobrezi Pacifiku, svou kopcovatosti silne pripomina San Francisco. Po prijezdu jsme mi koupili krem s faktorem 45, a ta zmena oproti nefunkcni dvacitce byla hned znat. Navic jsem se naucil, ze nejlepsi obleceni jsou lehky veci s dlouhym rukavem, takze slunce uz neni muj uhlavni nepritel.

Oproti vyhni Santiaga je tu na ulicich citit vlahy vanek od more, coz dela tech 30 stupnu mnohem vic snesitelnejsi. Valparaiso je mesto mnoha pitoresknich ulicek a domu tisice barev, ktery jsou prilepeny bez ladu a sklady na strmejch ubocich. Mistni meli zrejme dost sede pouste, takze se na svejch domeccich jak se patri vyradili. Cast mesta tvori chudy domky, ktere jsou na sebe naplacane tak jak to koho napadlo a cast tvori hezci a bytelnejsi domy. Je tu taky takova alternativni ctvrt pro hipiky a umelce, kde je moc prijemne, je odtud taky krasnej vyhled na mesto a zaliv dole. Mimo to jsou pro mesto typicky stary trolejbusy odhadem ze 60. let a mraky polodivokejch psu ktery lezej kdekoli je trochu stinu a vypadaj jako by byli docista mrtvi. Nevim, mozna ze jsou...

Valparaiso je vlastne kopcema rozdeleny na spodni a horni mesto, mezi kterejma se da jezdit nekolika starejma krasnejma lanovkama (tzv. Ascensor). Soude podle vzhledu jsou to zarizeni nekdy z 19. stoleti, nadhera, duse staromilce zaplesa. Mimo jine tu mel taky jeden ze svych nekolika domu asi nejslavnejsi basnik Chile - Pablo Neruda. Jeho vehlas saha do celeho spanelsky mluviciho sveta. Ja se s nim poprve seznamil ve Spanelsku, kde v Salamance byla jedna z jeho basni napsana sprejem na zdi.

Quiero hacer contigo lo que la primavera hace con los cerezos
Chci s tebou delat to, co jaro dela se stromy tresni

Dum Pabla Nerudy je velikanska vila uplne nahore, je z ni pravedpodobne ten nejlepsi vyhled ve meste vubec. Tak nevim, jak to chlapik udelal, ze nezil na okraji spolecnosti, jak se na vsechny basniky o kterych jsem se ve skole ucil slusi a patri. Vevnitr ve vile je dneska jeho muzeum. Nebo spis skanzen, vsechno je tak jak to tam bylo za jeho zivota. Tak trochu jako nase capkova Strz. No a nedalo mi abych se pani puvodkyne nezeptal, kde ze prisel k tak nespanelsky znejicimu prijmeni. Pry je to pseudonym. Ha! Prihoriva ... a odkudpak se vzal ten pseudonym ptam se... pry od jednoho basnika z Ceska - a je to tady! Nevim odkud se Pablo o nasem Honzovi dozvedel, zbytek spanelskeho sveta o nem totiz nema ani potuchy. Navstevu skanzenu jsem vyuzil k tomu abych mistni zasvetil do taje povidky Jak si pan Vorel nakouril penovku, z cehoz by se urcite moje cestinarka dmula pychou. Sam nevim, kde se to ve me vzalo, protoze cestinu jsem vsechny 4 roky ve skole uspesne ignoroval. 😊 Dolnimu mestu vevodi jeden z nejvetsich pristavu v jizni Americe, cimz padem si mistni zazdili pristup k mori, a chodi jen tak lelkovat do pristavu.

Z Valparaisa jsme se proto presunuli do Viña del Mar, coz je mesto kousek na sever, kam vsichni mistni plazechtivi obyvatele miri. Tady jsou nejvetsi atrakci kvetinove hodiny a hlavne plaz. More je ale studeny, coz je obrovska skoda, takze v nem vidim jen cerny hlavicy surfaru, vypadaj v neoprenech jako tuleni, houpou se na vode jako bojky. Vlny jsou velikansky a nadherny, skoda, ze je to jen potecha pro oko, hned bych tam skocil, ale pro blazny jako ja je tu odstrasujici cedulka, ze plaz neni na plavani. Vsichni mistni proto misto toho hrajou takovej plazovej ping-pong, hraje se to bez stolu i bez sitky, s tenisakem a prerostlejma palkama na pinec. Vychutnali jsme si romantickej zapad slunce, ja si namocil kalhoty abych jednak smyl prach z Velikonocniho ostrova a nevypadal jak vandrak - misto toho jsem teda vypadal jak mokrej vandrak 😊 a druhak abych vyzkousel, jak rychle schne rychleschouci matros mejch kalhot. No opravdu to schne celkem rychle, ale ten bordel na kalhotech mam porad, bud to muset vyprat rucne, neda se nic delat. Cestou zpatky uz je tma. Na krizovatkach na cerveny zongleri zonglujou s horicima pochodnema a vybiraji od cekajicich aut. Nadhera, doufam, ze se neco podobnyho u nas taky brzo uchyti.

Zpatky v Santiagu. Parba ve ctvrti Bellavista - cisnik si splet postupne uplne vsechno co jsme si objednali. Prines jiny vino, zamenil prilohy, ale to nic, protoze jidlo i piti je super. Na hostel dorazim v noci, vita me tradicne Pepe a manicka z recepce. Manicka mi oznamuje, ze je super, ze jsem dorazil, protoze se zrovna slavi narozky jeho kamose. V jidelne je naskladano spousta jeho kamaradu, vsechno manicky, nikdo nevi kolik let vlastne oslavenec slavi, ale to nevadi. Klabosim s mistnima se vsema a nejak mi nevadi, ze jim nerozumim. Jim to evidentne taky nevadi, pijeme a rikame si jak jsme se radi poznali 😊

---

Photos

Elektrikarova nocni mura
Tak takhle sileny vedeni tu maji vsude. Alespon 2/3 tech kabelu nikam nevede a ruzne trcej a koncej ve vzduchu ...

Comments

[Strudl]

Cau
Ahoj, konecne jsem se dostal k tvemu travel blogu, vypada to paradne, fotky vypadaji uzasne, clovek z toho citi tu atmosferu, jaka tam asi musi byt... a pak vyleze z hospody na Plzenskou ulici :)