Rapa Nui


Advertisement
Chile's flag
South America » Chile » Easter Island
January 13th 2008
Published: January 19th 2008
Edit Blog Post

MoaiMoaiMoai

Na plazi Anakena
V nedeli se presouvam na svou druhou staci - Rapa Nui - cesky Velikonocni ostrov. Ze Santiaga trva cesta letadlem skoro 6 hodin, ostrov je uprostred Pacifiku a je to v podstate jedno z nejvic izolovanejch mist na zemekouli. Na ostrov leta pravidelne pouze spolecnost LAN Chile ze Santiaga a 2x tydne pokracuje dale na Tahiti a zpet. Interaktivni mapa v letadle ukazuje jen nase letadylko a siroko daleko kolem vubec nic 😊 Konecne je cekani u konce a dosedame. Bohuzel sedim na odvracene strane, takze ostrov az do posledni chvile nevidim. Pristavaci plocha byla udajne na naklady Ronalda Reagana prodlouzena tak, aby na ni mohly v priapde potreby pristavat i raketoplany, doufam tedy, ze nam bude stacit a nespadneme na konci do more. 😊 Z okynka vidim palmy, dvirka se oteviraji a okamzite je citit vysoka vlhkost vzduchu. Vedro podobny jako v Santiagu, ale vlhkost mnohem vetsi. Protoze ale vane docela svezi vitr, tak to ani moc nevadi. Sesli jsme ze schudku a pesky dosli do budky velikosti mensiho vlakove zastavky, ktera slouzi coby mistni letistni budova. V cekarne na me cekal Gonzalo - majitel hostelu, dal mi kolem krku venec z lilii nebo cehosi, takove ty kvitky, co nosi domorodci v Polinesii.

Nasedam do jeho minibusiku a vyrazime. Lamanou anglictinou mi sdelil, ze pred hostelem udelame "prohlidku mesta". Na velikonocnim ostrove je pouze jedna vesnice jmenem Hanga Roa, citajici 3800 obyvatel a celkem asi 10 ulic, takze prohlidka netrva dlouho. Vse je ve stylu: "nalevo obchod, otevreno od do, moc levnej, napravo obchod, moc drahej..." Zjistuju kde je internet, posta, kam se zajit najist a hotovo. Levnej a drahej pravdepodobne zalezi na tom jak moc je Gonzalovi ten kterej clovek sympatickej, protoze mi plno lidi tvrdilo opak. Kazdopadne draho je vsude tak jako tak 😊 Po ulicich vesnice se prohaneji dzipy prorezle od strechy az po podlahu a mlady Sandokanove s dlouhejma cernejma vlajicima vlasama na konich bez sedla. Moc zvlastni kombinace. Moje ubytko se jmenuje Kona Tau a je to takova skupinka bungalovu obklopena palmama nedaleko hlavni ulice. Pred oknama mame velikou zastresenou verandu, kde probiha veskerej zivot. V pokojich se v podstate jenom spi. V hostelu potkavam 2 stary Polaky v duchodu, ktery zijou v Norsku a vyrazili si na dovcu. Moc fajn parek, hned poznali, ze jsem jim rozumel a dali se se mnou do reci, vytahli vino a "pogadali spolu po polsku", preci jenom
15 Moai15 Moai15 Moai

Vychod slunce
se mi polstina z Londyna ve svete hodi hehe.

Vyrazim na pesi obhlidku, ktera me vedla za mesto k prvnim skupinkam moai (soch). Vedro na me zacina poradne dolehat. U jedne moai je pristup k vode, takze jsem se hned smocil, byla to parada. Vecer jsem se rozhod vzit spacak a spat venku, jednak kvuli dusnu v pokoji a druhak protoze jsem jeste nikdy nevidel jizny hvezdnou oblohu. Rozhodil jsem spacak za barakem vedle palem, kdyz v tom kde se vzali tu se vzali, objevili se znenadani mistni 2 psi. Jsou to bestie pritulny, furt by si to hralo a proste NEJDOU odehnat. Zkousel jsem na ne poveli ve vsech jazycich, odstrkoval jsem je, nic nezabiralo. Nakonec jsem si lehnul a delal ze tam nejsou a konecne me nechali. Myslel jsem, ze mam vyhrano, pomalu jsem usinal, kdyz v tom mi neco pristane na hlave: pes. Zacal mi zvejkat ucho a tahat me za vlasi, druhej pes se k nemu pridal, proste se rozhodli, ze spat se nepujde. No mazec, nakonec kolem asi 2 rani dali konecne pokoj a odbehli se honit nekam na druhou stranu pozemku. Chvala bohu.

Druhej den rano jsem vyrazil nahoru ke krateru nad vesnici. Cesta ubihala vcelku dobre, nebyt toho vsudypritomnyho zatracenyho vedra. Nahore se mi ale naskytla nadherna vyhlidka. Primo vedle rateru ma byt Orongo - obradni misto kultu ptaciho muze, odkud se jednou za rok vrhali mladi sileni bojovnici z utesu do more, aby preplavali uzinu plnou zraloku na miniaturni ostruvky, kde hnizdili ptaci a donesli neporusene vejce zpet. Komu se to podarilo, toho kmen pote rok vladl na ostrove. Vitez za odmenu musel rok stravit v jeskyni, nesmel mluvit ani videt nikoho krome velekneze, jakoz ani se nesmel sam mit a strihat si vlasy nebo nehty. Tak nevim co na tom viteztvi videli, inu jiny kraj jiny mrav... Orongo jsem ale nespatril, nechal jsem se zlakat sipkou s ptacim muzem tesne u krateru, v domneni ze je to pesina k obradnimu mistu. Nejen ze nebyla, ale vyklubala se z ni pesina, co vede zpatky do vesnice. Kdyz jsem si uvedomil chybu, tak uz jsem ale sestoupal natolik, ze se mi vracet nechtelo.

Odpoledne se strhnul tropickej lijak jak se patri, prselo cele odpoledne, sedeli jsme na verande a kapky bunovali do strechy a vitr maval palmama, parada. Za tech par dni uz se tu krome snezeni vystridalo uplne vsechno. Ke snidani nam privezli v kolecku (!) banany. Jsou polovicni nez ty, co zname v Evrope, zato ale chutnaj 2x lepe. Vyuzivam deste a povidam si s lidma v hostelu i s majitelem. Dozvidam se, ze mistni nechtej makat, ze to na ostrove nikam nespeje a vubec. On ten jizni pristup k praci bude zrejme nakazlivej a uz se rozsiril vsude. Co svet svetem stoji sever maka aby jih moh zevlovat 😊 Dalsi lidi na hostelu jsou jeden Argentinec, kterej se mnou ma moc trpelivosti a povidame si skoro hodinu, zjistil jsem ze ma desne zvlastni vyslovnost. Chtel po me abych mu podal gazetas, ale zadny noviny jsem na stole nevidel. V argentine se totiz dvojhlaska LL ktera se normalne cte jako J vyslovuje jako Z. Chtel abych mu podal galletas - susenky. No jeste tohle. Nejen ze spanelsky umim mizerne, ale desifrovat takovyhle veci to je mazec. V Chile napriklad zase maj uplne jinou slovni zasobu pro spoustu veci. Spousta spanelskyho sveta jejich slangu vubec nerozumi. Dalsi v hostelu byli 2 Svycari, ktery v podstate projeli presne to kam se chci podivat v opacnym smeru, takze jsem se vyptaval a vyptaval a odpoledne nam prijemne uteklo.

Ve stredu jsem vyrazil s Louise - sousedkou z Irska zijici v Australii - na kole na okruh po nekolika skupinach moai na pobrezi a do jeskyni ve vnitrozemi. Vedro me malem seskvarilo, zjistil jsem, ze moje mleko faktor 20 je uplne k nicemu, domu jsem se vratil vystavenej a pripadal jsem si jak vymackanej citron. Po ceste jsme ale potkali spousty polodivokejch koni, coz byl uzasnej zazitek. Vubec se nebojej lidi a jsou na ostrove uplne vsude. Na utesech, na pastvinach, na silnicich, mezi sochama, proste docista kyc.
Ve ctvrtek jsme si pujcili od Gonzala dzip a vyrazili uz casne za kuropeni, abychom stihli rozbresk u 15 moai na druhe strane ostrova. Byl prijemnej chladek a podivana byla uchvatna. Pote jsme se rozjeli do jeskyne na pobrezi do ktere dorazi buracejici priboj, parada. Nasledoval vejslap na nejvyssi kopec ostrova Tere Vaka. Cesta po sipkach nas zavedla na soukromej pozemek, odkud nas mistni domorodec spesne vypakoval, vybec jsme nevedeli o co mu jde, protoze jsme sli po sipkach a dosli proste na jeho pozemek. Vydali jsme se teda nahoru pres pastviny a ploty mimo veskery cesty. Cesta nahoru nam trvala asi 2 hodiny. Z vrchu se naskyta pohled na celej ostrov - parada. Pote jsme se rozjeli na jedinou plaz na ostrove - misto jmenem Anakena. Je to jedina zatoka s palmama a bilym piskem, pravej tropickej raj, jak vysitej. Navic je na plazi dalsi skupinka moai, proste mazec. Tou dobou uz jsem se zbarvoval do temne ruda, i pres klobouk a dlouhy rukavy, budu si muset v Santiagu koupit poradnej krem s faktorem aspon 50, jinak jsem synem smrti 😊 Pozde odpoledne jsme jeste zajeli na Rano Raraku - sopka, ve ktere se vsechny moai tesaly z mistniho kamene. Je to uchvatny misto, po stenach sopky je rozeseto mraky soch v ruznym stadiu rozpracovani, nektery stojej, jiny jeste lezej a cekaj az je nekdo dotesa. Mezi tim vsim se prohani vitr a divoky kone, neuveritelna scenerie. Uplne vecer jsme jeste vyrazili nahoru do kratera Orongo, rozloucit se s dnem porozrovanim jak slunce zapada do more za ptacima ostrovama. Krasa. Znicenej, ale plnej dojmu jsem sel ulehnout k moji posledni noci na ostrove.

Zpatky v Santiagu jsem na letisiti potkal Cecha s Polkou, ktery leteli se mnou a dali si Velikonocni ostrov jako posledni staci po Patagonii. Tak parada, potkavam nas zatim skoro vsude. Povedlo se nam vyhnout se vlezlejm nahanecum a do mesta jsme jeli tentokrat uz normalnim autobusem - jako mistni.


Additional photos below
Photos: 25, Displayed: 25


Advertisement

Vrchol Tere KavaVrchol Tere Kava
Vrchol Tere Kava

Z nejvyssi hory ostrova je videt cely ostrov kolem dokola.
AnakenaAnakena
Anakena

Tropicky raj
Plaz AnakenaPlaz Anakena
Plaz Anakena

Proste nadhera
MoaiMoai
Moai

Na plazi Anakena
15 Moai15 Moai
15 Moai

Tentokrat pozde odpoledne
15 Moai15 Moai
15 Moai

Tentokrat pozde odpoledne
15 Moai15 Moai
15 Moai

Tentokrat pozde odpoledne
OrongoOrongo
Orongo

Zapad slunce nad ptacima ostrovama
Mistni modelMistni model
Mistni model

Jeden z mnoha polodivokejch koni
V nejvetsi jeskyniV nejvetsi jeskyni
V nejvetsi jeskyni

Ma okolo 300 metru na delku


Tot: 0.053s; Tpl: 0.019s; cc: 11; qc: 18; dbt: 0.0058s; 1; m:saturn w:www (104.131.125.221); sld: 1; ; mem: 1.2mb