Advertisement
Published: December 21st 2023
Edit Blog Post
Neděle v Central Parku
Když je slunečná neděle, a jste v New Yorku, musíte vyrazit do Central Parku. Jelikož všechny podmínky jsou splněné, vystupujeme z metra v jihovýchodním rohu Central Parku, přímo u hotelu Plaza. Překvapí nás policejní zátarasy, rušná ulice je přehrazena dvěma popelářskými auty a všude plno policistek a policistů a k tomu davy lidí s portorickými vlajkami.
Na dnešní neděli připadá Portorický národní den a 5. ulice je vyhrazena pro slavnostní průvod. Vzpomenu si na oblíbený film „Hello, Dolly!“, kde se koná slavnostní průvod po 14. ulici. Tak se postavíme k jedné ze zábran, dostaneme portorické mávátko a čekáme na tu parádu. Dlouho se nic neděje, tak jde Pavel na výzvědy za místními policisty. Průvod vychází v 11 a k nám dorazí za 15 až 20 minut, což je právě teď. Já jsem na Portoriku byl, tak vím, že čas nehraje důležitou roli.
V půl dvanácté projíždí automobil s televizním štábem, před námi zastaví policejní auto, aby předalo mobilní zábrany, a naštěstí zase odjíždí. Čelo průvodu už je tu. Nejdříve jdou papaláši, za nimi policejní sbor a jednotka hasičů, zřejmě tyto sbory jsou složené i z příslušníků hlásících se k portorickému původu.
Po oficiální
části průvodu vyrážíme konečně do Central Parku. Stejný nápad ovšem mají všichni obyvatelé města, alespoň to tak vypadá. V plánu je obejít celý park. Po pár krocích s berlí usedám na lavičku ve stínu a kochám se pohledem na kontrast mrakodrapů a zeleně. V parku je mnoho lidí se psy. Psi jsou na vodítku a nikde není vidět jediné psí hovínko.
V parku je plno ptáků, ve vodě jsou ryby a želvy. Po chvilce odpočinku dojdeme do návštěvnického centra, kde si vezmeme podrobnější plán parku. Pavel hořce lituje, že jsme si park nechali na neděli, neboť při takovém množství lidí bude těžko hledat kešky, a že jich v parku je!
Vstupujeme do aleje literátů, která je lemovaná vzrostlými severoamerickými jilmy. První sochou aleje je socha Kolumbova. Ani jsem netušil, že to byl literát. Pak už tam sedí Walter Scott a další. Promenáda nás dovede až k Terase Berthesda a najednou jsem v jiném filmu. Kolem mě se prohání Berger a jeho parta a potkávají tu Bukowského. Jedná se o film „Vlasy“, který se tu na několika místech točil. A já na tomto ikonickém místě močil. Samozřejmě na veřejných záchodcích. Doba květinových dětí a nevázané svobody je pryč.
Central Park je pozoruhodný tím, že přes něj oddělenými koridory vedou čtyři silnice. Od fontány, která zdobí zmíněnou terasu, zamíříme podél rybníku, kde se to hemží lodičkami, k východnímu okraji parku. Mě zajímá pojetí sochy Alenky v říši divů a Pavel tam má někde schovanou kešku. Jenže ouha, kvůli průvodu je východní část přiléhající k 5. ulici pro návštěvníky parku uzavřená. Pavel nenápadně překoná stráž parku, ale narazí na policisty, kteří ho nekompromisně vracejí zpět.
Průvod zdaleka neskončil, slyšíme bubny a hudbu. My však pokračujeme klidným parkem Metropolitnímu muzeu umění, před kterým se tyčí egyptský obelisk. Tady se s Pavlem rozdělíme. Pavel zamíří do centrální části parku hledat kešku a já se s berlí pajdám na hráz nádrže pojmenované po Jacquelině Kennedyové Onassisové. Beru to po východní straně. Během čtvrt hodinky mě Pavel dojde a sděluje, že byl opět neúspěšný.
Z hráze vidíme všechny tři okraje parku. Není divu, park je půl míle široký a na délku má 2,6 míle. Přiběhne k nám veverka, ale neloudí, spíš je zvědavá. Zjistí, že dva čtyřicátníci nejsou pro ni zajímaví, tak zapózuje a odhopká si za svým.
Když zdoláme východní hráz, je potřeba si na chvíli odpočinout na lavičce ve
stínu. Naštěstí všude po parku jsou pítka, tak se člověk na sluníčku nevysuší. Dostáváme se do severní části parku, který má divočejší ráz a je kopcovitější.
Vyrazíme přes Severní louku, kde sledujeme trénink i zápas baseballu. Fascinuje mě, co tu lidí sportuje. Je tu mnoho chodců a běžců. Bruslaři a cyklisté mají vyhrazenou dráhu a mezi chodce se nepletou. Jen občas je třeba jejich okruh překonat, ale naštěstí jsou tu přechody se semafory. Je možné si půjčit kolo, ale ne pro individuální jízdu. Musíte absolvovat předem daný okruh s průvodcem. I zelené plochy jsou tu rozčleněné na plochy pro piknik, sportování a lenošení. A dlužno dodat, že nikdo dané vymezení nepřekračuje. Vzpomínám si na film „Love Story“, kdy tu ústřední dvojice filmu v zimě bruslí na kluzišti.
Po překonání Severní louky se noříme do džungle. Místo je označeno jako The Ravine (Rokle) a opravdu to rokle je. Tady se daří Pavlovi nalézt vytouženou kešku, ale musí asi čtvrt hodiny čekat, neboť v tomto opuštěném koutě parku jde najednou jedna výprava za druhou.
Radostně se vyškrábeme na nejvyšší vrchol Great Hill, který má asi 40 metrů. Odtud je to z kopce dolů k severozápadnímu rohu parku. Těsně před
východem z parku si dáváme pozdní lehký oběd v podobě dvou hot dogů.
Na náměstí je vstup do metra a podél parku uháníme 4 stanice podzemkou. Cestu nazpět bych už neušel. Vystupujeme nedaleko Shakespearova divadla a zámku Belvedere. Zámek je v rekonstrukci, ale měl by se letos otevřít opět veřejnosti. V divadle je možné zdarma sledovat hry anglického dramatika.
Scházíme přes Shakespearovu zahradu a dostáváme se do části The Ramble (Tulák) Je tu nespočet cestiček a je těžké najít tu pravou. Opět se s Pavlem rozdělujeme. Já mířím nejkratší cestou k mostu Bow Bridge (Luk most) a Pavel to bere oklikou.
Na mostě se shledáme. Už mám toho dost, naštěstí nás čeká poslední zastávka v parku. Směřujeme do kopce na Strawberry Fields (Jahodová pole). Vyšplhám se z posledních sil a vidím kruhový památník na zemi s nápisem „IMAGINE“. Pár kroků odtud byl 8. prosince 1980 před svým domem The Dakota zastřelen John Lennon.
U památníku dívka asijského vzezření hraje nějakou píseň na kytaru, předpokládám, že Lennonovu, a pár lidí si jako my snaží vyfotografovat toto místo. Definitivně opouštíme Central Park a musím přes únavu přiznat, že neděle v Central Parku byla nádherná.
Advertisement
Tot: 0.077s; Tpl: 0.012s; cc: 8; qc: 43; dbt: 0.031s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb