Přesun autobusem z Karsu do Trabzonu nám trval celej den. Večer jsme dorazili na autobusák a zavolali Bünyaminovi u kterýho jsme měli bydlet. Sehnat ubytování v Trabzonu nebyla vůbec žádná legrace, protože je to univerzitní město a to znamená, že na konci června jedou všichni domů. Náš hostitel naštěstí přes léto pracoval na místním letišti a proto výjímečně nikam neodjel. Cesta k němu vedla do strmýho kopce, hornatostí to připomínalo San Francisco. Ale kromě hornatosti tedy už ničím jiným. Nikde žádná stará tramvaj, o číňana by tu člověk nezakopnul a žádná automobilová honička s autama co skáčou jak ping pongový míčky se tu taky nekonala. Benjamin se naučil jazyky dílem ve škole a dílem v německu. Německo se na něm dost podepsalo paříklad tím, že byl tanečníkem disco. Údajně si odskočil z Reichu na jednu noc
... read more