41. DEN - POSLEDNÍ DEN S RODINKOU

---

Geo: 43.6558, -7.35802

Neprobudila jsem se zrovna do krásného dne, protože Burela nejspíš "držela" smutek se mnou. Nicméně i kdyby svítilo sluníčko, otravné balení kufrů by to neoddálilo. Naposledy jsem našla mamku, jak žehlí moje poslední kusy oblečení. Za chvíli dorazila ubrečená Lara, které se zdál ošklivý sen, takže to vypadalo opravdu na "super" den. Nicméně i tak jsem snažila své smíšené pocity schovat pod veselý úsměv, abych i poslední den s rodinkou využila co nejvíce.
Dopoledne jsme ještě s Larou skočily do malého obchůdku, kde jsem nakoupila věci na svačinku do letadla (byla jsem ráda za chleba a sýr - víc toho snad ani nebylo...). Zatím se do kufru podívalo jenom čisté oblečení, které okamžitě zabralo půlku, poněvadž jsem pořád chodila v jednom svetru a ve stejných kalhotech. V duchu jsem se stydila a proklínala se, proč jsem sebou táhla tolik letního oblečení...
Na oběd jsme se vydali do malé vesnice, jejíž pláž se mi kdysi hrozně zalíbila. Bohužel mraky nepustily sluníčko ven a studený vítr dělal z 18 stupňů zimu. V rybí restauraci nás usadili venku, nicméně zase tolik jsem nemrzla (raději budu jíst chobotničku s drkotajícíma zubama, než o ni v poslední den přijít...). Na stůl nám milý číšník nanosil vynikající kousky chobotnice, velký tác s více druhy ryb, brambory, hranolky, salát, samozřejmě chleba a dobře okořeněnou vepřovou panenku, abych taky mohla zakousnout něco jiného než pouze mořské živočichy. Myslím, že hlady jsem nestrádala, ale i tak zbylo místo na malý dezertík. Zvolila jsem "arroz con leche" (náš včerejší výtvor s Larou), poněvadž mi moc chutnal a chtěla jsem ho vyzkoušet i jinde. Jednalo se o tekutější a studenou verzi, která mi možná sedla více. Během našeho hodování začalo poprchávat - bohužel poslední den mého pobytu se nemohl obejít bez typického galicijského počasí. Číšník sice blesku rychle přinesl deštník, nicméně naplánovaná vycházka se nemohla uskutečnit. Trochu mne to mrzelo, poněvadž se jednalo o opravdu hezkou pláž, kde místní často pořádají pikniky a oslavy. Udělali jsme pouze společnou rodinnou fotku a vydali se směr domů, jelikož mne čekala důležitá věc - balení!
Po hodině "vztekání" jsem se vzdala, a poprosila maminku o pomoc. Sice mám teď v kufru absolutní zmatek a ponožky nastrkané ve všech škvírách, nicméně se povedlo nacpat všechno! Samozřejmě má můj lodní kufr dvě kila navíc, takže buď budu mít v Oviedu štěstí a španělský odbavující přimouří oči, anebo prostě nadváhu doplatím (to je těma dárkama pro Vás...).
Na poslední večeři s rodinkou byla slíben cuketový krém a tortilla s kousky červené papriky. Myslím, že zakončit moje španělské dobrodružství typickou "bramborovou plackou" byl nejlepší nápad!

¡Nos vemos pronto!

---