32. DEN - poslední den školy!

---

Geo: 43.6557, -7.35795

Tak právě mi ve Španělsku "začaly" prázdniny! Dnešním dnem skončila škola a poslední týden mého pobytu nemusím vstávat v sedm hodin ráno (není to tak brzo...ale přece jen mám prázdniny). Je sice zvláštní, že pro vysvědčení si jdou místní až v úterý, ale to já již nemusím řešit. Musím přiznat, že nás opět trochu zaskočil pan ředitel, který nám odevzdal opravené úkoly se slovy, že jsou si velice podobné (čím to asi bude, když nám poslal na pomoc stejnou studentku...), ale že by se třeba rozloučil, o tom nepadlo ani písmenko... Dorazila jsem domů již v 11 hodin, jelikož holky stále nedodělaly povinnou četbu a už jim začínalo "téct" do bot. Bohužel Lara doma nebyla, protože skládala závěrečné zkoušky v autoškole (ano, od dnešního dne je z ní skutečná řidička). Tak jsem aspoň vyndala přecpanou myčku, do které nacpou opravdu všechno, a vydala se k pláži na menší průzkum. Slunce sice nesvítilo, ale dusno bylo neuvěřitelné (teploměr možná dosahoval i k dvaceti stupňům). Krásně jsem se prošla, poněvadž na šplouchající moře může člověk z vnitrozemí koukat pořád. Domů jsem se vrátila akorát na oběd, jenž dneska reprezentovala treska s rajčatovou omáčkou. Chutnala mi, ale jedná se o celkem slanou rybu, takže samotnou bych ji asi nedala.
Na večer se chystala slavnostní večeře tříd, do kterých chodí španělské sestry Barči a Evy. Jedná se o každoroční tradici, což nám připadá opravdu hezké, protože společně mohou oslavit konec školního roku.
Bylo deset hodin (čas večeře) a já stále byla doma, jelikož Lara se šlechtila trochu déle... Také jsem pořád nevěděla, jaké večeře se vlastně zúčastním (buď třídní anebo narozeninové oslavy neznámé kamarádky Lary). V dnešním světě existují velice chytré mobily, nicméně Španělé s nimi zacházet asi ještě neumí, protože jejich domluva je občas trochu komická. Já se teda nesmála, poněvadž můj žaludek toužil po naplnění! Nakonec vyhrály narozeniny, ale vtipné bylo, že obě večeře se konaly ve stejné restauraci... Opět byla převaha šatů a sukní, nicméně já byla ráda za kalhoty, poněvadž noc zrovna teplá nebyla. Obdivovala jsem místní holky s holýma nožkama bez silonek - chvíli jsme postávaly venku a už se mi u nosu tvořil rampouch. Dokonce jsme navštívily místní klub (ne burelský, nacházely jsme se totiž v blízké vesničce "Foz"😉, který nás však překvapil velikostí - představte si dva naše obývací pokoje vedle sebe (naštěstí byl vstup zadarmo). Po chvilce jsme se raději přesunuly zpátky to klidné restaurace, kde jsme "fiestu" vzdaly a čekaly na maminky, jež nás měly vyzvednout. Opravdu jsme z jiného těsta než španělské sestry, jež si někde vesele pobíhaly na podpatcích a minisukýnkách...

¡Buenas noches...!

---