Advertisement
Published: September 14th 2018
Edit Blog Post
V Drangnesu mají svého kamenného trola, takze jsme se na nej sli podivat. Mno, uplne impozantni teda uz není, takze popojedeme.
Dostal jsem opet vysadu ridit, coz ukazuje Katcinu odvahu. Ono ale jezdit kolem fjordu je k fsteku. Jedete 15 minut jednim smerem, pak udelate otocku o skoro 180 stupnu a jedete 15 minut zpatky, abyste se dostali o cca 2 km jinam nez na zacatku. A to opakujte několikrát. Kdyby to slo alespoň prebrodit, ale na to jsme nemeli pojistku ani ponornou hloubku… Fjordy samotne takove mirne cajk, ale nic moc speciálního necekejte.
Ale turista tu muze trefit jackpot (obrazne… fyzicky trefite maximalne ovci nebo jiného turistu, coz není zadna velka vyhra) – semtam se v fjordu skryvaji ryby, velryby a jiné lochnesky. A pak uz jenom staci mit oka na stopkách. Coz je mirne prekerni situace, když se zaroven ocekava, ze jako ridic semtam kouknete i na silnici před sebou. Ale zjevne jsem byl hodny hoch (coz jsem vždycky, takze no suprise here) a poštěstilo se mi zahlednout jednoho velrybaka, jak na me zamaval ploutvičkou. Coz je vykon, který si cenim alepson na 3 bludistaky.
Ale obecně sedet v aute je trochu nuda, tak jsme zastavili,
kde se dalo a kde mohlo byt něco zajímavého. Takze jsem videli jeden lokalni historicky domek (hezky upraveny, s kavarnickou, asi 100 let stary) a nedaleko na vyhledu na tulene i tulene. Tech bylo teda méně a byli v méně fotogenických pozach nez včera, takze jsme po chvilce pokracovali dal. Pak uz byly jen nejake to miraduro a curaci pauzy.
Jednim z dnesnich cilu byl vodopad Dynjandi – jeho horni část pripomina dort s cukrovou polevou (ale nechutna tak :-( ) a kvůli tomu se nam dost libil. Vede k nemu dost turisticka cesticka a casu na jeho okukovani jsem mel o dost vice nez bylo potreba, protože Katka fotila tak zurive, az se musela vrátit pro prázdnou pametovou kartu do fotaku.
Každý (i takove nezavisle individuality jako my) zastavi u vraku lode Gardar. Ta je nejstarsi na Islandu, mozna protože s ni (planovane!) před 40 lety najeli na plaz. A tak si tam ted tak drepi, pomalu se rozpada a lidi si ji foti. Docela dobry duchod…
Ale hlavni cil byl stále před nami – ptaci utesy Latrabjarg. Jde o nejzapadnejsi místo Evropy, na coz upozornuje plastova tabulka za odhadem 150 Kc. A urcite diky tomu
si to tu oblíbilo mnoho ptaku, kteří si postavili bejvaky s vyhledem az do Ameriky. Uplne tedy nevychytali kanalizaci, takze to v nekterych mistech smrdi jak v kurniku. A mivaji tu celkem vetrno. A porad si je někdo foti. Hlavne tedy papuchalky, coz jsou dost srandovni stvoreni a zde jsou skoro na dosah ruky. Pote, co jsem videl, jak nekteri turisti riskuji, by me zajimalo, kolik zapalenych fotografu skončilo dole v mori. No nic.
Pak jsme se presunuli do nedalekého taboriste a jelikoz bylo pekne hnusne, zalezli do stanu.
Advertisement
Tot: 0.092s; Tpl: 0.027s; cc: 8; qc: 53; dbt: 0.0364s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb