Den 12 - vylet do ZOO

---

Kdyz vidite na Islandu ovci, tak je to uplne normalni. Kdyz vidite islandana nebo kone, je to trochu vetsi udalost, ale stejne zadneho bludistaka nedostanete. Ale videt tulene? To uz za zaznamenani stoji. Velrybu? Taky. Stado delfinu? Urcite! Slona? Ze vahas... Dinosaura? To uz musite prestat hulit marjanku.

Ale pekne poporade.

Rano jsme znovu prosli Hveravellirskou geotermalni oblast, protoze bylo vice svetla a hlavne Katka si tentokrat uz vzala fotak. Pak jsme absolvovali zdejsi turisticky okruh k jeskyni (=mensi dira v zemi) a kopecku (=prekvapive polokulovita vec, ked se lave taktak nepodarilo prorazit povrchovou vrstvu). Obtiznost byla, ze by to zvladla i batolata, takze to jako sportovni vykon nemuzeme uplne pocitat.

Pak jsme vyrazili zpet na sever. A konecne doslo k te zlomove udalosti, ktera zasadne ovlivnila bezpecnost na islandskych silnicich. Katka me pustila za volant. A ja zjistil, ze ridit automat za islandskeho provozu je uplna brnkacka. Proste jen tocite volantem. Pohoda. Sice v nekterych usecich musite jet dvacitkou, protoze plocha vymolu prevysuje plochu rovneho povrchu, ale troufnu si rict, ze kvuli memu rizeni nikdo na Islandu neprisel k uhone.

Pod mym velenim jsme navstivili Borgarvirki, kde si domorodci kdysi na cedicovem vrsku postavili pevnost. Stacilo jim postavit jednu zed, kterou uzavreli podkovovitou skalu, takze na Karlstejn to nema. A nikdy to ani nepotrebovali a nepouzili, ale nejakou dotaci na to asi cerpat zvladli.

Pak jsme udelali zastavku u Hvitserkuru. Coz je skala v mori vypadajici jako slon. Docela fotogenicka zalezitost. Na plazi se dalo najit vetsi mnozstvi musli a rybich a ptacich zdechlin, tak jsme stravili nejaky cas jejich sberem (tech musli, zdechliny nas tolik nezajimaly).

Pak jsme pomalu objizdeli poloostrov Vatnsnes, coz melo za nasledek, ze jsme si totalne zasvinili auto. Zdejsi cesta byla dost blativa, takze ke konci nebyla uplne poznat puvodni barva naseho auta.

Cestou jsme udelali nekolik zastavek. Na miste, kde mapy zahlasily, ze "tady tuleni", jsme se sli podivat na tulene. Ale vsude bylo jen mnoho kameni a tulene nevidet. A najednou se jeden kamen pohnul a ukazalo se, ze mezi tulenem a kamenem neni zas tak velky rozdil. Bylo jich tu docela dost, vyhrivali se na zatazene obloze a vypadali docela spokojene.

Na miste, kde mapy nehlasily vubec nic, jsme zastavili u ohrady s konema a chvili je obdovovali.

Na jinem miste, kde mapy hlasily majak, jsme obdivovali majak.

A na jinem miste se najednou uprosted fjordu zacalo hemzit hejno delfinu. Sice byly dost daleko, ale byli tam, takze si je v seznamu odskrtavam.

Dojeli jsme do Drangnes, kde maji kemp s krasnym vyhledem na more a primo u pobrezi maji 3 bazenky z horkou vodou. Vydrzeli jsme tam asi do jedne v noci a videli nedaleko proplouvajici malou velrybu (teda nevime, co to bylo, ale bylo to docela velke a pripominalo to rybu, takze jsme to logicky prohlasili za velrybu, i kdyz velryba je savec. Svet je holt komplikovany).

---