Advertisement
Published: November 29th 2008
Edit Blog Post
Cestou s klienty na Cancunske letiste jsem s hruzou zjistil, ze podel hlavni cesty z Tulumu do Cancunu rostou dalsi a dalsi obchodni centra a betonove hruzy, skupuji se ve velkem pozemky a mistni majske obyvatelstvo pomalu prestava mit na to, aby mohli zit tam, kde doposud zili. Kam az tohle pujde je pri soucasne krizi otazkou. Dalsi otazkou zustava co se stane pri te navstevnosti s nadhernym karibskym pobrezim. Dost mozne je to, ze to dopadne jako v Acapulcu, ktere byvalo kdysi rajem s nadhenou vodou a dnes uz je voda ponekud kalnejsi...uvidime. Jiste je to, ze jihovychodni pobrezi Yucatanu je plne turistu, dnes i Cechu, takze nekdy si pripradate tak trochu jako v novem lepsim Bibione, ale porad je to jeste docela zazitek. Po navratu z letiste sbirame s Manuelem klienty u plaze, byli tam cely den a ja jsem dostal pri prijezdu k mistu srazu zachvat smichu, protoze vsichni byli asi tak o sto procent tmavsi nez kdyz jsme je tam rano vysazovali. Vetsina mela zrejme fajn noc, plnou zhave vasne a Panthenolu.
Uplne jsem vynechal navstevu Tulumske archeologicke zony, samozrejme, ze jsme tam byli. Pri tom velkem poctu navstevniku je alespon fajn, ze se tam da vykoupat
a na hafo lidi na koupaku jsme prece zvykli, takze nam to az tak neva...
Brzy rano nasledujici den vyrazime na nasi posledni mexickou staci a to je prejezd do hranicniho mesta s Belize, do Chetumalu. Tam opoustime nas autobus a presedame na mezinarodni expres do Belize City. Pan Rene Manzanilla prezdivany "zaba" mi dava skvelou cenu a okamzite nabizi sluzby smeny penez. Chlapci vi jak na turistech vydelat.
Na hranicnim prechodu jsem mel po nalade, protoze mexicky celnik si natvrdo rekl o fixni uplatek, ktery maskoval za janevimco. Bylo to 100 pesos na osobu, coz je kolem 200 na nase, mozna neco vic. Ptal jsem se tedy za co ze platime, u toho mu sekundoval ridic autobusu, ktery nalehal, ze nemame cas a ze jestli to budu zdrzovat, ze me tam necha a pojede, vyborne sladene to meli chlapci. Kdyz jsem chtel od mexickeho celnika potvrzeni za prijate penize a dukladne vysvetleni, ktere mohu podat svym klientum, zacal se domahat me pruvodcovske licence a rekl, ze jestli ji nemam, ze me zadrzi tak at se rozhodnu jestli mu zaplatim nebo ne. Vzhledem k prutahum jsem nakonec zaplatil jako dalsich 18 cizincu v autobuse, docela vas to dostane, kdyz vas
tlaci uniformovana osoba do uzkych, nechutne.
Belizsti celnici se tomu jen usmali a vrele nas uvitali v jejich zemi. V autobuse samozrejme nechybeli Menonite cili tak trochu Belizsti amishove, kteri po celou dobu jizdy konejsili uplakane dite. Konstatovali jsme, ze dite place zrejme kvuli tomu, ze vidi, ze ostatni lide v autobuse jsou moderne obleceni a ze kdyz se podiva na sve druhy a predstavi si, ze v tom bude zit cely zivot, tak musi plakat...
V prvnim Belizkem meste nabirame dalsi pasazery, zahy stavime v Orange Walk, kde pan uspechany ridic s usmevem pul hodiny klabosi s nejakym mafianem o kseftech, ktere jeste cestou musi udelat. Na predmesti Belize City vykladame obri kontraband potravin, ktere jsme vezli z Mexika a kvuli kterym se nam do zavazadloveho prostoru skoro nevlezla zavazadla, no budiz...
Na autobusaku uz na nas volaji garifuna taxikari kamze nas maji odvezt. Skaceme do tri taxiku, muj batoh se vsemi penezi kouka z nedovreneho kufru a v rozbitych ulicich Belize City je temer na vypadnuti, takze kdyz prijizdime do pristavu, mam vykrouceny krk, ale batoh to ustal.
Dalsi belizky cernoch mi vrel asistuje pri koupi jizdenky do Gvatemaly, je uzasny a tlaci na Pakistance za pultem slovy,
hele on to zna, ma tu napsanou cenu z lonska, pekne mu slev a aniz bych se musel nejak namahat, Pakistanec slevuje, vubec jsem nestihl tomu Belizanovi ani dat nejake spropitne, protoze v pristavu proste jde jeden obchod za druhym a ani se clovek nenada a uz sedi v rychloclunu na oblibeny a dlouho ocekavany Caye Caulker. Cestou na nas ostrov jeste vysazujeme jednoho cernocha, ktery bude asi pkny vatanen, protoze vyskakuje na ostrove, kde jsou videt jen uhledne vysazene palmy a golfova hriste. Presne s prijezdem lodi prijizdi golfove vozitko, pan jako jediny vyskakuje z lodi se dvema spise mensimi taskami Louis Vuiton a peclive upravenym ucesem na hlave...olalala, ze se vubec zahodil a jel s nami verejnym taxikem, asi chtel zamachrovat.
Prijizdime na Caye Caulker, presouvame se do hotelu a zaciname nasavat prijemnou atmosferu tohoto karibskeho batuzkarskeho raje. Obchody s potravinami tu maji obsancovane cinani a radne si za to nechaji od zakazniku zaplatit. Vecer jdeme do restaurace na meho vysneneho humra, ktereho jsem pred 2 lety nemohl kvuli zdravotnim potizim a je to dobrota. Uzasny vecer, zapad slunce, jasne zarici mesic, ktery je temer v uplnku, teply vitr od more, je to raj...Vecer jeste jdeme zaposlouchat reggae
v baru na konci ostrova, kde navic sedi spousta cesovatelu kolem zapaleneho ohne, jen bratry Nedvedovi nevidet...
Advertisement
Tot: 0.077s; Tpl: 0.011s; cc: 7; qc: 45; dbt: 0.0447s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb