Cu Chi tunnels

---

Geo: 10.9412, 106.485

Ráno si dáváme výborné Pho Bo v již známé Pho Boárně a vyrážíme na nádraží k autobusu číslo 13. Sice nevímé v kolik jede, ale máme štěstí a zrovna je jeden takový na odjezdu. Nasedáme a vyrážíme. Autobus je to celkem pohodlný. Na konečné přesedáme na další autobus, který by nás měl dovézt až k cíli. Je to autobus č. 79. Vzhledem k tomu, že nevíme kde vystoupit, oslovuji člověka, který od nás vybírá peníze a prosím ho o pomoc. SIce neumím ani slovo vietnamsky a on ani česky ani anglicky, ale posunky se domlouváme a vypadá to, že se i chápeme. Na jedné křižovatce nás upozorňuje, že je čas vystoupit. Trochu rozpačití vystupujeme, ale za chvíli vidíme nápis Cu Chi tunnels, což nás uklidnilo. Vcházíme do areálu a hlad nás táhne přímo do místní restaurace. Ta je přímo na břehu řeky. Tedy ze začátku to jako řeka vůbec nevypadá, protože je plná čehosi zeleného (rostlinstvo) a to až tak, že není prakticky vidět hladina. Za chvíli ale hlavní masa odplouvá a objjevuje se na chvilku i hladina. Opravdu ale jen na chvilku, protože proud přináší další a další rostliny. Některé jsou vysoké i kolem metru a prakticky vytváří plovoucí ostrov. Po chvilce zjišťujeme, že část restaurace je vlastně na hladině této řeky.Na této části dokonce sedíme a objednáváme si oběd a pivo. Po obědě kupujeme vstupenky a vcházíme do areálu. Nejprve se dostáváme k nádherné pagodě, ve které bohůžel probíhají nějaké stavební práce, což malinko kazí dojem, ale i tak je moc hezká. Po chvilce přicházíme k jakémusi stánku, kde se dozvídáme, že tdy vlastně začínají samotné tunely. Vydáváme se tedy za místním průvodcem, který nám ukazuje směr kam jít. Přicházíme k jakémusi přístřešku, kde již probíhá přednáška v nějakém jazyce, kterému úplně nerozumíme. Chceme po kračovat dále, ale zastavuje nás nějaká paní, že máme vydržet. Po skončení přednášky přichází nějaký muž oblečený jako voják a zkráceně nám popisuje onu problematiku v angličtině. Pak nás vede k samotným tunelům. Popisuje jak je budovali, jak v nich žili a nakonec nás vede i přímo do nich. Jsou opravdu malinkaté, prostě na velikost průměrného "rákosníka". Ukazuje nám spoustu podzemních místností. Ubytování, operační sál, meeting room.... Musí se nechat, že to měli opravdu vychytané. Po prohlídce malé občerstvení a jdeme zase zpět na autobus. Ten stopujeme opět nakřižovatce, kde jsme vystoupili. Chvilku čekání jsme vyplnili zakoupení osvěžujícího nápoje v místním obchodě, kde nám i paní poradila, který autobus stopnout. V místě přestupu si dáváme večeři na ulici a pak nasedáme do autobusu zpět do Ho Chi Minhu. Po příjezdu se ještě jdeme trochu občerstvit na místní food festival. Dali jsme si cosi, co ani nevíme co je. Vypadá to jako malý ptáček. Po občerstvení se vracíme na pokoj a jdeme spát.

---