Oprava motorky a cesta na sever

---

Geo: 17.4065, 105.037

Dnešní noc a ani probuzení nepatří k těm příjemnějším. Naši souložníci vstávají kolem páté a vůbec je nezajímá, že se tam ještě někdo snaží konečně spát. Děti vřískají, schválně co nejblíže u nás, bouchají si míčem, nikoho ani nenapadne mluvit trochu tlumeným hlasem. Nejen sousedé se na nás chodí dívat, ale dokonce všechno domácí zvířectvo, slepice, husy, psi. Naštěstí je prase dost neohrabané aby se k nám dostalo. Takže po probdělé noci, kdy neustále kašlali děti, kohouti pro jistotu kokrhali již od půlnoci a různá domácí zvířata se snaživší dostat se k nám kvílí a dělají spousty hlasitých zvuků, jsme nuceni vstát kolem osmé. To k nám přichází paní domu, sedá si vedle nás a kouká na nás dokud mne opravdu nevyhání ze spacáku. Jsou to nezdvořáci 😊 Rozespalí a unavení se kodrcáme na snídani a pak zkontrolovat jak je na tom motorka. K mému překvapení se na ní pracovalo s velkým nasazením a už to vypadalo, že se chýlí k finiši. Bohužel to bylo opravdu jen zdání, což se potvrdilo asi o dvě hodiny později, kdy jsem si již naivně šel po kávě vyzvednout motorku. Vše je zase odstrojené a pán vypadajíc dost nešťastně ukazuje na místo, kde se šroubuje svíčka a tváří se, že je něco špatně. Sundává onu část motoru, usedá na motorku a mizí pryč. To se již stávám trochu nervózní, ale zatím nepropadám panice. Vracíme se tedy na “ubytování”, to ovšem nebyl moc dobrý nápad. Nejprve to vypada, že pan otec zavírá a nikdo není doma, jak se však po chvíli ukazuje, byla to naivní domněnka. Jakmile uleháme, vrací se celá rodina posilněna o dvě sousedské rodiny včetně dětí. Usedají kolem nás a evidentně se nechtějí hnout dokud s nimi nebudeme mluvit. Marťa je poměrně úspěšně ignoruje, já podléhám nátlaku a snažím se navázat nějaký rozhovor. Já mluvím česky, protože snažit se o angličtinu je zbytečné, oni mi odpovídají překvapivě laosky. Po chvíli mi dochází témata, tak přehazuji dav na Marťu a odcházím za sousedem, aby mi pomohl zjistit o co jde s tou motorkou. Pán se stále ještě nevrátil a to už jsem pomalinku panice propadal, ale uklidnila mě informace, kterou dostávám od jeho matky v překladu od našeho známého “američana”. Říká, že jel jen převrtat závit a brzy se vrátí. Odcházím tedy vysvobodit Marťu. Tu opravdu nacházím v obklopení rodiny. Odcházíme tedy raději na oběd. Po obědě se již opravář opravdu vrací a poměrně záhy je vše opět v kupě a motorka nastartovaná. Super. Říká si o smluvených 550 tis kipů, usedáme na motorku a vyrážíme. Balíme si věci, loučíme se s rodinou, se sousedem a vyrážíme. Motorka jede a já jsem happy. Snažím se ji fakt šetřit, tak nám to úplně moc neubíhá. Když dorážíme k cíli dnešní cesty, začíná mé nadšení postupně opadat. Zastavujeme u guesthousu abychom se zeptali na cenu a když odjíždíme, nedaří se mi vůbec nastartovat. Po chvilce tedy motorku nakopávám a u dalších guesthousů se stav opakuje.Pak mi zhasíná LEDka na palubce, jedna z mála které ještě svítí, a za další chvíli, když se setmí a já chci rozsvítit světla, zjišťuji, že světla taky nesvítí 😞. Ach jo. Jedem se ubytovat na jídlo a raději odpočívat. Uvidíme, co přinese zítřek.

---