Golden Temple

---

Geo: 31.6223, 74.8796

Ráno se budíme kolem 4té, dobalujeme věci a vyrážíme ven, kde má ve 4:30 čekat TAXI. Překvapivě tu nikdo nečeká. Volám tedy kolem 4:40 a budím člověka, který volá jinému aby nás vyzvedl. Ještě pár telefonátů a už se někdo kodrcá. Super... Tak snad ten bud v 5 stihnem 😉... Naštěstí ho stíháme v pohodě a dokonce nám řidič cíticí moooožná trochu stud ze zaspání ukazuje, který bus to je. To je celkem nápomocné, protože veškeré nápisy jsou v hindi. Nasedáme do busu a zabíráme přední sedadla vedle řidiče v domění, že tu budeme mít spoustu místa. Za chvilku však přichází průvodčí a zabírá místo kde máme batohy s tím, že kolem nás evidentně bude stále chodit. Dávám si nohy na poklop od motoru a dělám si pohodlí. Ne na dlouho. Když to vidí průvodčí okamžitě mě napomíná, že nohy na motor ne a několikrát se modlí k motoru a hladí poklop. No potěš... Jesti motor funguje jen na motlidby, tak to bude super cesta 😉... Startujeme a vyrážíme. Zprvu to vypadá, že bus bude poloprázdný, ale za chvilku se postupně zaplňuje. Netrvá dlouho a i přes průvan, který funí skrz celý bus díky netěsnícim a stále samovolně se otvírajícim oknům, usínáme. Po nějaké době zastavujeme na snídani. Já jdu koupit čaj a vyčůrat a jdeme zase spát. Cesta je kupodivu pohodlná i přes stav a stáří autobusu, protože překvapivě vede z velké části po opravdické čtyřproudové dálnici. Pravda, občas nás malinko zbrzdí koňský povoz, který na našich dálnicích zase tak často nepotkáme, ale aspoň se nám zvedla průměrná rychlost z 20 na 50 km/hod. Na telefonu 9:30 a my jsme na místě, paráda. Vymotáváme se z nádraží a směřujeme si to ke Zlatému Chrámu a doufáme, že po cestě najdeme ubytko. Ceny jsou ale tak nehorázné, že nakonec míříme do chrámu s tím, že oželíme trochu pohodlí a zkusíme okouknout místní ubytování, které má být zdarma. Odkládáme boty do úschovny, myjeme si nohy, navlékáme šátek na hlavu a už jsme tu. Paráda, fakt zlato. Jakpak asi těch 750kg zlata použitého na chrám odnesem 😉... Proplétáme se mezi poutníky ověšeni batožinou směrem k ubytku. Po cestě míjíme ohromnou jídelnu, kde servírují celý den jídlo zdarma. Dorážíme do ubytky a obhlížíme pokoj, který je sdílen třemi lidmi a dle věcí tu už někdo je. Zprvu se nám to moc nezdá a rozhodujeme se zkusit podívat po alternativě, ale když vycházíme ven? Oba se shodujeme, že to zase tak zlé není a že se nám už nikde chodit s batohem nechce a tak se vracíme zpět a ubytováváme se. Vyrážíme zpět k chrámu a do chrámu. Musíme si nejdřív vystát frontu přes molo, které do chrámu vede a kde čeká spousta poutníků, aby následně bouchla hlavou o práh chrámu. My si tuto skušenost necháváme ujít a pouze si ho prohlížíme. V přízemí je "kapela", která hraje a zpívá verše ze svaté knihy. Toto je následně reprodukováno do celého areálu a zní to tu celý den. V dalším patře sedí muž, který čte z ooohromné knihy a spoustu poutníků přeříkává motlidby s ním. Nakonec se dostáváme na střechu, kde chvilku vegetíme na sluníčku. Konečně přichází čas oběda a my jdeme vyzkoušet místní jídelnu. Po cestě potkáváme postaršího sikha, který se se mnou dává do řeči a táhne mě sebou na jídlo. Yan docela ignoruje, ale já na ni dávám pozor a táhnu ji taky. Týpek mi vše ukazuje a tak ho následujeme, což je super. Vypadáme, že víme co děláme 😊. Fasujeme nářadí a už stoupáme do patra, kde čeká dav lidi. Najednou se otvírají dveře a dav mizí v místnosti a my s ním. Velká hala kde jsou na zemi pruhy koberců, na něž lidé usedají do řady a pokládají nádobí před sebe. Naštěstí se i na nás dostavá kousku koberce a tak usedáme společně s naším kamarádem a čekáme na jídlo. To se kolem najednou prohnal týpek s kbelíkem na konec řady a už z kýble nakládá na talíř Dal ( pro taťku-něco jako čočková polévka), za ním další týpek s kbelíkem, který rozdává curry. Další v řadě rozdává chapatti (placky z mouky) a jako poslední přijíždí mechanizovany dávkovač vody. Je to pecka!. Za chvilinku se vrací další a dává zájemcům nášup. Pche jasně že neváhám, a to hned několikrát. S krásně plným žaludkem se loučíme s kámošem a po cestě pryč obdivujeme neuvěřitelnou efektivnost, s jakou probíhá mytí použitého nádobí a příprava dalšího jídla. Je to fakt super. Jdeme do města najít nějaké kafe a internet, abychom mohli nějak naplánovat další cestu. To se nám daří pouze v milstním vegetariánském McDonnald's. Na večeři míříme do nedaleké restaurace na Thali (místní specialita-chapatti a spousta mističek). Po jídle si jdeme prohlédnout chrám osvícený za tmy. Vzhledem k tomu, že jedny boty máme stále v úschovně a sandále se nám vejdou do batohu, zastavujeme kousek před vchodem a ukládáme boty do batohů. Když už přicházíme k vchodu, volá na nás nějaká žena a upozorňuje strážce u vchodu, že máme boty v batohu. Potvora 😉... Je mi jasné, že nás viděla, a tak ani nevzdoruji, usmívám se na ní a jdeme dát boty do úschovny. Ona se nám ještě omlouvá, ale že je to dům páně a neni hezké mu tahat boty do domu. Chápavě přikyvuji. Chrám je fakt hezkej. Záříci uprostřed noci. Děláme fotečky, vyzvedáváme všechny naše boty a vracíme se do našeho ubytování. Je už celkem pozdě a v našem pokoji stále nikdo. Jen chvilku kecáme s klukama z vedlejšího pokoje, žasneme nad spoustou poutníků spícich venku na nádvoří, obdivujeme kvalitu a čistotu místních toalet, které obsluhují velkou spoustu lidí a díky každohodinové údržbě hadicí a mopem jsou stále čisté a ukládáme se ke spánku...

---