Advertisement
Published: March 6th 2009
Konecne Indie ...
... aneb dej mi tecku, ty blbecku ...Letadlo hladce klouzalo nad indickym subkontinentem, kdyz letuska zahlasila, ze za par minut pristaneme v Mumbai, kde je momentalne sobota kratce po poledni, kolem tricetipeti stupnu Celsia. Za chvili uz se letadlo zacalo norit do rozzhaveneho nazloutleho smogu a na obzoru nebylo videt nic jineho nez slumy, tovarni kominy a kdesy na obzoru unavene Arabske more ... welcome to India!
Mumbai Vlastne vse probehlo velice hladce. Bagl doletel, s chlapci jsem se potkala, penize vymenila a taxik (udajne znacky Tata) jel obstojne priblizne 3/4 hodky do nami vytipovaneho hotelu Lawrence (snad vzpominka na Arabii?). Vse klaplo a my se uz brzy prochazeli po prelidnene Mumbaji a na pameti meli statistiku typu: 55%!o(MISSING)byvatel Mumbaje zije ve slumech (cca 9milionu). V Mumbaji je nejvetsi asijsky slum o plose 1.7km2 a zije v nem cela Praha i s Brnem. No, konecne tady clovek pozna co znamena: "bylo tam strasne lidi", vzdyt i oblibeny napis na indickem tricku hlasa: "Prijed do Indie ... miliarda lidi se prece nemuze plest!" a to vse doplnuje obrazek hlavy na hlave ...!
Prvni ukol znel koupit listek do Varanasi. Victoria Station je krasna goticka stavba, kterou projde 2.5milionu lidi denne. Nemohli jsme se vyznat, takze jsme byli snadnou
Victoria Station
Goticka budova hlavniho mumbaiskeho nadrazi. Denne ji projde 2.5milionu lidi! nahanecovou koristi jakesy cestovky. Po asi hodinnovem dohadovani jsme nakonec listek sehnali, ikdyz se znacnymi pochybnostmi o jeho pravosti. V Indii totiz funguje tzv.rezervacni cekaci system, ktery doposud ne scela chapu, takze s nim nebudu zatezovat ani tento blog. Vecer jsme stravili prochazkou po nabrezi, shanenim pitne vody v lahvich a u piva na pokoji povidanim ...
Dalsi den jsme prosli kolem notoricky znameho hotelu Taj Mahal (po teroristickem utoku v rekonstrukci), kolem Brany Indie, dali kavu v italske kavarnicce a obed v mistni vyvarovne. Pak odfrceli lohi na tzv.Elefand Island na kterem byla zajimava jen ona cesta lodi neuveritelne spinavym pristavem s vyhlidkou na ropne veze. No a po kratke prochazce po mistnackem trhu jsme v hotelu jeste dali sprchu a mirili na nadrazi. Trochu jsme nestihali a tak samozrejme i zakufrovali. V agenture, kde nam meli vymenit rezervaci za jizdenky nikdo samozrejme nebyl, vsude bylo horko a dostavenicko mela snad ona miliarda lidi. Nakonec vse ale klaplo, listky nam nekdo pomohl vytisknout a my 0:13 vyrazili na 30ti hodinovou cestu vlakem smer Varanasi. Kupe, kterym je v Indii cely vagon jsme sdileli s priblizne 70ti lidmi, kteri samozrejme patri k te lepsi indicke spolecnosti, ale popotahuji nosem, jsou
Mumbai
v podvecer hlucni a bezohledni uplne stejne jako vsichni ostatni v tehle neskutecne spinave zemi.
Jizda probihala hladce, hrali jsme clobrdo, cetli si, hrali asociace a povidali si a pak jsme zase dalsi vecer usnuli a po priblizne 30 hodkach byli vyhozeni ve Varanasi.
Varanasi Chtelo se mi kricet: "kravo, co sem lezes!" ... nejen na to mnozstvi krav co se cloveku mota do cesty, ale hlavne na sebe! Vsude spina, smrad, vykaly zvirat i lidi, nahaneci, tuk-tukaci a lidi, co vypadaji jako certi ... snad jsme se ocitli to rano v predpekli! Uzkymi ulickami mezi kravami a hovny jsme se dosourali k hotelu, kde bylo o poznani pratelstejsi atmosfera. Na pokoj jsme sice jeste chvili cekali, ale to rano jsme stravili pri snidani s vyhledem na Gangu, nad kterou vychazelo prave slunce a pod nami se valil nikdy nezhasnouci kour z ghatu spalujiciho jednu mrtvolu za druhou.
Prochazka podel ghatu se neda vylicit ani slovy ani fotkami, je to o prozitku, ktery se dostavi hlavne pri pohledu na horici hranice, z kterych koukaji lidske udy v ruznych stadiich opaleni. Zvlastni bylo, ze mi to vubec neprislo neprirozene, proste se verejne spali lidska schranka a popel z ni se pak vhodi do
Mumbai
Hotel Taj Mahal - chlouba vsech Indu, momentalne v rekonstrukci po teroristickem utoku v prosinci 08. reky. Co mi vsak prijde absolutne neprirozene, hranicici s prasarnou je to, co se deje na ostatnich ghatech, kde mistni kali, moci na schody i do reky a v te vode se pak koupou a piji ji ... v tom nevidim ani viru ani tradici, v tom vidim to, ze ti lide jsou proste dobytci! Trochu odpocinout od techto vjemu daji cloveku mistni chladne ulicky, ktere jsou sice preplnene prodavaci, ale proti vjemum a podnetum, ktere na cloveka pusobi na ghatech je to prochazka londynskou zahradou. V pruvodci radi po setmeni nevychazet mimo hotel. Poslechli jsme a po setmeni sledovali plameny a kourem ozareny ghat, na kterem se spaluje nepretrzite uz nekolik set let.
Rano jsme si doprali vychod slunce na lodicke plujici podel ghatu ... krasa! Cvicici, meditujici a vykrikujici svati muzi prisli pozdravit dalsi den ...
Odpoledne se loucime s timhle neuveritelnym mistem a mirime pres noc smer Taj Mahal. Spoustu lidi odsud odjizdi smer Nepal ... no, priste! Nejak mi dochazeji sily :o(
Advertisement
Tot: 0.272s; Tpl: 0.013s; cc: 20; qc: 80; dbt: 0.167s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.3mb
