Advertisement
Published: February 26th 2009
... o Khmer Rouge jsem toho vedela jen z detstvi velmi malo. Pamatuji si ze zprav termin Rudi Khmerove, vedela jsem ze zaminovali cast Kambodze, vedela jsem, ze Jolie a Pitt adoptovali Kambodzana a vedela jsem, ze Rudi Khmerove sve vezne neskutecne mucili nez je konecne zabili. Ale nevedela jsem, ze nam obema tohle tema bude harasit v hlave dalsich nekolik dni a dokonce predci i dojem z navstevy Angkoru, ktery mel byt vrcholem nasi cesty po JV Asii.
Phnom Penh Tohle hlavni mesto nas moc mile prekvapilo! Proti dire po granatu Vientine je to klasicke mesto, kde my ze Sporilova bychom se meli orientovat velice snadno. Ulice jsou na sebe pekne kolme a ocislovane pekne postupne ... lec jsem se neorientovala a prvni rano pekne zakufrovala a vubec me neprekvapilo, ze jsem se rano divila, ze mi pripada, ze slunce vyslo na zapade ;o)))! ... ale pak uz to bylo dobry. Nebyt toho, ze jsme nasly jedine kambodzske KFC a zrejme po trochu zmrzliny jsme se priotravily! Ja mene, ale Misku to drzelo cele dva dny, ale fakt krute! Nicmene nez se streva stacila totalne vzbourit, prosly jsme cast mesta, vystoupily na jediny kopecek ve meste (Phnom), daly si
Trznice
V Phnom Penhu maji krasnou trznici ve stylu Art Deco ... bohuzel pod nanosy odpadku!kavicku v krasnem kolonialnim dobe na nabrezi Mekongu a stacily mit neuveritelne hnusnou zkusenost s mistnimi detmi ulice! Chtely jsme si koupit pruvodce po Kambodzi a protoze ho krome obchodu prodavaji i tyto chude deti, rekly jsme si, ze dame vydelat jim. Bohuzel jsme knihu koupily od jedne holcicky a ostatni pak chtely, abychom si ji koupily i od nich - nejdrive jsme jim vysvetlovaly, ze uz jednu mame ... pak jsem razne rekla: "no!" ... no a odpovedi mi bylo: "fuck off!" ... samozrejme jsem zacala z pohledu dospeleho (uplne spatneho) vysvetlovat, ze kdyz takhle bude mluvit, bude chudej porad, dostalo se mi stejne odpovedi, a tak jsem odchazely stredem. Nicmene cca 5 deti slo stale za nami se stejnymi slovy na rtech! Nutno podotknout, ze to bylo na nejrusnejsi ulici mesta, presto nikdo z mistnich nehnul brvou aby spratky zahnal ... no tak jsme zasly do kramu a chvili cekaly a kdyz to neprestavalo, bouchla jsem do dveri a vyrazila na ne ... a pak utekly a daly pokoj! Hold kazdy dobry skutek bude nalezite potrestan ... zkazily to vsem ostatnim zebrakum po ceste! Byly jsme z toho trochu spatne ...
Pres noc nam pak zacaly pracovat streva
Phnom Hill
Wat podle ktereho se cele mesto jmenuje nedobrym zpusobem ... nicmene nas cekal vylet pravdepodobne nejtezsi na nasem putovani.
Druhy den jsme si pujcily kola a vyrazily hned poranu do veznice S-21. Pol Potovi chasnici tehdy v roce 1975 ohranicili cast Phnom Penhu a ze skoly, ktera se nachazela priblizne uprostred teto oblasti udelali vyhlazovaci tabor a vezeni. Nejsem zastancem navstev koncentraku a podobnych zalezitosti, ale kvuli tem 17 tisicum mrtvych lidi, co si to tady "uzili" az do konce jsme tam proste musely. Jak to v tomto dnes muzeu vypada je na fotkach, nicmene to, co to udelalo s nami bylo ... Nebyly jsme vubec najedene, venku 40 stupnu, bolely nas streva a pohledy na mucici nastroje, vezenske kobky, fotky umucenych lidi ... hruza, kterou jsem jeste nikdy nezazila! Kratce potom jsem zacala cist Pol Potuv zivotopis, na internetu jsme si nasly co se k danemu tematu dalo a dalo by se rict, ze na to myslime do ted ... obvzlaste kdyz v Kambodzi vypada kazda skola jako prave ta, ktera byla premenena na tohle hnusny vyhlazovaci misto!
Odpoledne jsme pak zamirily na do Kralovskeho palace a vzhledem k urovni dopravniho chaosu byly rady, ze jsme kola v poradku vratily. Co nas v Kambodze mile prekvapilo
Uvnitr watu
I presto, ze byl Pol Pot take kdysy mnichem,nechal vyvrazdit vetsinu mnichu a nechal znicit vetsinu watu. byla daleko vyssi zasobovani nez v Laosu. Obchody zasobovane mozna lepe nez u nas. V pripade navstevy turisticke atrakce clovek dostane i vstupenku a nejakou mapicku ci povidani! Vetsina lidi umi alespon neco v anglictine, deti hovori temer plynule ... Take hotelove pokoje byly vybaveny teplou vodou, AC a TV s priblizne 60 programy vc. HBO a MTV. Bohuzel co me totalne dostalo bylo obrovske mnozstvi vsudypritomnych odpadku! Videla jsem sice nejake fotky od Sibika, ale tuto???? ... no hrozny, jsou vsude a oni se nad tim blahosklonne houpou v sitich!Z Phnom Penhu do Siem Reap, kde jsou svetozname ruiny khmerskeho mesta Angkor jezdi bus. Nicmene jsme se placly pres kapsu a vyrazily do tohoto mesta stylove lodi. Z PP jsme odjizdely v 7:30 rano, cast jely po rece Tonle Sap proti proudu a pozorovaly zivot v tzv.plovoucich vesnicich, pripalovaly se na strese lodi a docela si to uzivaly do chvile nez se reka zacala menit ve stejnojmenne jezero. Je obdobi sucha a voda znacne ubyva ... nebylo se tedy vlastne cemu divit, ze jsme uvizli na melcine! Lod se zacala povazlive naklanet na bok a my narychlo zacaly chytat fotaky a vse co nebylo schovane v privazanem batohu. Ne
Pristi stanice - Saigon
Mit tak cas a nemuset domu smerem na zapad, ale jet dal po Mekongu, do Vietnamu, dal do Indociny ... tak Korejci ... ty vytahli baguette a za znacne hlucneho povzbuzovani chlapa s tyci zacali debuzirovat! Takze jak se pozna, ze se lod potapi? Korejci vytahuji bagety ;o) Nakonec nas chlapy dlouhymi tycemi dostrkali na hloubku a po dalsich asi 3 hodinach po jezere jsme v jedne plovouci vesnici vpluli na reku a pristali kousek od Siem Reapu. Tam uz nas cekal tuk-tukar z predem zamluveneho guesthousu ...
Dalsi dny jsme si pujcily kola a koupily 3 denni vstupenku do Angkoru. Hlavni ruiny se nachazeji na plose priblizne 30x40km, a tak jsme se doslova vykoupaly ve svem vlastnim potu - strasny horko v tomhle kambodzskem vnitrozemi! Ale stalo to za to (viz fotky), ale i mestecko Siem Reap je moc hezke. Asi nem v pameti zustane tzv. Khmer Amok (uzasne jidlo v kokosu), Traditional Khmer Massage (zustaly mi po ni modriny) a asi nejlepsi Coconut Shake na celem putovani!
Angkor byl nase posledni misto pred zaverecnym Bangkokem. Vyrazily jsme tedy ze Siem Reapu jedno rano smer zapad. Cesta byla udesna. Na kambodzske strane pouze hlinena!!! Pak jsme si jeste vytrpely 3 hodiny na hranicich, kde jsme musely cekat mezi partou zebrajicich deti a koukat se do jejich umounenych tvari a
Deti ulice
Mnoho chudych, zebrajicich ... kterym ale nepomuzu, ze jim dam penize! rikat: "no!"
Konecne kolem osme vecer jsme byly na Kao San Rd.! Hostel jsme mely zamluveny, a tak jsme daly pad Thai, Chang Beer, citily se jako doma a vzpominaly na celou cestu. Dekovaly jsme Bohu, ze je to vse v klidu za nami, ale na druhou stranu nam bylo smutno, ze to nase asijske putovani konci ... no jako ostatne vzdycky!
Advertisement
Tot: 0.059s; Tpl: 0.012s; cc: 9; qc: 25; dbt: 0.0287s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb
