Pingyao

---

Geo: 37.21, 112.17

Ráno je opět tady, ale tentokrát jsme se aspoň vyspali a docela i pohodlně, takže spokojenost a můžeme vyrazit vstříc novým zážitkům. Hned na nádraží se ale raději ptáme, odkud, že nám to jede večer vlak do Xianu, protože pojedeme rychlovlakem a na lístku, který jsem koupil v předstihu ještě v Beijingu, je trochu jiný název stanice. U okénka se dozvídáme, že to musíme přejet na nové nádraží a máme použít bus č. 3. Super, lepší to zjistit teď než odpoledne na poslední chvíli. Využíváme tedy místních toalet k ranní hygieně a vyrážíme na nové nádraží s tím, že se aspoň podíváme kde vlastně je a hlavně, že si tam rovnou necháme batohy v úschovně. Odchytáváme tedy autobus a vyrážíme. Jedeme cca 15 min a přijíždíme k novému nádraží, které je postavené uprostřed polí. Ještě zde probíhá spousta stavebních prací, ale otevřené už naštěstí je. Hledáme tedy úschovnu zavazadel, ale nějak marně. Když nás od bezpečnostní prohlídky posílají k lístkům a od lístků zase zpět, potkáváme někoho, kdo se nabízí, že nám úschovnu ukáže. Provádí nás skrz bezpečnostní prohlídku a vede nás do…. obchůdku? Trochu vyjeveně koukáme a on nám naznačuje, že on je majitel onchůdku a že nám batohy pohlídá. Když se ptám na cenu, odpovídá 20RMB, což je 4x více než jsme platili za úschovnu posledně. Usmívám se na něj a s díky odcházíme, začíná slevovat na 10, ale i tam mu naznačuji, že to raději vezmeme batohy zpět do města. Pak tedy přistupuje na našich 5RMB. S trochou nejistoty opouštíme batohy a vyrážíme zpět do města. Bus na parkovišti stále stojí a dokonce přibyl i další. Když chceme nasednout, vysvětlují nám řidiči vykukující ze zakouřeného autobusu, že jedou až za 30min. OK, říkáme si, počkáme. Usedáme na obrubník a v tom startuje bus a vykukující řidič říká ať nastoupíme. Trochu překvapeni změnou v jízdním řádu nastupujeme. Necháváme se vysadit v těsné blízkosti starého města, ale před tím než tam jdeme, stavujeme si koupit snídani a Marťa místní SIM. To se nakonec ukázalo býti složitější než jsme předpokládali, ale nakonec se podařilo. Teď už konečně vyrážíme do města. Než projdeme hradební branou, bavíme se ještě tancujícím personálem jakéhosi obchůdku. Pak se už dostáváme do městečka.Dostáváme se do starých uliček historického města, které jsou krásně barevné a plné různých obchůdků, nejčastěji ovšem zaměřeny na turisty. Dostáváme se dále do centra a naše chuť na kávičku silí a tak se zastavujeme v jakemsi stylovém guesthousu a dáváme si kávu. Pak pokračujeme dále městečkem a procházíme si místní uličky. Když na nás přišel hlad, dáváme si místní “specialitu” Pingyao beef, což je studené hověží, které prošlo nějakou snad speciální úpravou. Ne není to žádná pecka, ale jíst se to dá. Pak se vydáváme podél městských hradeb, které májí být vůbec nejzachovalejším hradebním opevněním v Číně, až se dostáváme k Jižní bráně. Zde chceme vylést nahoru na hradby, ale zjišťujeme, že bychom si museli koupit hromadnou vstupenku zahrnující i všechny ostatní zajímavosti ve městě, o které nestojíme. Zkouším se ptát, jestli opravdu není možné si koupit vstup jen na hradby, ale dostává se mi jen negativní odpovědi. Když už chceme odejít, volá na mě ten hlídač, kterého jsem se ptal a ukazuje mi ceduli, na které je anglicky napsáno, že sbírá zahraniční mince a jestli mu nemůžu pomoct. Vytáhl jsem z peněženky českou pětikorunu a řekl mu, že když nás pustí nahoru, dám mu ji. Ani neváhal, vzal pětikorunu a už nám odpípával vstup svou čipovou kartou. 😊 Páááni, tak to jsem nečekal…. Super… a už jsme na hradbách. Je tu moc hezký výhled na město, takže děláme fotečky a jdeme se projít po hradbách. Chvilku přemýšlíme, že bychom došli až k další bráně a tam sešli, ale bylo to daleko a hlavně nás napadlo, že by tam mohli kontrolovat lístky a tak jsme raději použili stejný východ. Pak už procházíme městem zpět a opět se zastavujeme v guesthousu, ale tentokrát na kakao. Napoprvé se jim moc nepovedlo, ale podrůhé už to bylo lepší. Chvilku tu trávíme a mimo jiné vytváříme Marťe studentský průkaz na slevy. Na několikátý pokus se nám to daří a tak si pak výsledný produkt tiskneme na místní tiskárně. Pak už vycházíme východní branou ven z města a cestou na bus se pokoukáváme po něčem k jídlu. Dáváme si nějaké maso na tyčce, kupujeme vodu a už čekáme na bus. Chvilku to vypadá, že žádný nepojede, ale nakonec se objevuje a my spokojeně nasedáme a vydáváme se směr nové vlakové nádraží. Procházíme opět bezpečnostní kontrolou a modlíme se, abychom se ještě setkali s našimy batohy. Ufff… jsou tu. Upřímně se přiznám, že mi spadl kámen ze srdce, protože jsem trochu pochyboval. V obchůdku si ještě kupujeme nějaké nudle a dobrůtky, platíme za hlídání a vyrážíme na nástupiště, protože nám za chvilku jede co?….. protože nám za chvilku jede vlak. 😊 Nasedáme do rychlovláčku a já po chvilce usínám. Pak mě budí Martí, že bychom si už mohli dát nudle. Ty zalejváme z rezervoáru horké vody a papkáme. Cesta trvá kolem dvou hodin a ocitáme se na nádraží ve městě Xian. Zde máme zarezervované ubytko, které je dle hodnocení na netu hoooodně těžké najít. Metro nás dováží nedaleko místa, kde by se mělo ubytko nacházet. Jdeme pěšky až na ono místo a náhodou zde na ulici narážíme na kohosi, kdo nám nabízí ubytko. Udmítáme s tím, že už máme jedno zarezervované tam a tam a on bere telefon a říká nám, že volá majiteli aby pro nás přišel a odvedl nás tam. No paráda. Dovedl nás před mnohopatrový dům, kam pro nás přišel nějaký člověk a odvedl nás do 14 patra, kde měl dva velké byty předělané na hostel. Pokoj máme celkem velký, ne nejčistčí, ale aspoň s klimou a velkou postelí. Dáváme spršku a uleháme do postele s tím, že se už těšíme na zítra na Terracottovou armádu…

---