Beijing

---

Geo: 39.9115, 116.443

Ráno se probouzíme v celkem rozumnou hodinu, vypravujeme se a voláme Štěpánce. Ta nás vyzvedává u vchodu do bytovky a vede nás napříč areálem ambasády, aby nám to tu trochu ukázala. Ukazuje nám zahradní posezení, kde máme k dispozici naražený sud s pivem 😊, ukazuje nám venkovní bazén, kde právě pan správce, s kterým nás seznamuje, dokončuje chlorování a doporučuje nejlepší čas na plavání. Pak už nás vede k hlavní bráně, dává poslední rady na dnešní den a vypouští nás do čínské divočiny. Asi po 100m míjíme Starbucks, tedy nemíjíme, ale stavujeme se zde na snídani a pak pokračujeme na metro a na náměstí Tian'anmen, snad největší náměstí na světě. Bohůžel v celém Beijingu panuje ohromná koncentrace smogu, nějakých 300jednotek, takže viditelnost je dost bídná a dýchání hoooodně obtížné. Na náměstí se prvně setkáváme s čínským “systémem”. Krom toho, že před každým vstupem na jakékoli veřejné místo, tedy i do metra, musíme projít bezpečnostní prohlídkou jako na letišti, člověk rámem, věci rentgenem. Tento fakt celý život v Číně nejen otravuje, ale i dost zpomaluje. Takže na náměstí, když chceme přejít přes cestu z chodníku na náměstí, musíme si vystát dlouhou frontu na přejití, kterou řídí policie a za přechodem další frontu na prohlídku. Pak jsme teprve volní a můžeme se kochat ve smogu zahaleným náměstím. Uprostřed náměstí stojí ohromné mauzoleum Mao Tse'Tunga a kolem dokola je spousta důležitých a majestátních budou. V čele celého náměstí stojí hlavní cíl naší dnešní výpravy, Gate of Heavenly Peace, brána do Zakázaného města. Části města, kde kdysi žil pouze panovník a jeho služebnictvo a nikdo jiný do něho přístup neměl. Procházíme první branou, pak druhou a dostáváme se na náměstíčko, kde se prodávají vstupenky a prochází se další bezpečnostní prohlídkou. Po koupi lístků zaplouváme do infocentra, kde nejprve sledujeme velice zajímavý film o stavbě města. Před samotným vstupem do města musíme odmítat několikero velice “výhodných” nabídek od pofidérních průvodců, ale konečně jsme opět prověřeni a jsme ve městě. Nejdříve se ocitáme na nádvoří s pěti mosty přes Golden river, která dělí nádvoří napříč. Stavby tu jsou nádherné a naštěstí tu ani není zase až tak narváno. I když je dle plánku města možné zacházet i do bočních uliček a volit si trasu libovolně dle času, který máme, v samotném městě zjišťujeme, že trasa je určena a většina bočních bran je zavřena, takže se vožnosti vlastní volby prakticky mění v jednu jedinou možnost trasy. Nicméně je to prakticky ta trasa, kterou bychom si zvolili sami, tedy středem města z jihu na sever. V užších místech dav celkem houstne a tak jsme nakonec rádi, když máme procházku městem za sebou a vycházíme zase ven. Těsně za branou města potkáváme český pár, který se nás přišel anglicky ptát na nějaké informace. Český je už od pohledu, takže jim česky odpovídáme. Evidentně je to dost překvapilo 😊. Dle jejich slov jsme první češi za měsíc, který tu jsou. Po městě pokračujeme severně na uměle vytvořený kopec, který vznikl v době stavby Zakázaného města tím, že sem vyváželi hlínu, kterou vykopali. Na jeho vrcholku je postaven Pavilion of Everlasting Spring s úchvatným výhledem na Ztracené město. Z pavilionu scházíme do Jingshan Parku, kterým procházíme až k jezeru, kde je Beihai Park. Park, kde se nachází jedno z nejhezčích míst v Beijing, ostrov uprostřed jezera a v jeho středu na vrcholku se tyčící Bílá pagoda. Po výstupu na pagodu, vyfocení pár foteček a sestupu zpět do parku procházíme na jeho severní konec a snažíme se hledat tu správnou restauraci, kde bychom si dali tradiční Pekingskou kachnu. Nacházíme zde spoustu restaurací lemující břeh jezera Qianhai, ale všechny jsou mimo náš bugdet. Když už konečně nacházíme tu správnou restauraci, kde mají dokonce kachny pověšeny v tradičním kotli a čertvě se pečící, říkají nám, že budou hotové až za nějakou dobu. Vydáváme se tedy hledat dál do ulic původního Beijingu, které jsou lemovány nizkými domky z šedých cihel a s krásnými šindelovými střechami. Bohůžel hlad je silnější a tak nakonec zaplouváme do jednoho z bufetů, který potkáváme těsně u Drum Tower. Dáváme si alespoň nějaké kuře s rýží, když už není ta kachna a pokračujeme dále. Bohůžel nám mezi tím už zavřeli obě věže a tak si alespoň užíváme procházku původním Beijingem. Kousek za Bell Tower jsme narazili na pouliční jídelnu, kde pekli v kotli několik kachen… aaachhhh joooooo. No neva, tak třeba příště. Starou čtvrtí, kde Marťa neodolala a musela vyzkoušet i místní veřejné toalety, jsme došli až k zastávce metra, které nás odvezlo opět až k ambasádě. Tam už na nás čeká Štěpánka a jdeme společně na večeři do místní České restaurace. Po cestě si ještě kupuji novou nabíječku na Mac, protože ta stará už dosloužila. Dorážíme do Pražské hospůdky, kde se točí Staropramen a vaří české jídlo. Šéfkuchaře tu dělá Marek, slovenský kuchař a u vchodu nás víta Marcel, provozní. Hned si dáváme pivečko a objednáváme si jídlo. Já si dávám čerstvě připravenou svíčkovou a Martí si objednává moravského vrabce. Štěpánka si jakožto vegetarián dává rizoto se zeleninou. Povídáme a popíjíme pivečko. Přinášejí jídlo a my se do něj s chutí pouštíme. Je to výborná změna. Později večer se k nám připojuje sinolog Tomáš, češka Iva a slovák Maťo. Jak tak večer postupuje, pijeme více a více piva a nakonec zkoušíme ještě nějaký místní alkohol, který je hrozně, ale hrozně hnusnej. Vzhledem k tomu, že je už dlouho po půlnoci, nakonec naši akci rozpouštíme a jdeme spát. Podle toho jak se cítíme, nepočítám, že bychom nakonec zítra opravdu vyrazili na Velkou zeď 😊…

---